Článek
Dějiny přisoudily papeži Piovi XII. nelehkou úlohu. Prožil v úřadu nejen druhou světovou válku, ale i vznik války studené. V papežské volbě konkláve byl Eugenio Pacceli (občanské jméno Pia XII.) po smrti předchůdce Pia XI. podle všeho jediným favoritem a jeho volba byla velmi rychlá. V roce 1939 se ujímá papežského trůnu a přijímá jméno Pius XII. Na evropském kontinentu již se k moci dostaly nedemokratické systémy, avšak pořád se tajně doufalo, že nejhoršího scénáře bude Evropa ušetřena. Eugenio Pacelli byl zkušeným vatikánským činitelem, diplomatem a vzdělaným teologem. Vývoj světa se ale řítil do katastrofy. Tehdy více než kdy platilo, že nešlo vybírat mezi dobrým a špatným řešením, ale mezi více rozhodnutími s méně špatnými důsledky. Náš Emil Hácha stál před dilematem vstoupit, či nevstoupit do svazku s hitlerovským Německem výměnou za nezničení mnoha měst. Nakonec na sebe vzal nelehké břemeno po dlouhé zkoušce nervů i charakteru. Věřícím i nevěřícím lidem se možná musí jednou naskytnout otázka. Proč je zrovna tomuto člověkovi tolik vyčítáno jeho působení během probíhajícího holocaustu. Zjevně nebyl v jednoduché pozici, jako mnoho tehdejších politiků. Musel ať již jako kardinál, či později jako papež přihlížet anšlusu Rakouska, zabrání Čecha a Moravy s vyhlášením protektorátu, činnosti italských fašistů a dalších varovných signálů.
Eugenio Pacelli byl velký znalec diplomacie, práva, i teologie, ovládal několik jazyků. Pocházel z významné rodiny, papežské šlechty. Zajímavostí jistě bude skutečnost, že se např. jeho starší bratr Francesco aktivně účastnil při vyjednávání tzv. Lateránských dohod, které za Vatikán podepsal kardinál Pietro Gasparri. Na základě nich mimo jiné vznikl stát Vatikán. Těmito dohodami byl Vatikán uznán jako subjekt mezinárodního práva, a byla garantována jeho územní nedotknutelnost. Za Itálii podepsal ministerský předseda Benito Mussolini, nutno tuto skutečnost posuzovat v tehdejších reáliích ne v dnešních očích s odstupem desítek let po válce. Samotný Vatikán jistě uvítal formu svého státoprávního uznání a uspořádání. Měl za sebou často bouřlivé okamžiky, kdy musel papež uprchnout z Říma, jak se stalo např. za Napoleona nebo v bouřlivém roce 1848. Dokonce ještě ze středověku známe situaci, kdy papežové sídlili ve francouzském Avignonu.
Samotný papež Pius XII. se ani jako kardinál s Hitlerem nesetkal, ani mu nepožehnal, jak se mylně tvrdí občas. Ostatně Hitler Vatikán nenavštívil ani při své návštěvě Říma v roce 1938 (ještě za Pia XI.). Tvrdit, že papež Pius XII. byl někým, kdo byl přívrženec režimu v Německu je nesmysl. V Německu jako vyslanec Svatého stolce působil a netajil se, že mu krása bavorského prostředí velmi zůstala v paměti. Pius XII. byl především nesmírně zbožný člověk, avšak postaven do nelehké role. Jistě se objevuje mnoho svědectví a dokumentů, že byl vyzýván k veřejnému projevu, který by odsoudil násilí páchané na židech. Opět si uvědomme, že papež tehdejší doby, tehdejších dob byl nazýván „vatikánským vězněm“. Přísné pravidla platná v tehdejší době mu neumožňovaly opouštět hranice státu Vatikán, snad kromě Říma, kdy navštívil např. bombardovaná místa. Byl tedy osobností podléhající mnoha papežským konvencím a odkázán na pomoc a informace svých spolupracovníků. Každopádně prokazatelné je, že Pius XII. prostřednictvím tajných pokynů vybídl k pomoci pronásledovanému židovskému národu. Konkrétně představené klášterů k tomu, aby uchovávali židy před pronásledováním. Nelze mu tedy vyčítat, že nepodnikl nic. Problematickou je pouze záležitost případné veřejné výzvy k odsouzení násilí. Ale ani tady není celá záležitost není jasná. Ve svém vánočním poselství roku 1942 papež hovoří možná obrazně, ale přesto věcně o utrpení a smrt statisíců lidí, přičemž zmiňuje termíny jako rasa a původ. Ohledně kritického pohledu v rámci hodnocení role Pia XII. sehrálo jedno umělecké dílo. Divadelní hra Náměstek (autor Rolf Hochhuth, rok uvedení 1963). Pozadí vzniku i propagace tohoto díla je zajímavou výzvou i pro dnešní investigativní žurnalisty, archiváře, analytiky aj. Ale nutno upozornit, že mělo velký vliv na veřejnost, a snad bylo právě tím spouštěčem kritiky, která si jako mlčícího přihlížitele holocaustu vzala na mušku právě postavu papeže. Opět zdůrazňuji, že z dokumentů vyplývá, že papež byl informován mnohokrát o nebezpečí spočívající v totálním vyhlazení židů. Papež odpovídal na základě takových varování, že dělal dělá a bude dělat vše co se dá. Asi ještě nebylo prostudováno dost velké množství materiálu na to, aby se potvrdila správnost postupu. Dle subjektivního pohledu autora tohoto textu, jistě svoji roli také hrálo také nebezpečí, že výrazné výzvy na obranu etnik či skupin jen povedou k mnohem zuřivějším represáliím.
