Článek
Zaparkovat můžete nedaleko Červeného Kostelce, U Devíti Křížů, které možná byly předobrazem známějších, ale pozdějších Devíti Křížů u dálnice D1. Parkoviště je ještě na území okresu Náchod, ale už po pár krocích směrem k hradu vstoupíte do trutnovského okresu. Cesta není dlouhá. Asi 1,5 kilometru po rovině po lesní cestě.
Žádné souboje, jen dobré jídlo. Lukáš Králík (Bunny), správce hradu Vízmburk.
Na konci cesty budete odměněni výhledem na středověký skvost; hrad, který pamatuje první kolonizátory kraje v povodí řeky Úpy. Poprvé je zmiňován už v druhé polovině 13. století, kdy ho nejspíš nechal postavit Tas z Vízmburku.
Tas z Vízmburku, František Tuček, se nejvíc usmívá, když se stoly v hodovní místnosti hradu prohýbají až k zemi.
V průběhu necelých dvou století se na hradě vystřídalo hodně pánů. Pobýval tady i mladý Arnošt z Pardubic. Ano, to je ten arcibiskup, který později lhal Karlovi IV., že na Karlštejně není vůbec žádná ženská. Byl při tom podobný Karlu Högerovi.
Brána Vízmburku je otevřená i ženským! Tak, holky, přijďte!
Posledním majitelem hradu byl Jiří z Dubé a Vízmburku. Jenže ten tady nebydlel. A tak se na Vízmburku usadili loupeživí rytíři, kteří podnikali časté zlodějské výpravy do Slezska a Lužice. Je jasné, že se to tamním obyvatelům nelíbilo. A tak donutili Jiřího z Dubé a Vízmburku, aby jim hrad prodal. Když byl jejich majetkem, podkopali mohutnou hradní věž a nechali ji spadnout do nádvoří. To se stalo v roce 1447. Během několika málo let hrad zarostl vegetací a na dalších více než půl tisíce let zmizel ve vysokém kopci jako Pompeje pod lávou.
Před dalším zasypáním a před deštěm nyní hrad i návštěvníky chrání bytelné střechy.
Díky tomu byl hrad dokonale zakonzervován. Archeolog Antonín Hejna si musel připadat jak Alenka v říši divů, když v roce 1972 začal archeologický výzkum na vrcholu kopce u nízké zídky, o které se domníval, že se jedná o základ hradu. Myslel si, že bude kopat jen pár centimetrů maximálně jeden rok. No, nakonec z toho byla práce na více než deset let a kopal se spolupracovníky více než šest metrů do hloubky. Zídka na vrcholu kopce totiž nebyl žádný základ hradu, ale vrchní část torza věže zhruba ve výši třetího patra…
Hrad Vízmburk je mohutný. A programy v jeho areálu bohaté…
Antonín Hejna bohužel zemřel. A hrad začal znovu zarůstat vegetací. Hrozilo, že zase zmizí ve vysokém kopci. Jeho zdi se začaly rozpadat a provizorní zastřešení pomocí konstrukce z lešeňových trubek velkou ochranu neposkytovalo. Vlastně žádnou. Tak jeho rozpadajícími se zdmi prošly více než tři desetiletí.
Občerstvení pro poutníky je bohatě zásobeno, neboť nejen historií živ je člověk vzdělaný…
Naštěstí za sekundu dvanáct byl hrad zachráněný díky členům Sdružení pro Vízmburk, z.s., v čele s Jaroslavem Balcarem, kteří hrad vysekali nejen ze zajetí růžových keřů, ale také navrátili do stavu, ve kterém ho zanechal Antonín Hejna. A, a to hlavně, zajistili peníze na celkovou konzervaci a definitivní zastřešení této významné památky.
Program dnešního večera.
Členové Sružení pro Vízmburk, z.s., nezůstali jen u záchrany hradu. O Vízmburk se poctivě starají a pro návštěvníky připravují bohatý program. Potřebné informace najdete na webu Vízmburku.
Videa:
