Dusno pod pěti olympijskými kruhy

V těchto dobách je více než v uplynulých letech diskutováno propojení sportu a politických událostí. Bylo tomu tak i v minulosti, a bývá tomu v případech zvláště napjaté situace ve světě, často kvůli ozbrojenému konfliktu. Sportovní kolbiště, fóra a zvláště olympijská jsou vhodným prostorem pro vyjádření politického postoje. Naše Věra Čáslavská je toho dobrým příkladem. Protestní gesto v Mexiku doplněná odmítavým postojem k invazi vojsk dělají čest národu a jsou dobrým vzorem. Čáslavská neučinila veřejnou sebehanu (tisk, rozhlas, televize) za své postoje z pražského jara za účelem toho, aby zůstala v přízni mocných. Alois Hudec, další gymnasta, který vybojoval na olympijských v Berlíně již v roce 1936 zlatou medaili podle některých pramenů nezdvihl nataženou pravici během hraní hymny. Hitler byl podle všeho velmi rozladěn nechtěným vítězstvím Slovana a odešel. Zda před hymnou, či po hymně není autorovi známo.

Na olympijských hrách v Berlíně došlo i k dalším památným událostem. Jesse Owens, americký atlet tmavé pleti, který porazil Němce Luze Longa ve skoku dalekém, byl také Hitlerovi trnem v oku. Luz Long se k černošskému sportovci nechoval odtažitě. Naopak podal mu ruku před fanoušky a kamerami. Luz Long padl ve druhé světové válce. Jestli se mu chtělo, nebo nechtělo narukovat do wehrmachtu se jej nikdo neptal. Nervy na uzdě pak neudržel sovětský hráč vodního pola v Melbourne. V olympijském finále v roce 1956 udeřil zezadu maďarského soupeře tak brutálně, že voda v bazénu změnila barvu.Napětí bylo způsobeno sovětskou invazí do Maďarska, která byla provedena ve stejný rok, před konáním her v dalekém Melbourne.

Vyřizovat si účty prostřednictvím her se stalo populární. Velmi závažný incident se konal v roce 1972 v Mnichově. Do pokojů izraelských olympioniků v olympijské vesnici vtrhli ozbrojenci. Celý útok byl dopředu naplánován a pečlivě připravován. Aby obrátili zraky světa na palestinskou otázku, rozhodli významní palestinští vůdci o bezprecedentním kroku. Výsledkem bylo bohužel několik mrtvých izraelských sportovců , německého policisty, i palestinských útočníků. Záchranná operace, či pokus o záchranu rukojmích nedopadl dobře. Po pozdně večerní přestřelce na letišti únosci vyhodili do vzduchu vrtulníky, před tím zřejmě Izraelce postříleli. Není spravedlivé přísně posuzovat jen Němce. Připravovat záchrannou operaci bylo vzhledem k časové tísni těžko možné. Střelba probíhala pozdě večer, a je snadné radit jak měli postupovat němečtí policisté, aby zneškodnili teroristy a nezasáhli sportovce. Stalo se něco co někdo sotva mohl předpokládat. Nastalo dilema, pokračovat, nebo nepokračovat ve hrách. Nakonec hry pokračovaly se svým stigmatem i nadále.

Vpád sovětských vojsk 1979 do Afghánistánu opět poznamenal olympijské hry. A další novinkou. Tentokrát neúčastí, bojkotem několika zemí jako pořádnou mezinárodně mediální odpovědí za tento akt. Sověti nezapomněli. Za čtyři roky doplácí stejnou mincí, s výjimkou Rumunů poslušně následují ostatní země socialistického tábora SSSR v neúčasti na hrách v USA. Mnoho sportovců tak přišlo na vrcholu svých sil o svou životní šanci. At již z východního nebo západního tábora. Rumuni pak v Los Angeles na zahajovacím ceremoniálu sklidili ovace stojícího stadionu. Škoda, že pád zřízení po roce 1989 měl u nich krvavou dohru.

