Článek
Pokus o zavraždění Jana Pavla II 13. května roku 1981 byl závažnou událostí nejen studené války, ale i dvacátého století. Je dosud velkou mrzutostí, že nemůžeme s jistotou konstatovat, kdo vyslal Mehmeta Ali Agcu, tureckého mladíka s kriminálně teroristickou minulostí, aby Jana Pavla II umlčel. Mohli bychom tak ještě lépe pochopit mnohé souvislosti v historii. Volba padesáti-osmiletého kardinála Karola Wojtyly za papeže a nástupce svatého Petra v roce 1978 vyvolal bezpochyby senzaci v celém politicky rozděleném světě. Polský kardinál, Slovan, který přerušil dlouhou řadu papežů (Italů) byl obrovským překvapením, které čekal jen málokdo. O tom, že na oficiálních místech všech zemí socialistického tábora zavládlo po volbě Karola Wojtyly zděšení, nemůže být pochyb. Snad měl dokonce zaznít výrok vysokých sovětských představitelů, že zvolení Wojtyly papežem, je ještě horším faktem, než kdyby byl generálním tajemníkem Alexander Solženicyn. Jak již bylo zmíněno, leckteré kroky papeže právem vzbuzovaly v mocipánech socialistického tábora nejhorší tušení. Budeme-li se držet např. Polska, musely být např. styky s odborovým hnutím Solidarita a jeho předsedou Lechem Walesou nejčernější můrou.
Atentát na Jana Pavla II. v sobě skrývá nejedno tajemství, spíše soubor tajemství, ať se již jedná o zadavatele útoku, jeho vykonavatele, pozadí atentátu atp. Jedno z nich je ale nanejvýš zajímavé, i vzhledem k časovému rozměru, který v sobě má. Dne 13. 5. 1917 se pasáčkům z Portugalské Fátimy měla zjevit Panna Maria a svěřit jim několik tajemství, poselství za účelem varování lidstva. Nutno podotknout, že samotný Jana Pavel II. spojil záchranu své osoby právě s Boží matkou, s konkrétním označením místa, kde se ukázala dětem, tj. portugalská Fatima. Také fakt, že den atentátu se zcela shoduje s dnem prvního z mimořádných vidění malým dětem, není považován za náhodu.
Děti z Fatimy také upozornily na zásadní roli Ruska v dějinách dvacátého století. Spolu s varováním před bludy, kterými Rusko zahltí svět, zvláště byly nejspíš myšleny ateistické teze a učení komunismu jako takové. Zajímavostí je, že děti do počátku zjevení sotva mohly tušit, že nějaká země jako Rusko vůbec existuje. Rovněž předzvěst a varování před válečným konfliktem ještě strašnějším než první světová válka se nezdál pravděpodobný. Strany válečného konfliktu první světové války byly na jejím konci velmi vyčerpány a nezdálo se, že se Německo, Itálie zaktivizují k radikálním formám diktátorské války. Mezi tajemstvími, která byla vyjevena malým pasáčkům ovcí před mnoha desítkami let, byla také jedna část, která nemohla být zveřejněna po velmi dlouhou dobu. Teprve na přelomu tisíciletí byla vyjevena i třetí část tajemství. Měla podobu obrazu pronásledování křesťanů a střelbu na muže v bílé sutaně, pravděpodobně papeže.
Možných zadavatelů se nabízí vzhledem k působnosti církve nemálo. Hovoří se namátkou o tajných službách východního bloku, vedle bulharské tajné služby taky o sovětské vojenské službě GRU, KGB, svobodných zednářích, fanatickém iránském vůdci Chomejním, o italské mafii, jež se mohla cítit ohrožena.
Ten osudný den projížděl papež ve svém papamobilu a zdravil se s poutníky. Vše je zachyceno filmovým pásmem, včetně zděšení lidí na náměstí. Střely z poloautomatické pistole Browning papeže, jak známo, velmi vážně zranily, ale jako zázrakem přežil. Nutno připomenout, že závažnost účinku vypálených ran dokazuje i skutečnost, že střelami byly zraněny i další dvě osoby. Papež ztratil mnoho krve, byl operován, ale byl zachráněn. Navzdory tomu, že po operaci došlo ke komplikacím. Svému atentátníkovi odpustil.