Papež Pius XII. čelil obtížím nejen na mezinárodně dějinném poli ale i ve svém okolí. Tím je myšleno problematické, nevhodné působení jeho lékaře. Tento člověk tajně, podpásovým způsobem fotografoval papeže, když sedí u lékaře, i umírajícího papeže s kanylou (lékařská trubice) v ústech. Byl podle dostupných poznatků paparazzi v lékařském plášti. S médií byl smluven na signálu, kterým budou vědět ony okamžitě, kdy zesnul papež PIUS XII, tedy ještě dříve než zprávu sdělí oficiální místa. Protože se však domluveného signálu dopustila nevědomky jedna z řádových sester o něco dříve, (šlo o otevření konkrétního okna) informovala média mylně. Smutnou roli sehrál podle údajů, které se shodují také při nakládání s tělem mrtvého papeže. Nerozumnými procedurami urychlil rozklad tělesné schránky římského pontifika, což mělo za následek jen další nepříjemnost.
Po skončení druhé světové války byly dřívější velmoci, často s rozsáhlými koloniemi oslabeny a dominanci převzali Sověti a USA. Před papežskou diplomacii tak byly nastoleny nové otazníky ohledně osudu církví. Papež Pius XII. komunismus odmítá (v duch svého předchůdce Pia XI.) a vydává své provolání po rozdrcení maďarské revoluce v roce 1956. Otázku, proč nebyla vydána encyklika při pronásledování židů, musí ještě zodpovědět badatelé v budoucnu. Konec konců jízlivá legendární otázka J.V. Stalina, kolik má papež divizí se týkala pochopitelně právě Pia XII. V tomto textu byl obsažen jen pouhý zlomek skutečností, jímž se papež zaobíral. Pochopitelně nejen mezinárodními vztahy, vyjednáváním se papež věnoval. Kanonizoval několik významných osobností, zabýval se v papežských dokumentech teoriemi o stvoření, vyhlásil významné dogma (nezpochybnitelnou pravdu jinak řečeno) o Kristově matce, hájil intenzivně stigmatizovaného p. Pia, karmelitána z kláštera San Giovanni Rotondo, a nepřeberné množství dalších počinů. Jeho činnost a působení ale budou pečlivě zkoumány i nadále.
zdroje
Pius XII. dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Pius_XII.
Amen., film režie Costa Gavras, 2002.
Gelmi J., Papežové. Od svatého Petra po Jana Pavla II., Mladá Fronta, Praha, 1994, 326 s. ISBN: 80-204-0457-0
V roce 1952 jednal SSSR se Svatým stolcem o navázání diplomatických vztahů, dostupné z https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2018-05/roku-1952-jednal-sssr-se-svatym-stolcem.html
Riccardo Galeazzi-Lisi, dostupné z https://en.wikipedia.org/wiki/Riccardo_Galeazzi-Lisi
Vor 60 Jahren sorgte das Theaterstück «Der Stellvertreter» für Krawalle. Der darin angeklagte Pius XII. gilt als «Hitlers Papst», dostupné z https://www.nzz.ch/schweiz/der-stellvertreter-von-rolf-hochhuth-ld.1756212
Icxs J., Odtajněné archivy Vatikánu, Papež Pius XII a židé, nakladatelství Euromedia Group, edice Universum, Praha, 2020, 366 s., ISBN: 978-80-242-8367-8
