Článek
Alexandr Alexandrovič Aljechin byl ruským šachistou, mistrem světa a jedním z nejlepších šachistů všech dob. Pokud nekomplikoval svůj vlastní život špatnými tahy, ale soustředil se na boje na šachovnici, byl v šachu virtuosem, kombinačním mistrem, excelentním útočníkem a stratégem. Dokázal si se soupeři hrát jako půltunový medvěd s dvoukilovým jehnětem. Šach pro něj byl tím hlavním, vedle byla rodina a praktické záležitosti. Aljechin se narodil v Moskvě, byl šlechtického původu, ale již od narození neměl vždy na růžích ustláno. Stejně jako problémy osobní jej budou provázet i mocenské zvraty a milníky dějin dvacátého století. Aljechin pečlivě studuje hru starších mistrů, pochopitelně intenzivně hraje v turnajích. Jak tomu bývá, měl jako mnozí šachisté excelentní paměť. Pouhé přečtení novin mu stačilo, aby předvedl záznam několika partií najednou. Aniž by viděl šachovnice, je naslepo schopen hrát desítky partií najednou. Aljechin je neskutečným talentem, excelentním stratégem. Tisíce hodin tréninku a studia se vyplatí. Na šachovnici se mu daří a úspěchy přibývají. Vstříc mu ale nejdou dějiny, Rusko se potýká s chudobou, I. světovou válkou, revolucí, válkou občanskou i bolševiky. Co naplat, Aljechin je hráč a hraním se živí. Hraje tedy, jak jen to jde. Pochopitelně si ani jeho samotného nelze představovat jako dokonalé ztělesnění sportovních idejí. Je pověrčivý, velký kuřák, což se hodí, pokud soupeř kuřákem není. Aljechin byl mimo jiné vystudovaným právníkem a čtyřnásobným manželem. V Rusku po konci války ještě nějakou dobu zůstává, v roce 1921 jej ale nadobro opouští. Pro osoby jeho původu nebylo na dlouhou dobu v Rusku bezpečno. Usazuje se ve Francii a získává i francouzské občanství.
Pouze šachista jeho formátu se mohl stát jedním z nejlepších hráčů všech dob a vyzvat jiného génia, Kubánce Capablancu k zápasu o titul. Jose Raoul Capablanca sám odstranil ze šachového trůnu excelentního mistra světa Laskera. Lasker byl zajímavý tím, jak soupeře ukolébal nepřesnými tahy, aby mu včas nasadil smyčku kolem krku a partii vyhrál. Laskerův náročný psychologický přístup k boji správně definoval a popsal Richad Réti, československý velmistr. Lasker se tedy snažil vždy jakoby vstoupit do mysli soupeře, aby odhadl jeho tahy, pochopil jeho strategii. A tomu pak podřídil svoji vlastní techniku. Doslova jako Vilém z Baskervillu z románu Jméno růže, Umberta Eca. Na Kubánce to ale tentokrát nestačilo. Jeho uvažování je příliš dokonalé. Za stavu 4:0 pro Capablancu již Lasker v dalších partiích zápasu o titul nenastupuje a vzdává. Před zápasem s Aljechinem byla prohra Capablancy vzácností, doslovnou raritou ve světě šachu. Vcelku otevřeně se Kubánec považoval za neporazitelného šampiona, nejspíše sám zastával teorii, že v šachu pokročil již tak daleko, že nemůže dělat chyby. V zápase pro získání titulu bylo nutno jej porazit v šesti partiích. V nesmírně vyčerpávajícím boji nakonec Aljechin udolává Capablancu 6:3 a stává se čtvrtým mistrem světa v této hře. Ruský velmistr vydržel zátěž lépe. Jakkoliv se zaručuje, že dá hned jak to bude možné Capablancovi možnost odvety, nikdy k ní nedojde. Aljechin se podle více dostupných materiál revanši brání. Dvakrát se utká s Bogoljubovem ruským velmistrem, ale ztráty titulu s ním se určitě neobává, oba zápasy vyhrává s bezpečným náskokem.
