Článek
Životní osud Sergeje Nikolajeviče Kourdakova je fascinující i po skončení studené války. Dále ho uvádím jen jako Sergeje Dakova, prameny se trochu neshodují, jaká je správná podoba příjmení. Životopisné svědectví mladého muže s názvem „Odpusť Natašo“ je dechberoucí literární počin způsobilý zaujmout i dnes. Chlapec přišel o oba rodiče, zažil žebrání, hlad, pokus zabít jej v pěstounské rodině a musel vyrůstat v sibiřských dětských domovech. Posléze se rozhodl studovat námořní akademii. Vyprávění Sergeje Dakova umožňuje náhled do uzavřené sovětské společnosti sociální reality. Skutečně se ale skutečně příběh Sergeje Dakova odehrál tak, jak jej podal, nebo jde o mystifikaci?
Co tedy tvrdí Sergej ve své knize. Chlapec, jak bylo naznačeno neměl jednoduchý osud, dětství strávil v dětském domově, kde zažil mimo jiné i hlad, který měl za následek i podvýživu a smrt jednoho z obyvatel domova. Hlad byl dle tvrzení Dakova způsoben velice nerozumnou zemědělskou politikou Chruščovova vedení, spoléhajícího na zavedení kukuřice jako perspektivní plodiny. Co se týče domova samotného, fungoval tam doslova kastovní systém, tedy děti měly mezi sebou neformálního vůdce, který pomáhal udržovat pořádek dozorcům domova. Protože Dakov byl předurčen k bojovnosti, těžkosti v domově a dětství jej nezlomily. Po pobytu v domově v sibiřském Baryševu kde, se sám stal oním neformálním vůdcem, se rozhodl pro kariéru vojáka. Stává se kadetem námořní akademie v Petropavlovsku (Kamčatka) Je také talentovaným sportovcem, dělá judo, zápas. V matematice fyzice, radiotechnice se orientuje výborně, a brzy na akademii začne zastávat vedoucí funkce v Komsomolu. Talentovaný mladík neujde pozornosti stranických struktur na Kamčatce. Jednoho dne je Sergej podle svých tvrzení osloven zdejšími policejními složkami k vytvoření zvláštní skupiny z řad studentů akademie. Ta je nejdříve otestována k zpacifikování opilců, aby posléze byl oznámen hlavní cíl jejího vytvoření. Potírání náboženského života, věřících osob.
Dakov tvrdí, že podobné skupiny měly vznikat v celém Sovětském svazu, a to proto, že strana se rozhodla skoncovat s náboženstvím jednou provždy. Dakov skupinu sestaví a provede se svými kumpány více než 150 razií na skupiny věřících, při kterých jsou věřící pokaždé brutálně zbiti, prolustrováni a bohužel jich několik takovou razii nepřežije, nebo jsou zmrzačeni do konce života. S odpovědností si hlavu lámat nemusejí, vše je pokryto stranickými místy. Při několika raziích se Sergej střetne i s mladou Natašou Ždanovou a nechápe, jak může mladý člověk podléhat zkázonosným myšlenkám víry. V hlavě mu to šrotuje a posléze začne o věcech víry přemýšlet. Navštíví Lenina v mauzoleu, nadále mlátí věřící, ale pořád mu myšlenky na křesťanství a Bibli nedají spát. Sergej při poslední razii zažije něco neobvyklého, když mu neznámá síla zadrží ruku s pendrekem, kterou chce opět udeřit a zranit věřícího člověka.
Opouští zvláštní skupinu a posléze se rozhodne opustit Sovětský svaz. Podaří se mu to, když vyskočí z rybářské lodi plující v kanadských výsostných vodách a v ledové vodě dosáhne kanadské pevniny. V USA i Kanadě Sergej přijímá víru, uvěří definitivně v Boha a pořádá přednáškové turné o utlačování náboženských svobod ve své bývalé vlasti. To se ví, že počítá s odvetou ze strany sovětských orgánů. Je mu slibována milost, pokud se vrátí. Obává se dohody, že bude vydán zpět do vlasti, ale nakonec je mu udělen azyl. Sergej Dakov v roce 1973 umírá v USA, když si podle policejního vyšetřování fatální manipulací s revolverem způsobí smrtelné zranění. Už sotva očekávat, že vyjdou na světlo nová fakta ohledně Sergejovy smrti. Opravdu se zastřelil nešťastnou náhodou revolverem, když se zbraněmi jistě zacházet uměl. Hazardovat se svým životem bylo u křesťana jistě velmi neobvyklé. Měl přítelkyni, pomoc přátel, jistotu politické svobody. Že by se Sovětům podařilo dosáhnout a vypátrat Dakova až do nitra hlavního soupeře a vyřídit jej… Na to by jistě potřebovala více osob, Dakov byl statné postavy a byly by na místě jistě zřetelné stopy po zápasu. Vyšetřování násilnou smrt nepotvrdilo.