Na socialistický tábor nepochybně padlo podezření v podstatě okamžitě i v důsledku nové přístupu papeže a jeho spolupracovníků. V případě atentátu na Jana Pavla II. byl prokázán styk Ali Agci s některými zaměstnanci bulharské ambasády. Dá však se říci dokonce, že byli v celé věci bulharští pracovníci tajných služeb angažováni? Spekuluje se o více jménech, osobách, které Ali Agca uvedl. Bulharská tajná služba mohla sotva, jako země patřící do východního bloku, samostatně vymyslet plán na zabití takto významné osoby bez vědomí sovětských složek, ale připusťme tedy, že jednaly koordinovaně. Výčet jmen, které se objevily v souvislosti s vyšetřováním, výslechy, důkazními materiály, které souvisí s Bulharskem a Tureckem je mnoho. Jinak je zjevné, že Bulharsko mělo za úkol v rámci dělby práce vedle kontrarozvědné činnosti na území vlastního státu, také získávat informace z regionu jemu blízkého, Turecko a další státy. Bulharsko, jak známo, sousedí s Tureckem na jeho území žilo mnoho příslušníků tureckého etnika. Vztahy Bulharska a Turecka byly vždy velmi napjaté, turecká dlouholetá nadvláda bulharského území toho byla jistě jednou z největších příčin.
Závažnější jsou však skutečnosti ohledně styků Ali Agci s některými představiteli turecké mafie. Bulharsko je obviňováno z toho, že za účelem podkopávat NATO dovolilo operovat pašerákům zbraní i ze svého území a dokonce obchodovalo se skupinami na levém i pravém politickém spektru v Turecku. Každopádně nutno podotknout, že případné angažování se turecké mafie mělo sloužit především jako kamufláž pro skutečného zadavatele. Jsou prameny, které pak jako zadavatele atentátu tureckým organizátorům označují bulharské tajné služby, mající tajné spolupracovníky v tureckých zločineckých kruzích. Těmi se jinak celý atentát „jen hemží“. Oral Celik, Omer Ay, Sedat Sirri Kadem kteří velmi pravděpodobně byli s Ali Agcou v den atentátu. Dále členové turecké mafie, Bekir Celenk, mafián, Abuzer Uğurlu Abdullah Çatlı kteří vykonávali různé úkony v rámci atentátu. Ale ani styky atentátníka s tureckými mafiány nejsou dále prokládána potřebnými fakty, abychom mohli uzavřít řetězec důkazů. Samozřejmě, že taková účast by byla pro mafii motivována pouze penězi, o nějakých ideových pohnutkách lze sotva pochybovat.
Avšak opět zcela prokazatelnou skutečností je to, že Jan Pavel II v tzv. bulharskou stopu nikdy nevěřil, jak ostatně prohlásil na návštěvě Bulharska. Za pravdu mu dává mnoho indicií. Pokud by se totiž Agca a bulharské tajná služba domlouvali na odstranění Jana Pavla II, proč by k tomu volili tak veřejná místa jako restaurace či bary. Další z verzí Agci je to, že byl obeznámen s plány KGB zabít Walesu, papeže a ajatolláha Chomejního. Chomejní nazval Sovětský svaz malým satanem. Írán měl se sovětským svazem společnou hranici a negativně zareagoval na vpád sovětských vojsk do Afghánistánu v roce 1979.