Svazové republiky Jugoslávie byly různě ekonomicky rozvinuté. Bosna a Hercegovina méně než Chorvatsko, nebo Slovinsko. Ekonomické břímě nákladů na zimní hry nesla celá Jugoslávie. Kdo však mohl jen tušit, že pozornost světa, která se upírá na olympijské Sarajevo v roce 1984 se na něj již brzy stočí opět. Ale ze zcela jiného důvodu. Bylo by jistě zajímavé, pokud by někdo na zahajovacím ceremoniálu tvrdil, že za pár let se Sarajevo stane obleženým městem, které budou tyranizovat odstřelovači a minometné útoky. Nebude se dostávat potravin, vody. Byl by za blázna, ale za několik let se toto stalo krutou realitou. Sarajevo je osvobozeno úderem letounů z Evropy a zámoří. Francouzští a britští vojáci z olympijské hory Igman vypálí stovky dělostřeleckých nábojů proti ozbrojencům sužujícím Sarajevo již léta. Rázný zásah končí jeho utrpení.

V roce 1988 pořádá letní olympijské hry Jižní Korea. Ta Severní byla z  rozhodnutí olympijského výboru šokována. Spřátelené bratrské země něčemu takovému nezabránily, ani se o to asi nepokusily. Severokorejská příslušnice tajných služeb dostane příkaz, zničit letoun jihokorejských aerolinek. Se svým kumpánem cestují přes několik zemí, aby zakryli stopy. Vydávájí se za Japonce. Bomba v tranzistoru v letadle bohužel neselhává. Více než sto cestujících umírá po výbuchu nad Thajskem. Severokorejka, které se nepodaří sebevražda rozkousnutím kyanidové cigarety, po nějaké době odkrývá identitu pachatele. Ve svých pamětech prozatím jako jediný zdroj uvádí, že akci osobně nařídil Kim Čong Il, nástupce v čele země. Útok měl odradit země od vyslání sportovců na olympiádu na jih. Nepodařilo se to, tak se nezúčastnila Severní Korea. Počkejme si zda se někdy v budoucnu ukáže pravda o celé akci.

Válka na Ukrajině má dopad i do sportu, sotva jej může nemít, vzhledem rozloze Ukrajiny, počtu obyvatel, ekonomice, zemědělství, v našem případě i sportovní tradici. Z některých disciplín jsou ruští sportovci vyloučeni z jiných nikoliv. Svébytnost různých sportovních federací existuje, a asi je to dobře. Princip kolektivní viny v tomto případě je často uplatňován. Soudržnost, sepjetí ruského sportu k společenskému zřízení a politickému vedení státu je dle mnoha příliš jednoznačná. Tím je ospravedlňováno bojkotování Rusů. Je možné to takto paušálně konstatovat? Morální otázka, kterou ať si pro sebe zodpoví čtenář sám. Nikdo nemůže za to v jaké zemi se narodil. Diskvalifikace Ukrajinky jen proto, že nepodala ruku je však také excesem.Ukrajinským a ruským padlým sportovcům již nikdo na krk žádnou medaili nedá. Letní olympijské hry v Paříži 2024 budou zajímavé. Nejen kvůli sportovním výkonům, ale i vzhledem k momentální napjaté situaci. Zdá se však, že je tu opět tendence si skrze sport vyřizovat účty.

Zdroje :

Slzy mé duše, Kim Hjo-hi, Vydavatel William Morrow and Company, 1993, ISBN 8020605495

Masakr na olympiádě v Mnichově, dostupné z https://www.novinky.cz/clanek/historie-masakr-na-olympiade-v-mnichove-40407586

TOP: 4 protesty a bojkoty Her, dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=B0-dYvim6WU

Orwellovo století, Hanák J., vydal Knižní klub (Prostor), Praha, 2001, 4009 s., ISBN: 80-242-0573-4, 80-7260-047-8

informace z https://www.olympijskytym.cz

ostatní všeobecně známé skutečnosti