Caroline Walker, americká novinářka se rozhodne jít po stopách Sergeje a prověřit jeho tvrzení v samotném Rusku. Navštíví Petropavlovsk, Sibiř a osoby zmíněné v Dakovových vzpomínkách. Ty skutečně existují. Dakovovy tvrzení ohledně mlácení, zabití lidí, postupu milicí jsou ale zpochybněna. Jak spolužáky a kumpány, tak i spoluobyvateli dětského domova v Baryševu, ale i důležitou figurou Dakovova vyprávění, důstojníka KGB Viktora Nikiforova (uváděného Dakovem jako Dimitri). Nepodařilo se ale dohledat ústřední postavu Sergejova obrácení, Natašu Ždanovovou. Dívku, kterou zmlátil a pronásledoval. Existovala Nataša Ždanovova skutečně? Měla se narodit na Ukrajině v dnešní Doněcké oblasti, konkrétně obci Bahanja. 150 razií kterých se měl Dakov zůčastnit se událo na Kamčatce, nebo byl Sergej posílán i jinam. Že by bylo toto vše vztáhnout k jednomu místu v SSSR, jakkoliv velkému jako je Kamčatka, je zarážející. O shromáždění věřících měl vědět Dakov se svými kumpány hlavně díky informátorům, a to přes zmíněného Nikiforova. Děti z domova popřely v dokumentu Caroline Walkerové absenci hladu a nedostatku i kruté podmínky v domově. Sergejův bratr tvrdí, že jejich otec nezemřel, když byly Sergejovy čtyři roky, ale osm let. Nebyl ani důstojníkem v armádě ale mechanikem v kolchozu…
Ale zkusme se pozastavit nad názorem osoby, která tvrdí, že výpovědi více dotazovaných osob, které Walkerová navštívila jsou sporné. Nejvíce u mužů, která Dakov jmenoval jako členy své skupiny k raziím proti věřícím. Dan Cramer pastor, ale i vyšetřovatel z jejich neverbální komunikace během odpovědí usuzuje, že nemluví vždy pravdu. Nejvíce zarážející je podle něj, že Dakovova obvinění z jejich účasti na mlácení a zabití věřících byly odbyty pár slovy. Dakovovi tváří v tvář by na jeho tvrzení neřekli nic. Nebyli šokováni tak závažným obviněním. Ani velitel Nikiforov výslovně neodmítl razie na křesťany. Popřel vojenskou bázi na Kamčatce a popřel i pěstování juda nebo karate na tomto poloostrově v té době. A nebyly tam ani bary, kde mělo testování skupiny při bojích s výtržníky začít. Snad ale je to dáno i povahou ruského člověka, kterým na nějakých závažných tvrzeních zase tak nesejde. To je osobní pohled autora tohoto textu. Pro pořádek podotýkám, že představitel křesťanského společenství, pan Joe Baas, který sepsal knihu Sergejových vzpomínek, při konfrontaci novinářky s jejími zjištěními z rozhovoru snímaného na kameru odešel.
Nakonec tedy novinářka usoudila, že příběh Sergeje Dakova není pravdivý. Pokusila se získat indicie, důkazy o Sergejově životním příběhu. Pokud by se někdo chtěl vydat podobnou cestou bude to již mít velmi obtížné. Kolik ještě je naživu Sergejových souputníků, už lze obtížně zjistit. Mohou tedy mít události Dakovova z vyprávění oporu ve skutečných událostech? Jak si vysvětlit existenci osob, které popsal ve své knize, které ho prokazatelně znaly. Naposledy zmíním velitele Nikiforova, který si pochvaloval Dakova jako skvělého muže, ačkoliv vyslovil názor, že Dakov byl motivován především touhou zpeněžit svůj životní příběh. Objeví se další důkazy o dalších skupinách, které měly takto tvrdě pacifikovat náboženský život v socialistické velmoci? Tak musím nechat otázku ohledně věrohodnosti mladého člověka otevřenou. Myslím, že v ledačems si nevymýšlel. Ale pořád je to příběh s mnoha záhadami, které jejichž rozluštění neznám.
použité zdroje:
knihy
Dakov. S, Odpusť Natašo, Karmelitánské nakladatelství, edice Osudy, 2015, 176 s., ISBN: 978-80-7195-877-2
video
Forgive Me Sergej, autorka Caroline Walker, dostupné z https://www.youtube.com/results?search_query=forgive+me+sergei, režie Damian Wojciechowski
elektronické zdroje
Sergej K. Dakov, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_K._Dakov
Cramer D.,Sergei Kourdakov and the Quest for Truth, , dostupné z https://www.featheredprop.com/sergei-kourdakov-forgive-me-natasha/
O čem je kniha Odpusť, Natašo?, dostupné z https://www.cbdb.cz/kniha-75260-odpust-nataso
Насколько правдива книга „Прости меня наташа“ diskuse čtenářů, dostupné z https://bratstvo.org/index.php?/topic/2018-насколько-правдива-книга-прости-меня-наташа/
