Článek
25. 6. 1950 severokorejská armáda napadla svého jižního souseda, na základě příprav a konzultací se Sovětským svazem. Prameny se různí ohledně vztahu Jozefa Stalina k celé věci. Někdo tvrdí, že celou věc inicioval, aby vyzkoušel připravenost východního bloku na otevřený střet se západem. Jiní tvrdí, že dal svolení po naléhání Kim Ir Sena, jež si byl jistý vítězstvím a sjednocením ostrova. Stalin se mimo jiné bál nasazení amerických jaderných zbraní, možná vcelku oprávněně, nahlížení na použití atomových zbraní mohlo být tehdy jiné než dnes. Tak nebo tak Severokorejci zaútočili se vší silou.
Na obranu jihokorejského státu byly povolány jednotky mezinárodní koalice v čele s USA. Boje byly nesmírně tvrdé, na pomoc Severokorejcům přišli tzv. „čínští dobrovolníci“. Bez pomoci Číňanů by se válka odvíjela kdovíjak. V americké armádě jako voják a duchovní působil mimo jiné i muž se zajímavým ne zcela americkým jménem - Emil Kapaun. Kapaun se narodil v Pilsenu v americkém Kansasu českým přistěhovalcům. Jeho rodiče byli farmáři, pocházeli ze západních Čech. Kapaun podle dostupných pramenů českému jazyku rozuměl a česky mluvil, i psal. Spolehlivě si kamarádi Kapauna v Koreji vzpomínali na slovo kolache (koláče), záhadnou pochoutku s ovocnou náplní o které vyprávěl. Srdce táhlo Emila k duchovní službě a v roce 1940 byl vysvěcen na kněze. Již od dětství pomáhal svým rodičům na farmě. Škoda, že ho někteří farnici nebrali pro jeho mladí tak, jak by se slušelo. Tak byl přeložen do jiné „české“ farnosti v americkém Kansasu (Timken).
Kapaun byl zajat po bitvě u Unsanu, která byla ve znamení vítězství nasazených čínských vojsk. To čekal málokdo, ale stalo se právě ono málo pravděpodobné. Číňané zaútočili na americké prapory v počtu desítek tisíc mužů. Několikadenní bitva konči vítězstvím Číňanů, Kapaun se vzdává a požádá Číňany o shovívavost pro raněné. Na zajatce nyní čekal několikadenní pochod, nakonec končící v Pyoktongu. Kolegové na vysokého kaplana vzpomínali jen v dobrém. Dělil se s nimi o jídlo, které musel tajně krást povzbuzoval, pral oblečení a hlavně se modlil. Byl to normální člověk, spíše málomluvný jak si vzpomínají kamarádi a spoluvězni. Kapaun nakonec podlehl nemoci a katastrofálním životním podmínkám v táboře. Nakonec se podařilo, oč mnozí dlouho usilovali. Americký prezident Barack Obama mu udělil posmrtně Medaili cti. Mnozí Kapaunovi spoluvězni přežili a prožili dlouhý život. Válka přeživší ze zajateckého tábora neopustila ani desítky let po jejím konci. Ze spaní křičeli, před útočícími Číňany, mlátili rukama ze spánku, lezli po posteli a hledali kryt. Na amerického kaplan a s českým jménem nikdy nezapomněli. O jeho kanonizační proces je intenzivně usilováno. Dokumenty jsou studovány a je třeba čekat.
Použité prameny:
Wenzl R., Heying T, Nejsilnější zbraň, Karmelitánské nakladatelství, edice Osudy, 2014, 144 s. ISBN: 978-80-7195-726-3
ŽÁK, P, Během korejské války byly téměř nasazeny jaderné zbraně – Truman byl zdrženlivý. Eisenhower přesvědčivý, dostupné z https://www.armyweb.cz/clanek/behem-korejske-valky-byly-temer-nasazeny-jaderne-zbrane-truman-byl-zdrzenlivy-a-eisenhower-presvedcivy
Korejská válka, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Korejsk%C3%A1_v%C3%A1lka
Rákos, T. Spravedlivý kaplan z Česka míří mezi světce, dostupné z https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/spravedlivy-kaplan-z-ceska-miri-mezi-svetce/r~i:article:776861/
https://www.kansas.com/news/special-reports/father-kapaun/article254541017.html
