Článek
Před rokem 1989 se církve snažily především přežít, to bylo jedno z hlavních vodítek u nich samotných. Po roce 1989 se objevilo téma jak svoji činností odkaz víry a Písma naplnit. Nelze popřít skutečnost, že se objevily šrámy z minulosti církve. Spolupráce některých duchovních s Stb. žel Bohu i sexuální zneužití. Alkohol, ženy, peníze, mocenské choutky byly motivem pro navázání spolupráce se státně bezpečnostními složkami bývalého režimu. A tak jsme museli zaznamenat i případy kněží vysazených agentů Stb. do Říma, nebo dlouholetých práskačů ať již zde v Československu, nebo hlásících udání ze zahraničí. Oceňme, že se leckteří ke svému selhání přiznali a jeví známky pokání.
Nejspíše ještě větší hrůzu vzbudily u veřejnosti i věřících zprávy o sexuálních útocích, zneužitích. V souvislosti s tím, se objevují informace o tom, že se oběti trestných činů spáchaných duchovními obávají smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Na své obavy a pocity takové osoby mají právo. Zmiňováno je zpovědní tajemství, a nelze popřít, že toto tajemství umožňuje i nyní neoznámit dokonané spáchání trestného činu mimo jiné i duchovnímu (ale pozor i advokátů). Jen je nutno říct, že zpovědní tajemství nezbavuje osobu její osobní odpovědnosti. Nebo jinak řečeno určitě nezabraňuje případné oběti trestný čin nahlásit, nebo se k němu přiznat policejnímu orgánu v případě, že zpovídaný je sám pachatelem. Co se týče samotného duchovního vykonávajícího zpověď, ten by měl oběť poučit o tom, že je více než žádoucí takové jednání nahlásit orgánům činným v trestním řízení. Pachatele (i duchovního), který se takového činu dopustil by měl vyzvat k tomu, aby se ke skutku přiznal dobrovolně sám. Jistě to bude v praxi problematické, důležitým smyslem zpovědi je i tzv. pokání tedy odčinění své viny. Asi by bylo nejvhodnější, kdyby jako pokání zpovídající mimo jiné udělil povinnost se ke skutku přiznat Policii, jinak mu rozhřešení (úkon kterým snímá vinu ze zpovídaného před Bohem) nedá. To je již silné stanovisko mající váhu a bude nad zpovídaným jak se s ním popere. Podotýkám, že např. stigmatizovaný sv. Páter Pio běžně vyhazoval od zpovědi bez rozhřešení osoby za mnohem menší postoje zpovídaných.
Panuje zde obava z rozšíření práva zpovědního tajemství i na osoby v pastorační péči. Za podmínek stanovených zákonem, bylo by tedy dobré takové podmínky zákonem blíže co nejpřesněji upravit, definovat. Konec konců i smlouva samotná pamatuje na jednání mezi oběma stranami v případě nejasností, interpretace nějakého ustanovení (článek 14 smlouvy).
Nutno ještě doplnit, že duchovní má povinnost i v rámci zpovědního tajemství překazit spáchání nebo dokončení trestného činu. Tedy skutku, který může být teprve učiněn, nebo probíhá. Zavazuje ho k tomu také zákon, ale jiný než Trestní zákoník, zákon o církvích. Zde jsou různé pohledy na to, zda se jedná nebo nejedná o prolomení nedotknutelného zpovědního tajemství. Těžké břemeno rozhodování je v tomto ohledu pochopitelně na duchovním, který musí zvážit závažnost informací, jež vyslechl. Závažnost kajícníkovi výpovědi ho asi nejspíše musí vést k rozhodnutí nepodílet se na odpovědnosti za případném utrpení způsobeném vykonáním trestného činu. Zvláště pojme-li kněz podezření, že osoba může své jednání opakovat.
Obavy ze smlouvy ČR s Vatikánem jsou odůvodňovány hrozbou toho, že by se mohly z vyšších míst krýt případy, kdy se duchovní dopustí jednání sexuálního zneužití. V reportáži Reportéři ČT byl konfrontován arcibiskup Jan Graubner, nynější pražský arcibiskup, že ještě jako olomoucký arcibiskup nepostupoval snad dost razantně proti obviněné osobě. Nutno podotknout, že žádný církevní hodnostář nemá možnost bránit ve vyšetřování trestných činů, tudíž i v tomto případě byl kněz potrestán světskou mocí. A bylo tomu tak i v jiných případech. Co vlastně měl dále učinit s potrestanou osobou (osobami), již není z reportáže jasné. Vystřelit do kosmu ji nemůže, zákaz vycházení nařídit nelze, rozčtvrtit také ne, to by byl trestný čin vraždy. Těžko říct, opravdu.
Smlouva se Svatým stolcem nebrání vyšetřování trestných činů a uznává právo České republiky odhalovat a soudit i v těchto věcech. Je smutné, že k tomu i v případě duchovních musí docházet. Podotýkám, že se církevní správa bohužel často musí potýkat s různými anonymy, udáními a stížnostmi na duchovní různého charakteru, které se posléze ukáží být jenom pomluvami nic víc. U každého podezření je proto potřeba postupovat citlivě a obezřetně, jistě to vůbec neznamená bagatelizovat závažná obvinění. Papež František suspendoval a zbavil všech hodností kardinála Theodora McCarricka, když se potvrdily jeho prohřešení. Přijal rezignaci dalšího biskupa odsouzeného za krytí sexuálních deliktů svých podřízených. Bude-li se církev odvíjet takovouto linií transparentnosti, snad to trochu odčiní provinění, kterých se dopustili ti, co měli pomáhat a sloužit druhým. To že se k tomu umí církev postavit i otevřeně, jsou kontakty pro případnou pomoc obětem spáchaných duchovními na webových stránkách jednotlivých biskupství.
Informační zdroje:
www.cirkev.cz
Adamec, A. Zpovědní tajemství a jeho relevance v trestním právu, dostupné z https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/zpovedni-tajemstvi-a-jeho-relevance-v-trestnim-pravu
Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem, dostupné z https://mzv.gov.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/mezinarodni_smlouvy/aktualne/smlouva_mezi_ceskou_republikou_a_svatym.html
Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb.
Reportéři ČT, dostupné z ceskatelevize.cz, vysíláno 10.2.2025
https://doo.cz/cinnosti-a-sluzba/pomoc-v-nesnazich/ochrana-nezletilych/
