Když občan odmítne být poslušnou ovcí systému. Problém nebo výjimka?

Máme zde stát, kde jednotlivé instituce namísto toho, aby zde byly pro občany, jim často spíše škodí. A potom zde máme občany, kteří se chtě nechtě podvolili státu, i přesto, že jim škodí.

Ale potom je zde jeden občan, který se nikdy státu nepodvolil a nepodvolí. Neuznává automaticky nastavená pravidla bez smyslu a logiky jejich užití, a když mu začne někdo dokola vysvětlovat, jak se co má dělat, jednoduše to nevnímá.

Co se stane, když se objeví občan, který nepřijímá automaticky nic, co mu systém předloží? Člověk, který chce místo pouček a prázdných frází konkrétní odpovědi a vlastní cestu uvažování?

Tento článek nebude ani tak o státu jako takovém. Že zde není pro občany, to všichni víme. Bude čistě o mně a o tom, jak jsem si doslova od píky vybudoval vlastní pravidla a jiný styl uvažování už na začátku sedmnácti let, kdy jsem začal už tušit, že systémy nefungují tak, jak by měly.

K tomu, abyste přežili v tomto státě, musíte mít vybudovanou vlastní strategii. K tomu, abyste měli vybudovanou vlastní strategii, musíte mít plán, jak na to a od čeho vlastně začít. A k tomu, abyste měli vlastní plán, musíte se naučit pozorovat a správně vyhodnocovat věci kolem sebe.

Už tehdy jsem začal pozorovat, že se každý vzoruje a dělá naprosto totožné věci, které se opakují napříč státem, v té době jsem si říkal, proč to ti lidé dělají? To nemají vlastní myšlení a musí se přizpůsobovat státu? Otázka proč byla pro mě zásadní, proto jsem se začal více zajímat, jak jednotlivé systémy fungují, jak je zde zajištěná služba občanům v podobě veřejné správy, kdo zde vlastně vládne, určuje a nastavuje pravidla apod.

Nejprve bylo potřeba nějak přimět instituce, aby se tzv. projevily samy. Na to jsem měl už kdysi jednoduchý způsob. Nechte každého, neskákejte mu do řeči a on se projeví sám. Když jsem to takto začal dělat u různých institucí, všiml jsem si jednoho vzorce chování. Nikdo se neřídí vlastním mozkem, ale čistě nastavenými šablonami, pravidly a zákony. A jelikož jsou všude ve státě stejné, všichni se vzorují na stejný způsob, takže to potom vypadá, jako by stát byl jeden velký naučený robot, který má nastavený program a podle něj jede. Ale co kdybych tento program najednou vypnul? Co by se stalo potom?

Ano, tušíte správně, totální chaos. Protože když někdo nejede v pevně zajetých mantinelech a vybočí, stane se přesně toto. A když někdo z občanů neposlouchá stát, je označen za problém, kterého je třeba umlčovat tak dlouho, až se státu poddá. Ale co když nechce a nikdy chtít nebude? Jakým způsobem ho tento stát donutí? Začne mu vyhrožovat, i právními kroky, i soudem a přejde i k vyhrožování vězení dokonce. Ale pouhé slova občana nezastaví. Co potom? Začne mu být vyhrožováno jinou cestou. Ani tak se nepodřídí.

Protože já zkrátka nejsem ovečka, kterou někdo zavolá na povel a ona přiběhne jen proto, že to někdo chce. Už hodně institucí napříč obory na mě zkoušelo, abych se podřídil danému oboru, abych byl vůbec přijat, ani náhodou. Stát neslouží občanovi proto, aby se podřídil. Slouží mu proto, aby chránil ho a jeho práva. A chránit něčí práva neznamená podřídit se někomu.

Určitě každý zná to typické přehazování odpovědnosti, které je naprosto normální pro instituce a všechny i mimo veřejnou správu. Začal jsem tehdy vidět naprosto stejné vzorce chování napříč obory - lékárny, pojišťovny, instituce, firmy, zaměstnání apod. Působí to mnohdy až komicky, když nikdo nepoužívá mozek, jen šablony a má přesně předepsáno, co komu řekne. Jako naprogramovaný robot, což už nemá daleko k automatizaci, která se postupně dere do všeho v dnešní době. Člověk tak zapřičiní to, že ho nahradí stroj. Je to paradox a ironie. Lidé se učí jako naučené stroje a naopak stroje učíme lidskosti a empatií, která se zde už postupně ztrácí.

Postupně jsem si tehdy začal o státu dělat vlastní obrázek bez toho, aby mi někdo něco vykládal nebo mazal med kolem pusy.