Mehmet Ali Agca je zvláštní osobou. Navzdory dlouholetému vězení již během soudního líčení systematicky manipuloval a mlžil a dělá to doposud. Vykonavatelem atentátu měla být osoba „znalá věci“, tj. člověk, který se nebude rozpakovat takový čin provést. Ali Agca nebyl pro znalce regionu ze kterého pocházel neznámou osobou. Jak je již notoricky známo, Ali Agca již jednou vraždil. Ali Agca byl osobou známou z novin ale i z filmových záznamů. Jeho totožnost k organizaci Šedí vlci je všeobecně známa. Jeho příslušnost k této skupině je navíc neustále připomínána, pojďme si ji tedy představit. Šedí vlci (turecky Bozkurtlar) bývá označována jako pravicově nacionalistická organizace vzniklá v sedmdesátých letech v Turecku. Její činnost pak byla doprovázena násilnými akcemi i vraždami. Ali Agca za svůj pokus o vraždu papeže obdržel doživotní odsouzení. Můžeme si na tomto místě opět potvrdit, že Ali Agca ukázal na více objednatelů činu – sovětské KGB, bulharskou tajnou službu, samotný stát Vatikán, íránského vůdce Ajatolláha Chomejního, ale uvedl také, že jednal sám a nikdo jej k činu nepodněcoval. Ali Agca je osobou velmi problematickou, alespoň co se týče objasnění atentátu a jeho zadání. Nejde jen o to, že neustále mlží, jak tomu činil vždy, i během soudního procesu. Ruku v ruce s jeho výpověďmi v minulosti i současnosti a ukřičenými rozhovory jsou k dispozici i jeho vyjádření o touhách získat polské občanství, či připodobnění se ke Kristu. Ali Agca strávil ve vězení dohromady desítky let v Itálii a posléze v Turecku, ale zdá se, že se to neprojevilo na schopnosti vnímat realitu, či vypovídat a opětovně mást pozorovatele, či badatele.
Skutečnost, že se pravda o objednání vraždy Jana Pavla uspokojivě nepodařila doposud nalézt jakoby osvědčuje platnost jedné z tezí, že vražda byla plánována širokým spiknutím. Opravdu se však dokázaly spojit různé názorové proudy s tím, že polský papež představuje vážné riziko? Agca sám tvrdil, že se stýkal jak s komunisty, tak i s fašisty. Soubor nepřímých důkazů podle stále nejvíce ukazuje na země socialistického tábora jako objednavatele a pokud někde na dně archívů leží nezlomný důkaz, možná se jej dočkáme. Prokazatelné styky atentátníka s bulharskými diplomaty, záhadné cesty do zahraničí s falešnými pasy, falešné důkazy. A oproti tomu vyjádření Jana Pavla II., který zpochybňuje bulharskou účast. Nutno zmínit velice závažný fakt, pokusů o atentát na Jana Pavla II. bylo více, druhý nejzávažnější se udál rok po střelbě na svatopetrském náměstí. V portugalské Fatimě se Jana Pavla II. v roce 1982 pokusil nožem zavraždit Juan María Fernandez Y Krohn, duchovní mající blízko ke Kněžskému bratrstvu svatého Pia X., náboženské skupiny odmítající reformy II. vatikánského koncilu. Zmiňme další zmařené pokusy, které se udály v Bosně a Hercegovině na Filipínách. Přejme si, aby pravda nakonec vyšla na povrch, jak se říká v našem regionu.
Použité zdroje (mimo jiné, nezahrnuji mnohé texty v časopisech, na internetu aj.):
GEORG WEIGL, Svědek naděje, životopis papeže Jana Pavla II, nakladatelství Práh, druhé vydání, Praha,2005, s. 257-419
ANDRZEJ GRAJEWSKI, MICHAL SKWARA, Papież musiał zginąć vydavatelství metropolitní kurie „nedělní host, Katowice 2011, 664 s. ISBN 978-83-7629-266-3
Tajná operace Pontifex, 2.díly
Emanuela Orlandi, čtyřdílný dokument, uvádí společnost Netflix
LUKASZ KAMINSKI, KRZYSTOF PERSAK, Čekisté: Bezpečnostní složky v evropských zemích východního bloku 1944–1989, nakladatelství Academia, Praha, 2018, s.199-251
