Článek
V osmdesátých letech zaujal nejen šachové fanoušky v Československu souboj šachového mistrovského buldozeru Karpova, s usměvavým mladíkem trochu exotického vzezření jménem Garry Kasparov. Vzhledem k mozaice národů SSSR to nebylo takové překvapení. I tak je ale Kasparovův původ zajímavý. Narozen v Baku, matka Arménka, zesnulý otec ruský Žid. Rodné jméno Vajnštejn (Garik Kimovich Vainshtein) vyměnil mladík za matčino příjmení. Můžeme se domýšlet proč tak učinil. Protože ho šach jako dítě zaujal a byly mu pro něj dány nezpochybnitelné vlohy, začal příznačně raketově stoupat nahoru. Mimochodem z toho Ázerbajdžánu bude nucen Kasparov již jako mistr světa v devadesátých letech vzít nohy na ramena a utíkat před válkou.
Účastník šachové školy exmistra světa Botvinnika Kasparov, si osvojil beze zbytku analýzu šachové partie a tahů jako nesmírně důležitý předpoklad úspěchu. Studuje zahájení, střední hru i koncovky. Již ve čtrnácti letech je schopen porážet velmistry a zažívá jeden triumf za druhým. V sedmnácti je velmistrem a stává se juniorským mistrem světa v šachu. Vynikající hrou, kombinacemi na šachovnici, drtivými útoky, obětmi figur a vynikající technikou v koncovkách je mu předpovídána velká budoucnost. Výsledky hovořily za vše. Kasparovovi došlo pochopitelně brzy, že jeho život sportovní, i občansko-materiální bude tím lepší, čím lepší bude hráč. Sověti měli totiž mnoho velmistrů, špičkových hráčů. Velká členská základna, popularita šachu v SSSR zaručovala trvalou zásobu nejsilnějších hráčů světa, vítězů turnajů a šachových olympiád. Ale to neznamenalo, že měli výjezdy na zahraniční turnaje a další výhody zaručeny. Strana dohlížela bedlivě na poslušnost hráčů vůči moci, pochybení snadno znamenalo stop výjezdům atp. Tehdejší systém kvalifikačních bojů na jejichž konci čekalo vítěze právo vyzvat mistra světa v šachu k boji o titul byl dlouhý a náročný. Kasparov nenechal nikoho na pochybách o svých kvalitách. Vítězí v mezipásmovém turnaji a čekají ho tři zápasy v zápasech kandidátů. Výborného Beljavského poráží o tři body, inkasuje jednu prohru, celkem čtyři partie vyhrává. V semifinále má jako protivníka Viktora Korčnoje, Karpovova protivníka v bojích o světový titul. Zkušený Korčnoj prokáže své kvality když v první hře Kasparova přehraje a donutí vzdát. Následuje několik remíz. V šesté partii dojde k velmi dlouhému vynikajícímu boji, kdy se Korčnoj v koncové hře dopouští chyby, čímž dovoluje Kasparovovi, aby jej udolal a vyrovnal zápas. Pak již jde podle sovětských plánů. Kasparov uštědří nenáviděnému emigrantovi a „zrádci“ Korčnému další tři porážky. Ve finálovém boji ho čeká neuvěřitelný soupeř, a to již třiašedesátiletý exmistr světa Vasilij Smyslov. Kasparov ale přesvědčivě čtyřikrát vítězí, Smyslovovi se Kasparova nepodaří porazit ani jednou.
Mladík Kasparov tak dokázal na první pokus něco, co se statisícům šachistů nepodařilo nikdy. Vyhrát mezipásmový turnaj a vyhrát zápasy kandidátů, a to hned napoprvé. Sotva ve věku 21 let získal právo svést souboj o korunu šachového krále s Anatolijem Karpovem. Pochopitelně nyní stál proti Kasparovovi ten nejsilnější protivník, šachový Terminátor, kterým nebylo snadné pohnout. Porazit ho v zápase se nepodařilo do té doby vlastně nikomu. Karpov získal titul, když Bobby Fischer nenastoupil k obhajobě titulu v 1975. Karpov sám získal právo vyzvat Fischera k obhajobě, když zvítězil sám v nesmírně náročných zápasech kandidátů. Nyní na něj čekal Kasparov, kterého samozřejmě znal, tušil, že to bude on, s kým svede bitvu o titul nejprestižnější. Sověti byli bezesporu rádi, že zápas bude probíhat mezi jeho dvěma občany, ale tak snadné to taky nebylo. Stranická nomenklatura by raději viděla jako krále ruského mistra, oproti kombinaci různých etnik Garry Kasparova. „Jednoho mistra máme a dalšího nepotřebujeme,“ měl sdělit uštěpačně Kasparovovi Nikolaj Krogius, vysoký představitel sovětské šachové federace. Tak nebo tak, Kasparovův talent byl nepřehlédnutelný. Oba hráči si připravili své týmy, intenzivně trénovali, studovali slabiny své protistrany. Je tu také FIDE, šachová federace, pod kterou spadalo pořádání mistrovství jako takové. Místem zápasu se nepřekvapivě stala Moskva, překvapivá byla pravidla celého zápasu. Titul měl získat ten, kdo jako první docílí šesti výher. Počet odehraných partií nebyl limitovaný, šachový maraton se ale nepředpokládal. V čele FIDE byl Filipinec Florencio Campomanes, který odvede svoji práci, jak od něj Sověti čekali. Kasparov měl štěstí, měl na své straně silnou figuru. Nebyl jím nikdo jiný, než Hejdar Alijev, pozdější první prezident samostatného Ázerbajdžánu. V osmdesátých letech vysoký představitel sovětského režimu, a bývalý generál KGB. Do toho vstoupil v jedenadvaceti letech, a kolik toho měl na svědomí mohou vypovědět jen sovětské archívy. Kasparov je mu ale za jeho podporu dodnes vděčen. A tak mohl zápas začít. Přece jen se ale horečně spekulovalo, co od něj čekat. Zůstane na trůnu šachová kobra Karpov, nebo přibude do kolekce sovětských šampionů nové jméno. Útěchou bylo, že titul zůstane doma a vše nakonec přece jen proběhne jak má. Stalo se něco jiného.
Použité zdroje
elektronické zdroje:
Garry Kasparov: „Heydar Aliyev patronized me; he was a shield protecting me.“ dostupné z https://aze.media/garry-kasparov-heydar-aliyev-patronized-me-he-was-a-shield-protecting-me/
Florencio Campomanes, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Florencio_Campomanes
Knihy :
Kasparov, G. Skúška časom, 1989 vydavatelkství Šport, 293 s., ISBN 80-7096-006-X
Kalendovský J., Veselý J., Formánek B., Malá encyklopedie šachu, nakladatelství Olympia, Praha, 1989, 430. s, ISBN: 27-029-89
Kasparov, G. Jak život napodobuje šachy, nakladatelství Argo, edice Dokořán, Praha 2008, 301 s. ISBN: 978-80-7203-996-8