Když mi toto někdo řekne, klepu si na hlavu, proč? Protože škola nikoho nenaučí pohybovat se v životě. Ano, dá vám znalosti, které si lze dnes dohledat na internetu, ale tím to končí. Praxe žádná, vyjma technických oborů. Právě technické obory naučí člověka jinému způsobu myšlení - do hloubky, vše si ověřovat, ptát se, jak co funguje v životě, hledat logiku a vidět souvislosti. Né jen, že se snažíte vidět souvislosti. Vy je opravdu musíte vidět a hlavně chápat provázanost mezi nimi. A právě toto je vedlejší efekt technických škol, který se přirozeně přenáší i do běžného života.

Není podstatné, jakou školu jsem absolvoval, důležitější je pro mě praxe, věcnost a bavit se s někým na konkrétní téma. Ne slyšet jen poučky, teorie, jak se co má dělat apod. A právě na tento typ komunikace narážím všude. Lidé moc neumí filtrovat informace a třídit je podle závažnosti řešení a časování. A právě proto z tohoto státu padají výplody, jaké by nikdo nevymyslel a občas se docela divím, jak je něco takového vůbec možné. Přesně právě proto, že lidé v institucích nepoužívají mozek. Kdyby ano, má to, co píši hlavu a patu.

Pokud nemusím, s nikým se nebavím, jelikož lidé spustí naučené básničky typu „jak by se něco mělo dělat“. Ale „mělo je přece čas minulý, snad jak se má něco dělat a ještě lépe v praxi. To už nikomu nejde tak lehce.Dnesní mládež, co vychází ze škol, snad ani nebudu komentovat.

Také vám připadá, jako by dnešní školství a polovina systému zamrzly v čase na jednom bodě? Proč například chodí lidé do školy a ještě dostávají domácí úkoly? Proč tedy vlastně jsou v té škole? To je asi jako by člověk přišel do autoškoly, kde se má naučit řídit, ale po odjezdu by mu instruktor dal ještě domácí jízdy na procvičení, protože během výuky se to nestihlo. Logika školství opět nikde, a tak bych mohl pokračovat systém od systému…

Praxe je budoucnost. Teorie může člověku dát základ, ale teprve praxe ukáže, jestli člověk skutečně rozumí tomu, co se naučil.

Je to podobné jako naučit se plavat pouze z knihy. Můžete znát všechny techniky, pravidla a postupy, ale dokud nevlezete do vody, nikdy nezjistíte, jestli to opravdu umíte. Stejně funguje mnoho věcí v životě – nestačí vědět, jak by se co mělo dělat, důležité je umět to udělat v konkrétní situaci.

Právě proto mají technické obory velkou výhodu. Člověk se neučí jen poučky, ale musí chápat, proč něco funguje, hledat příčiny, ověřovat si informace a spojovat jednotlivé věci dohromady. A tento způsob uvažování si pak přenáší i do běžného života.

Bez praxe zůstává člověk často jen u slov. A slov máme dnes všude dostatek. Navíc teorie je dnes na internetu, ale praxe - ta nějak záhadně vždy chybí. Videa plná teoretiků, jak by se co mělo dělat, samé konspirační teorie, názory, tvrzení a fabulace apod. Proto je také tento, a každý můj článek napsát z vlastní zkušenosti, a nejlépe ještě podloženy důkazy. Pokud se mě někteří chytrolíni zeptají na to, proč zde neskenuji žádné důkazy, důvod je jednodchý. Vám by se přece také nelíbilo, kdyby vaše osobní a citlivé údaje byly veřejně přístupné. A začerňovat mraky a mraky dokumentů jeden po druhém by asi nikoho nebavilo, proto jsou dokumenty na vyžádání. Ale ne, že na mě někdo vybafne Kde máš ty důkazy jako?! Takto to asi nefunguje.

Přesně tak to je, protože pokud daná věc nemá smysl a logiku, není relevantní pro mě se o ní bavit. Mohu s čistým svědomím říci, že funguji naprosto na jiným principech, s jiným způsobem uvažování, než většina lidí a institucí. Je to něco, jako byste přešli do jiné dimenze a byl tam jiný svět. Pokud znáte seriál Hvězdná brána, víte o čem mluvím.

Vždy mě dokáže fascinovat jeden zvláštní lidský talent – schopnost mluvit tak dlouho, až se původně jednoduchá věc promění v nepřehledný labyrint slov, ze kterého už možná ani samotný autor neví, jak ven. Slova se vrství, věty nabalují a nakonec zůstane otázka, jestli se vůbec ještě mluví o původním problému.

