Článek
První světová válka byla velice přelomovou i z hlediska vedení bojů. Bojovalo se na zemi, ve vzduchu, na moři. O výsledku války rozhodovaly mimo jiné letecké souboje, nasazení dělostřelectva, chemických zbraní, odstřelovačů, tanků, ponorek i křižníků. Zákopy typické pro tuto válku a po jejím skončení se ukázaly nikoliv jako překonán. Viz současný konflikt na Ukrajině, ale i válka mezi Irákem a Íránem v osmdesátých letech.
Co se týče války na moři, nakonec se historici shodují, že se masivních bitev v první světové odehrálo méně. Největší mezi německým císařstvím a Británií v bitvě u Jutska. Francie spolu s Británii chtěly uskutečnit invazi do Turecka a útok na Istanbul. Bitva o Galipoli pro kterou bylo stěžejní bombardování z křižníků, ale nedopadla pro obě velmocí dobře. Turci odvolali, bombardování je nezlomilo. Německo které v zmíněné bitvě Turkům pomohlo, sehrálo velkou svými ponorkami. Nemělo je samo, francouzské slibné začátky s ponorkami ale zdárně nepokračovaly a jejich stroje nebyly zdaleka tak zdatné jako plavidla trojspolku. Česko je vnitrozemské stát, ale v rámci Rakouska-Uherské se předvedli i čeští sloužící na ponorkách. Německo přistoupilo i ve spojitosti s výsledky na zemi k neomezené ponorkové válce. Protože chtěli Britové odříznout Němce od zásobování, bylo německým kapitánům vštěpováno, že oni musí zabránit vyhladovění své země. V roce 1915 došlo k potopení civilního parníku Lusitania, na cestě ze Spojených států do Irska. Strašlivé civilní ztráty šokovaly svět, zemřelo mnoho osob různých národností. Z 1959 osob přežilo pouze 761 osob.
Německý kapitán Walther Schweiger torpédoval Lusitanii pouze pár mil od irských břehů. Před nalodění cestujících vyšly přímo v USA v novinách varování pro to, že cestovní lodě mohou být napadeny. A to samotným německým císařským velvyslanectvím v USA. Mnoho z cestujících tedy muselo vědět, že podnikají riskantní cestu. Cestující ale současně byli ubezpečováni, že žádné takové nebezpečí nehrozí. Němci však podezírali Brity z transportu vojenského materiálu právě civilním dopravními loděmi. Jak napovídá dokument „Lusitania, vražda v Atlantiku“ , měli Němci přehled o tom které lodě plují, kterým směrem. Věděl Kapitán Schwieger, že útočí na civilní plavidlo? Pro Němce bylo rozhodujícím kritériem, zda je taková loď způsobilá převézt munici. Kapacity Lusitanie toto umožňovaly, navíc Němci tvrdili, že loď bylo možno přestavět na vojenskou. Nebo Němci mělo bezpečné informace, že munice na palubě je. Více než sto tun. Na potopení Lusitanie stačilo jedno torpédo, loď se potápěla velice, velice rychle. Německý kapitán Schwieger až po potopení přídě čte nápis na lodi, Lusitania. Jiné zdroje naznačují že Lusitanii čekal, plul ji vstříc.
Památník obětem Lusitanie
Britské noviny bouřily strašlivým způsobem. Němci byli přirovnáváni k barbarům, co se neštítí zabíjet malé děti (bohužel jich tam zahynuly desítky). Americký prezident napsal ostrý dopis císaři Vilémovi, ve kterém protestoval proti takovýmto aktům. Ohledně potopení Lusitanie a strašlivým důsledkům tohoto činu se vyrojily brzy různé spekulace. Bylo třeba zapojit USA, a takovýto masakr amerických občanů mohl být spouštěčem. Je stále přetřásána lehkovážnost, s jakou se loď plavila přes extrémně nebezpečné vody. Nebo snad Britové nevěřili, že by se Němci k takovému útoku odhodlali? Otazníky zůstávají i nadále. Podle tehdejších pravidel nesměly být civilní lodě bez dalšího potopeny, muselo se dbát na riziko civilních obětí. Kapitáni obchodních lodí museli tolerovat, že jejich lodě byly požádány, aby se otočily, nebo je prohledávaly válečné lodě nebo ponorky.
Němci vidí celou věc než Britové doposud, jak je zřejmé. Proč si vůbec připomínat tuto smutnou událost před více než sto lety. I později se objevily určité precedentní situace z hlediska mezinárodních konvencí ať již formálních, nebo neformálních. Např. v bitvě o Falklandské ostrovy Argentinci použili světlomety z nemocniční lodi Bahia, aby osvítily bojiště a možné cíle, což bylo Brity bráno jako neférové jednání i v rámci bojů. Vzorce uvažování z tehdejší doby možná nejsou tak vzdáleny od současného vývoje. Drony, rakety, jejich masivní nasazení vzbuzují otazníky dnes. Co je, co není legitimní vojenský cíl, ochrana a integrita civilního obyvatelstva. Nebo obsazení či zničení složitých celků, jako je jaderná elektrárna či přehrada. V případě vypuknutí závažného konfliktu ztrácí často pravidla na síle. Tak ať neztratí i formální i nepsaná pravidla zcela svoji váhu.
Použité zdroje:
RMS Lusitania, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/RMS_Lusitania
Šajtar, J. Ponorky císaře pána: Za první světové války Češi vynikli v boji pod vodou dostupné z https://www.reflex.cz/clanek/historie/82228/ponorky-cisare-pana-za-prvni-svetove-valky-cesi-vynikli-v-boji-pod-vodou.html
„Lusitania, vražda v Atlantiku“, dokument, dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=4eg8zWnmUTI, režie: Christoph Spencer
Solveig Groethe, Der Untergang der "Lusitania"Angriff auf einen Mythos, dostupné z https://www.spiegel.de/geschichte/der-untergang-der-lusitania-a-948087.html
Potopení Lusitanie - jeden z milníků první světové války, dostupné z https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/potopeni-lusitanie-jeden-z-milniku-prvni-svetove-valky-132673