První zápas mezi Alexandrem Aljechinem a Holanďanem Maxem Euwe se odehrál roku 1935. Euwe patřil mezi nejlepší hráče světa, šokuje svět, protože Aljechin ztrácí titul, když zápas prohrává 9:8. Aljechin se rád napil a to bylo možná příčinou jeho prohry. Jiný pohled na zápas měl Vasilij Smyslov, sám mistr světa v šachu. Aljechin prohrál ne kvůli pití, ale protože Euwe byl v ten rok prostě lepší. Příběh Goliáše, který byl nečekaně sražen chlapcem Davidem, opět konkrétně ožil v tomto zápase. Outsider Max Euwe se stal hrdinou a získal pro svoji zemi titul nejznámější deskové hry. Aljechin dodržuje pravidla fair play a po poslední partii provolává slávu novému mistrovi světa. Najde v sobě ale ještě dost sebereflexe, aby pochopil, že příjmy ze šachu budou solidně zachovány, pokud dobude titul zpět. Max Euwe byl výborný šachista, o tom není pochyb. Richard Réti snad dokonce předpověděl, že se jednou stane mistrem světa. Aljechinovi ve formě ale nemohl stačit. V roce 1937 jej Aljechin přesvědčivě rozdrtí 10:4. Titul získává ruská mašina zpět. Max Euwe přežije svého soupeře o mnoho let, je nejen vystudovaný matematik, ale stane se i ředitelem IBM a posléze prezidentem FIDE. Po válce již jeho síla není taková jako dříve.
Vyzvat Aljechina k zápasu o titul se rozhodl velmistr s československým občanstvím, velmi silný hráč, na Ukrajině narozený Salomon Flohr. Historie nezná kdyby ani v šachové hře, tak nevíme, jak by dopadl zápas, který byl již intenzivně připravován. Protože ale vše spělo k válečnému konfliktu, sešlo z něj. Co se týče Aljechinovy existence za 2.světové války, autoři upozorňují na závažní indicie Aljechinova působení ve Francii a na turnajích obecně. Nezpochybnitelné jsou jeho kontakty s Hansem Frankem, vysokým nacistickým činitelem a fanouškem šachové hry (Frank dostal provaz v rámci Norimberského tribunálu). Tedy pokud jako kontakty můžeme vyhodnotit Hanse Franka coby diváka Aljechinovy hry a předání ceny v okupovaném Polsku. Horší je, že Aljechin publikoval rovněž sérií textů s názvem „židovský a árijský šach“. Ten židovský se měl projevovat malou kreativitou zbabělostí, árijský útokem a bojovností. Od Aljechina dostalo naloženo více známých židovských mistrů. Lasker, Rubinstein, ale i náš Richard Réti. Rétiho šachové uvažování je Aljechinem odmítnuto s tím, že zhaslo dříve než Réti sám. Na jaký kompromis musel tehdy Aljechin přistoupit, nebo chtěl přistoupit, to je pro úvahu čtenáře. O jeho vyloženě antisemitských postojích před válkou není nic známo. Šach pro něj byl zdroj příjmu, jako právník se sotva mohl živit. A byl jistě zvyklý na určitý životní standard, který mu mohl zajistit pouze šachová hra a publikování. Aljechina jeho minulost dohonila. Po válce popíral svoji spolupráci s nacisty a tvrdil, že texty vyšly jeho jménem bez jeho svolení. Ale málokdo mu věří. V roce 1946 umírá Alexandr Alexandrovič Aljechin v portugalském hotelu. Oblečen v kabátě u stolu s talíři a šachovnicí na stole jako mistr světa, ale současně štvanec. Jeho smrt byla zřejmě nešťastnou náhodou, způsobenou jídlem. Objevují se i divočejší teorie o likvidaci za jeho kooperaci s Němci. Jak mnoho měl společného se slavnou postavou Lužina z knihy Vladimíra Nabokova bude pro šachisty ještě nějakou dobu tématem.
použité zdroje
Malá encyklopedie šachu, Veselý J., Formánek B, Kalendovský J., nakladatelství Olympia, Praha, 1989, 430 s.,ISBN: 27-029-89
Boje o šachový trón, Kozma J., nakladatelství Šport, 1976, 178 s.ISBN: 77-028-76
Remembering Machgielis „Max“ Euwe on his 121st birth anniversary, dostupné z https://en.chessbase.com/post/remembering-max-euwe-121-birth-anniversary
Bouřlivý život mistra šachu: Alexandr Aljechin vzdoroval válce i revoluci, dostupné z https://www.stoplusjednicka.cz/bourlivy-zivot-mistra-sachu-alexandr-aljechin-vzdoroval-valce-i-revoluci
Alekhine and the Nazis: a historical investigation by Dr. Christian Rohrer, dostupné z https://en-chessbase-com.translate.goog/post/alekhine-and-the-nazis-a-historical-investigation-by-dr-christian-rohrer?_x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs
WOLFSBERGER , G.G. diplomová práce Antisemitismus v šachu, dostupná z https://unipub.uni-graz.at/obvugrhs/content/titleinfo/6499208/full.pdf. s.58-70
Aljechin, A juedisches und arisches Schach, dostupné z https://dokumen.pub/juedisches-und-arisches-schach.html