Přitom někdy stačí použít méně slov a více přemýšlet. Člověk, který si věc skutečně promyslí, ji často dokáže popsat jednoduše, přesně a bez zbytečné omáčky. To mě opravdu jedině dokáže unavit, když se jednoduchá otázka protáhne na nekonečnou debatu. Člověk si říká v takových chvílích, zda má použít stopky nebo rovnou kalendář.

Samozřejmě neříkám tím vším, že každý je hloupý, abyste to takto nepochopili. Snad jsme k tomuto ještě nedospěli, i když si mnohdy myslím a vidím opak, pořád bych chtěl věřit, že to tak není, ale jak se dívám na tento stát, tak už by měly hodně věcí v nich vykonávat stroje. Protože moje zásada je, že budou-li stroje v tomto státě, stát bude konečně fungovat. Otázkou je, kdo to tak chce a kdo ne.

Rozhodně nechci snižovat vzdělání nikoho, to ne. Je to makačka už vůbec odhodlat se na takové obory jít, vystudovat je a potom je uplatnit v praxi, což nikomu nejde. Setkal jsem se například s tím, že terapeut absolutně nerozumněl tomu, co dělá a co víc, neuměl poskládat ani jednoduchou souvislou větu, která dává hlavu a patu, neustále přeskakoval z tématu na téma, nenechal domluvt apod. Mám k dispozici Screenshoty, kdy terapeutka byla například tak zmatená, že mi napsala v emocionálním vykolejení zprávu na messenger, že chce volat policii a že její manžel je na policii … no naprosto zmatení lidé v těchto oborech, kteří jim asi ani pořádně nerozumí. Toto je příklad.

Rozumím, že se vždy hledá viník v tom klientovi, to už tak je na světě holt zařízené, že se musí najít nějaký objetní beránek, na kterého se to všechno svede. Naštěstí si to tak neberu.

Nebo další Screenshot - terapeutka sama otevře osobní rovinu v terapii, já na to po čase odpovím gestem, že ukončím terapii, aby se mohly ty dvě roviny, profesní a osobní, oddělit od sebe, a co udělá terapeut? Napíše mi email, že osobní rovina mimo terapii není možná. Dobře, tak proč ji potom v terapii otvírala? Logika věci je taková, že asi když ji otevřela, chtěla, abyy pokračovala i po skončení procesu. Proč ji tedy potom uzavřela? No důvod je zcela jednoduchý. Protože ti terapeuté, když na něco nemají šablonu a předpis, neví si rady, jak s tím mají naložit. Takže vlastně lidé absolutně nepoužitelní do praktického života a zbytečně, naprosto zbytečně si uzavírají cesty k těmto lidem. A to jen z toho důvodu, že nevím, jak s tímto naložit. Ono víte, tam kde končí šablona, začíná odmítání. Jako by šambona a zákon byly vše.

Jeden úředník mi dokonce řekl, a to mám i na záznamu s úředního dne ( audio ), že “ pravidla se musí dodržovat. Kdyby vám někdo řekl, že máte chodit po hlavě, budete chodit po hlavě “ :-) člověk se už opravdu musí usmívat těmto výstupům a zmateným lidem.

Byli jsme v Evropě a ve světě kdysi tak slavní – od skláren, výroby Zetorů, měli jsme vlastní průmysl a spoustu věcí jsme si dokázali vytvořit sami. Dnes mnoho z toho nemáme. Něco se rozprodalo, něco zaniklo.

A co dnes ještě stále máme a co je přitom nejjednodušší získat? Vlastní rozum a schopnost přemýšlet. Jenže místo toho, aby lidé tyto schopnosti rozvíjeli, často je raději nahrazují stroji. Budeme investovat stovky miliard do technologií, zabezpečení a umělé inteligence, místo abychom se ptali, proč vlastně stále méně využíváme to nejzákladnější – vlastní uvažování.

Možná jednou zjistíme, že některé tyto „pomocníky“ nepoužíváme jako nástroj, ale že se sami stáváme závislí na nich. Ať si každý udělá obrázek sám. Už dnes se například ve školách některé technologie omezují nebo zakazují, ale kdo je chce používat, cestu si často najde.

Každý říká, že to zjednodušuje výuku. Jenže do škol se chodí proto, aby se nerozvíjelo pouze zjednodušování, ale především myšlení, schopnost řešit problémy a chápat souvislosti.

Lidé si často neváží toho, co dnes mají, a postupně nahrazují téměř všechno – jen ne to nejdůležitější, vlastní mozek a schopnost přemýšlet.