Článek
Listina základních práv a svobod byla přijata jako nástroj obrany proti dalšímu možnému ohrožení svobody v České republice. Ve Sbírce zákonů figuruje pod č. 2/1993 Sb. hned po Ústavě České republiky. Obsahuje katalog lidských práv a svobod, politická práva, hospodářská sociální a kulturní, práva na soudní a jinou ochranu, práva menšin. Lze se jich dovolávat, soudně je vymáhat. Listina reflektuje názorovou svobodu, není vázána na žádný vědecký názor, náboženský monopol.
Z konkrétních zákonů víme, že člověk je nositel mnoha práv, které jsou provedením Listiny (a dalších mezinárodních úmluv). Právo volit, na sociální dávky, bezplatné základní a další vzdělání atd. V souvislosti s Listinou jsou zde i úvahy o tom, že v našem právu absentuje katalog povinností a odpovědnosti. Odpovědnost jak známo, je kategorie obsažená v zákonech zcela zásadně. Odpovědnost za škodu, odpovědnost za majetkovou újmu, za újmu na zdraví, odpovědnost činitelů za výkon funkce aj. Listina odpovědnosti a povinností však není.
Samozřejmě že vzhledem k obecné definici jednotlivých práv je zjevné, že konkrétní podobu jim dá aplikační praxe (zákony, soudní a správní rozhodnutí, společenský vývoj). Představují hodnoty a ideály, hodnotové vzory, na kterých právní řád ČR stojí. Osoby publikující své názory na Seznam mediu realizují svá politická práva, ač si to možná sami neuvědomují. Konkrétně článek 17 Listiny. To říká, každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
Jak bylo zmíněno představují základní práva a svobody především cíle, kterým má být dosahováno. Hovoří-li jeden ze článků o tom, že každý, kdo je v hmotné nouzi má právo na pomoc v hmotné nouzi, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek, může to být interpretováno jistě mnohými různě. Káva a rohlík denně, nebo 50 tisíc čistého. Základní práva a svobody lze omezit, např. vězni se nemohou svobodně pohybovat ani měnit pohyb, jak stanoví zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Pokud budu na této platformě vybízet ke genocidě, vyhlazení národů a ras, nebude cenzurou ani porušením práv, pokud editor nepřipustí zveřejnění takového textu.
Jak známo, a není to třeba jistě složitě dokazovat, je s evropským kulturním vývojem neodbytně spjat fenomén žertu, nadsázky, parodie, humoru. V židovské anekdotě vypráví jeden žid Kohn druhému, že o šábesu na ulici našel tisícikorunu. Na otázku zda si ji vzal odpoví, že vzal. Všude totiž panoval šábes, jen kolem Kohna a tisícikoruny bylo znenadání úterý. Vtip si nedělá legraci z náboženství ale z lidské nedokonalosti. Kritické myšlení a proudy ve společnostech, církvích vystavily analýze všech možných institutů, dogmat, názorů. Proto mohly vzniknout i anekdoty. Hospodin přivede k Adamovi Evu a řekne mu, tak si vyber. Židovská a křesťanská kultura i myšlení se o nadsázku opírá.
hodně stará karikatura
Již bylo zmíněno politické právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem. To je pojem, pod který můžeme podřadit mnoho. Názory a úvahy, politickou satiru, komiks, karikaturu, odborný text. Toto právo je bude stále vystavováno novým výzvám. Často se toto právo dostává do střetu s právem na ochranu osobnosti, lidské důstojnosti. Mnohé soudní spory politiků s médii jsou toho dokladem.
Mohu si udělat legraci ze stejno pohlavních párů. Mohu, protože nadsázky a vtipů vůči svazku muže a ženy je bezpočet. Budou se snad zakazovat vtipy o manželství (muž a žena) s argumentem, že jde o předsudečnou netoleranci, nebo snad násilí. Předsudky mohou být někdy hloupé, někdy z důvodu absence informací oprávněné. Ale nemohou být protiústavní, ani trestné. Bát se zažertovat na adresu menšiny, aby na mne nedopadl trestný čin netolerance je nesmysl. Jinak mám podezření, že se bude již jednat o mutaci práv a svobod. Tedy pokusit se novými trestními skutkovými podstatami nastolit nějaké větší svobody. A o to snad tvůrcům listin nikdy nešlo.
Použité zdroje :
ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava České republiky
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno : nakladatelství Václav Klemm., 2011, dotisk 2.vyd 2001, s.37-138. ISBN 978-80-904083-7-1
USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky
Zákon č. 198/2009 Sb. antidiskriminační zákon
Roman Fiala: Otázka suverenity státu je dnes znovu klíčová. Přiznejme pravdu, systém se rozpadá, dostupné z https://www.ceska-justice.cz/2016/09/roman-fiala-otazka-suverenity-statu-je-dnes-znovu-klicova-priznejme-pravdu-system-se-rozpada/
RPML: Vojtěch Šimíček - Proč věřit v základní práva a jak je chránit, dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=217KjC9aG7Y
Míčka, R. Expanze lidských práv ve světle sociálního učení církve., In Revue Církevního práva., Praha, 2/2012, s.7-21
Vidrna J., Předsudečná nenávist, dostupné z https://www.epravo.cz/top/clanky/predsudecna-nenavist-110032.html
