Článek
Někdy člověk nepotřebuje další dlouhé vysvětlování, poučování ani několik stran obecného textu. Potřebuje prostě zjistit, co se děje, proč se to děje a jaký bude konkrétní výsledek.
A protože každá instituce řeší trochu jiný typ problému, nedává smysl pokládat všude stejnou otázku. Jiná otázka patří policii, jiná úřadu, jiná zdravotníkovi a jiná například terapeutovi. Níže naleznete vybraný seznam těchto pozic, abyste si udělali představu, jak na danou věc reagovat a v jaké konkrétní situaci jí použít.
ZDRAVOTNICTVÍ
„Jaký je konkrétní problém, který teď řešíme?“
„Co přesně z toho pro mě vyplývá?“
„Jaký bude další konkrétní krok?“
„Podle čeho jste k tomuto závěru dospěli?“
„Když tuto informaci nevíte, můžete si ji prosím ověřit?“
„Co se konkrétně změní po tomto vyšetření nebo kontrole?“
„Můžete mi vysvětlit výsledek tak, abych mu skutečně rozuměl?“
A když začne místo odpovědi další dlouhé povídání:
„Rozumím, ale na moji otázku jste zatím neodpověděl.“
V INSTITUCI
„Jaký konkrétní problém zde řešíme?“
„Jaké opatření z toho bude vyplývat?“
„Kdo má v této věci konkrétní kompetenci?“
„Jaký bude výsledný krok?“
„Co přesně se po vašem zásahu změní?“
„Kde je v tom konkrétní výsledek?“
A pokud přijde tradiční:
„My postupujeme podle stanoveného postupu.“
může přijít prostá otázka:
„Rozumím a to mě nezajímá, postupujte si podle čeho chcete. A jaký je tedy konkrétní výsledek tohoto postupu?“
NA ÚŘADĚ
„Kdo je za tuto věc příslušný?“
„Jaká je konkrétní možnost řešení?“
„Jaký bude další krok a kdo ho provede?“
„V jaké lhůtě mohu očekávat konkrétní výsledek?“
„Když tuto informaci nemáte, kdo ji má?“
„Proč si ji nemůžete ověřit?“
„Je toto konečné stanovisko, nebo existuje další možnost, jak věc vyřešit?“
A velmi užitečná otázka:
„Můžete mi prosím říct jednu konkrétní věc, která se po tomto jednání skutečně změní?“
POLICIE
Tady je potřeba držet se konkrétní věci a neplést dohromady samotné prověření podnětu s jeho výsledkem.
„Co přesně je předmětem prověřování?“
„Jaká konkrétní skutečnost je v této věci rozhodná?“
„Jaký bude výsledek, pokud se uvedené skutečnosti nepotvrdí?“
„Co se v této věci změnilo oproti předchozím podáním?“
A při opakovaných podáních:
„Rozumím, že každé oznámení musíte prověřit. Já se ale ptám na něco jiného: pokud se opakovaně prověřují stejné nebo podobné podněty a opakovaně z nich nevychází žádný výsledek, nepřijde vám zajímavé právě to opakování?“
A pokud přijde:
„My jen postupujeme podle zákona.“
odpověď může být:
„Tomu rozumím. Na to jsem se ale neptal. Ptám se, co podle vás vysvětluje to opakování.“
MEDIÁTOŘI
Tady je podstatou především to, zda se skutečně daří posouvat komunikaci mezi stranami.
„Co je konkrétním cílem tohoto jednání?“
„Co se má po dnešní schůzce změnit?“
„Jak poznáme, že mediace skutečně funguje?“
„Co přesně má podle vás udělat každá ze stran?“
„Když se nikam neposouváme, proč pokračujeme stejným způsobem?“
A pokud se pořád jen mluví:
„Dobře, rozumím tomu, co jste popsala. Jaký je tedy konkrétní výsledek?“
TERAPEUTI
Tady je samozřejmě situace jiná než na úřadě, ale věcnost se hodí i tady.
„Co je podle vás cílem naší spolupráce?“
„Jak budeme poznávat, že terapie někam směřuje?“
„Co ode mě konkrétně potřebujete?“
„Co doporučujete jako další krok?“
„Rozumím tomu správně, nebo si to vykládám jinak?“
A pokud se dialog začne měnit v jednostranné poučování:
„Můžeme se vrátit k tomu, co konkrétně řešíme?“
Nebo jednoduše:
„Rozumím tomu, co říkáte. Ale jak to souvisí s mojí původní otázkou?“
KDYŽ NĚKDO ŘEKNE „NEVÍM“
Tady je možná jedna z nejjednodušších otázek vůbec:
„A proč si to neověříte, když tu informaci neznáte?“
Protože „nevím“ není žádná tragédie.
Problém začíná ve chvíli, kdy se z „nevím“ stane několik minut vysvětlování, proč to nejde zjistit.
Normální postup je přece:
Nevím → ověřím → zjistím → odpovím.
KDYŽ NĚKDO NEVÍ, NA CO SE PTÁTE
Místo dalších deseti minut vysvětlování:
„Víte moc dobře, na co se ptám. Žádné odbočky, prosím.“
A pokud opravdu neví:
„Dobře. Co přesně vám na mojí otázce není jasné?“
Tím se velmi rychle ukáže, jestli otázce nerozumí, nebo se tomu člověku nechce odpovědět.
KDYŽ PŘIJDE HROMADA PAPÍRŮ
Není nutné se nechat zahltit množstvím textu.
Stačí:
„Dobře. A jaký je konkrétní závěr?“
„Co z toho pro mě plyne?“
„Jaké konkrétní opatření z toho vyplývá?“
„Co se tímto dokumentem skutečně mění?“
Protože deset stran textu ještě automaticky neznamená deset stran řešení.
KDYŽ SE DEBATA ZAČNE TOČIT V KRUHU
„To už jsme řešili. Můžeme se prosím vrátit ke konkrétní otázce?“
„Na tohle jste mi ještě neodpověděli.“
„Co tedy bude konkrétně následovat?“
„Jaký je výsledek?“
A někdy úplně stačí:
„Dobře. Takže konkrétní odpověď zatím nemáme.“
A ÚPLNĚ NEJUNIVERZÁLNĚJŠÍ OTÁZKA
Možná ze všech nejjednodušší:
„Dobře. A co konkrétně uděláme?“
Protože tím se celá debata vrátí z teorií, výmluv, frází a obecných tvrzení zpátky k věci.
A právě tam se většinou velmi rychle ukáže, kdo má skutečné řešení a kdo má jen další větu.
POSLEDNÍ RÁNA, KDYŽ UŽ TOHO MÁ ČLOVĚK OPRAVDU PLNÉ ZUBY
„Přidat práce a ubrat peněz - a Vás by tyhle kraviny přešly hned ! “
Toto je univerzální poslední rána a lze ji aplikovat na celý stát napříč různými profesemi, na politiky platí ještě více.
💡 TIP: Když se odpovědi nedočkáte, nenechte otázku vyšumět. Osobně trvejte na tom, aby se jí někdo věcně zabýval, samozřejmě v mezích pravidel daného místa. Písemně se ptejte znovu a znovu, dokud nedostanete konkrétní odpověď.
Jedenácté, patnácté nebo dvacáté podání není ostuda. Odpověď je přece minimum, které máte po instituci požadovat. Nevzdávejte se jen proto, že druhá strana doufá, že vás to přestane bavit. Je to přestane bavit dříve, když se jich cca 100 lidí zeptá na to samé.
