Článek
Alžírsko je obrovská země, z velké části pokrytá Saharou. Patřilo do koloniální mozaiky Francie, která se na jejím vývoji velmi podepsala. Po druhé světové válce začaly koloniální velmoci praskat ve švech. Francie se pokusila udržet Indočínu (Vietnam, další území) i za cenu válečných operací. Nakonec obrovský nápor Viet-Minhu nebylo možné odrazit a v rozhodující bitvě Viet Minh obklíčil francouzské síly. Alžírsko se stalo dějištěm další bitvy o osvobození. Dlouhá válka mezi roky 1954 až 1962 znamenala velké oběti na životech a spoustu traumat. Mnozí vojáci francouzské armády odmítali do smrti vypovědět, co vše zažili v severoafrickém tažení. Alžírsko ale bylo i místem misijním. Proto zde působil trapistický řád, konkrétně v Tibhirine, územní celek poblíž města Médea. Řád se věnoval pěstování plodin, pomoci zdejšímu obyvatelstvu, duchovnímu životu samozřejmě. Nebylo ale jeho úkolem za každou cenu obracet obyvatelstvo na křesťanství, spíše žít s tamějším obyvatelstvem. Bohužel působení řádu velmi ovlivnil konflikt občanské války, která byla rozpoutána na začátku devadesátých let. Konflikt nebyl v takovém centru pozornosti jako válka v bývalé Jugoslávii, nebo rozpadnuvší SSSR. Roku 1996 je ale celý svět zasažen krutou zprávou. Francouzští mniši trapistického řádu, kteří byli zajati v březnu toho roku, jsou prohlášeni za mrtvé. Ozbrojená islámská skupina (GIA) oznámila jejich popravu . Francie nepřistoupila na vyjednávání ohledně výměny mnichů za vězněné radikály.
Jak bylo zmíněno, zemi svíral na počátku let krvavý konflikt. Film O bozích a lidech ukazuje, že si řeholníci byli vědomí nebezpečí, které jim hrozilo ze strany fundamentalistických islamistů. Ohledně smrti mnichů se ale několik let po jejich násilné smrti vyrojily spekulace ohledně viníka této tragédie. Expertíza měla dokazovat, že ke stětí mnichů došlo až dlouho po jejich smrti. K usmrcení mělo dojít nešťastnou náhodou rozstřílením z vrtulníku, který útočil na domnělé islamisty. Navíc nebyly nalezeny těla mrtvých mnichů. Pouze hlavy, což ale nebyl rukopis pro povstalce, spíše to připomíná styl jiných fundamentalistů. Snad proto, že by v nich byly nalezeny nezpochybnitelné stopy o střelbě munici používané armádou? Je zde významné svědectví Francoise Buchwaltera, bývalého vojenského atašé v Alžírsku, kterému se jeden z důstojníků alžírské armády svěřil s neúmyslným zabitím mnichů. Tento vysoký vojenský činitel byl bratrem velitele letky, která provedla nálet na tábor se zajatými řeholníky. Tolik tedy určitá konkrétní důkazní souvislost, od jednoho svědectví k druhému. V rámci zachování dobrých vztahů s francouzskou vládou se alžírská strana rozhodla celou věc ututlat. Opět v historii přichází alternativní verze události. Je zde závažný fakt, představený mnichů bratr Christian ve zlé předtuše násilné smrti sepsal duchovní testament. Počítal tedy s tragickým koncem doslova prorocky? Budu-li citovat jeho myšlenky, sděluje svým budoucím katanům toto: „A také ty, můj příteli na poslední chvíli, který nebudeš vědět, co děláš, ano, chci, aby toto děkuji a toto rozloučení (Bůh žehnej) bylo i pro Tebe, protože v Boží tváři vidím Tvou. Kéž se znovu setkáme v ráji, pokud se to líbí Bohu, Otci nás obou.“
Při únosu mnichů se ozbrojencům nedostali do rukou dva, kteří pobývali v jiné části budovy. Jeden z nich (již zesnulý) Jean-Pierre Schumacher potvrdil závažnost situace, ve které se nacházeli. Ze dne na den žili v atmosféře nejistoty. Nakonec odmítli Alžírsko opustit, jak ukazuje správně i film O Bozích a lidech. Nevybrali si mezi armádou a bratry z hor, jak nazývali ozbrojence. I sám P.Schumacher říká k pravé příčině smrti svých bratrů, že se jedná o záhadu, která nebyla objasněna. Zda je skutečně utajována pravda ohledně konce sedmi mužů, bylo i předmětem vyšetřování francouzskými soudci. Zcela logicky jsou největší možnosti prokázat pravdu především na alžírské straně (svědectví či přiznání, letové záznamy, jiné dokumenty). A možná se skutečně stalo to, co je dnes oficiální verzí, tedy poprava skupinou GIA, a někdo se na celé věci chtěl pouze seberealizovat. Pravda tak často musí vyplouvat na povrch velmi pozvolně, a to je škoda.
použité zdroje:
Pospíšil, I. Kdo skutečně zabil mnichy z Tibhirine, dostupné z https://www.christnet.eu/clanky/4238/kdo_skutecne_zabil_mnichy_z_tibhirine.url
O Bozích a lidech, film z roku 2019,r.Xavier Beauvois
Derwahl F. Poslední mnich z Tibhirine, nakladatelství Portál, Praha 2013, 200 s. ISBN: 978-80-262-0357-5
Výňatky z výpovědi generála Françoise Buchwaltera, dostupné z http://www1.rfi.fr/actufr/articles/115/article_82514.asp
Patterson , M, The last monk of Tibhirine: ‚God drove that history‘ dostupné z https://www.ncronline.org/news/last-monk-tibhirine-god-drove-history
