Článek
Události z Betléma, Davidova města před více než dvěma tisíci let jsou stále výzvou pro historiky i badatele ohledně historických rozměrů, ve kterých se ono slavné Narození Páně událo. Tři mudrci (ale možná jich bylo pět) přišli, protože podle jejich výpočtů správně určili, kdy se narodí Mesiáš ohlašovaný a slibovaný předkům židovského národa. Stopy, odkud přišli, vedou na území dnešního Íránu. Na základě jakých nauk, matematických, jazykových, správně určili, že dojde k oné významné události, již nevíme. Je to tedy zajímavá záhada. Byli vedeni hvězdou (podle názoru astronomů vzácnou konstelací planet Jupitera a Saturnu na základě jejich drah), které je přivedlo do Betléma. Ale existuje i trochu méně přesvědčivější výklad, že se jednalo o Hale-Boppovu kometu. Písmo není učebnicí historie, ani astronomie, musíme se spokojit s tvrzením, že byli dozajista vedeni nějakým tělesem, určitě se v tomto případě nejedná pouze o nějaké barvité doplnění textu evangelií.
Tedy příslušníkům cizího národa bylo zjeveno takto velké tajemství. Samotné fyzické místo narození je také tajemstvím, víme, že se jednalo o město Betlém, kam byli Josef s Marií povoláni k tzv. censu. Tedy sčítání obyvatelstva, přičemž příslušníci Davidova rodu se museli odjet zapsat právě do Betléma. Snad můžeme usoudit, že neuposlechnutí takové povinnosti ze strany císaře Augusta by mohlo být přísně sankcionováno. Jak jinak si lze vysvětlit, že na cestu dlouhou sto kilometrů se musela vydat i Josefova manželka. Nebo, že by se bála zůstat v Nazaretě sama? Dlouhá cesta na oslovi jistě musela být pro těhotnou ženu svízelná, každopádně ji postoupila. Chlapec se narodil podle znázornění v textu Písma (a podle tradice stavění betlémů) v chlévě, nutno asi upřesnit, že se jednalo o prostor podobný jeskyni, otvoru ve skále. Snad poblíž nějakého lidského příbytku, víme, že místo již nebylo v žádném z hostinců.
Židovskému národu tehdy panoval s dovolením Římanů schopný stavitel, voják, ale brutálně surový násilník, král Herodes. Nenáviděnější o to víc, že byl Idumejec, tedy v očích Židů cizinec, vládnoucí se svolením nadřazených okupantů. Herodes svoji moc opíral o spojenectví s Římem, jiné cesty pro něj nebylo, chtěl-li se udržet jako král. O Herodovi víme z pramenů, že byl člověkem ukrutným a podezíravým, pouhý stín podezření stačil k tomu, aby byl osud nešťastníka zpečetěn. Herodes neznal slitování, pro podezření ze spiknutí nechal popravit manželku i dva syny (oba nechal zardousit). Paranoidní chování, které se však u některých diktátorů opakovalo až podezřele podobné. Brutalita Herodova, ke které přistoupil poté, co mu mudrci nepřivedli nově narozeného krále (Krista) tak není z hlediska tehdejších reálií ničím překvapivým. Herodes podle všeho v případě ohrožení svého trůnu neváhal ani na vteřinu a nechal povraždit v Betlémě chlapce do dvou let věku (to aby měl jistotu, že mu konkurent nevyvázl). Snad jen se nabízí autorovi text otázka, co mu na to řekli Římané, když jim svým úkonem jistě poněkud pozměnil jimi provedené sčítání lidu. Každopádně z Písma víme, že Kristus byl již v době plánovaného řádění Herodových hrdlořezů na útěku do Egypta. Avšak zde je nutno možná upozornit, že nejspíše utekli Josef s Marií do Egypta přímo z Nazareta, nikoliv na cestě z Betléma domů. Doplňuji pro pořádek, že malý chlapec musel být osm dnů po svém narození obřezán podle tradice.
Víme, že žádné ze čtyř evangelií nepřináší jediný výrok pěstouna Páně sv. Josefa. Nejspíše sám dobrovolně zcela rezignoval na jakoukoliv snahu dostat se více do podvědomí, byl ale rozhodně muž činu. Svatý Josef byl varován, že dítěti hrozí vážné nebezpečí. Nabízí se fantastická spekulace, zda mohl život mladého Mesiáše vyhasnout již takto krátce po narození. Ano, to je další tajemství tehdejších událostí. Závažnost varování (snad ve snu) sv. Josefa a útěk do Egypta však vážnost situace podtrhuje. Opět je chlapců návrat s rodiči situován až po Herodově smrti. Že by se Herodes ani po masakru nevzdával pátrání po novém králi? To je pouze spekulace, každopádně ukrutného násilí se Herodes držel, ještě na smrtelné posteli nechal popravit syna Antipatéra, opět kvůli Herodově prchlivosti. A asi posledním přáním Heroda bylo, aby během pohřbu lučištníci pozabíjeli co nejvíce Židů, aby museli plakat - kvůli němu. Jeho přání bylo ale nesplněno.
Jak známo, o Kristově dětství víme jen, že chlapec rostl, sílil. Uprchlá Svatá rodina nalezla azyl v Egyptě , který sehrál tentokrát velmi pozitivní roli v dějinách. František z Assisi, známý italský světec (matka Francouzka) dostal výborný nápad, přiblížení se událostem slavného narození stavbou betléma, jesliček. Tento přetrval až do dnešní doby (snad jen císař Josef II byl značně nenakloněn betlémům). Pokus nahradit postavou malého chlapce rozdávající dárky dětem dědou Mrázem, či naturalizovaným Američanem by v Česku neměl mít žádnou naději na úspěch. Podotýkám, že historické údaje, obsažené v Bibli nejen k narození Krista jsou zmiňovány i v jiných pramenech, nad jiné důležité jsou spisy historika Josefa Flavia. Ale jistě je i nadále dost prostoru pro bádání.
použité zdroje
Obr, J. Osoby a místa v evangeliích, Cyrilo-Metodějské knihkupectví, Praha 1947, 200 s
Kroll, G. Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakladatelství, 2002, 486 s.ISBN: 80-7192-711-2
Lem, J. Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia, dostupné z http://www.rozumnavira.cz/apologetika/46-mimobiblicke-zminky-o-kristu-jezis-u-flavia.html
Circumsision/Flight into Egypt, dostupné z https://hermeneutics-stackexchange-com.translate.goog/questions/21228/circumcision-flight-into-egypt?_x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc
Průvodce životem, Lukáš, nakladatelství LUXPRESS, s.r.o., Praha, 1995, s. 10- 20, ISBN 80-7130-047-0
