Článek
Tento týden se odehrála se řada významných schůzek mezi zástupci všech zainteresovaných stran potvrzujících naprosto odlišnou perspektivu západního společenství a Ruska. V každé probíhající válce působí mírová jednání postupným deeskalačním účinkem, který by měl vyústit v podepsání komplexní dohody o ukončení bojů. Raritou na jednáních mezi Ruskem a Ukrajinou je absence příměří. Diplomatický proces musí vždy být založen na nutnosti ochrany lidských životů a okamžitém zastavení krveprolití. Až poté nastává čas na zahájení podrobných a maximálně detailních mírových rozhovorů, jejichž průběh trvá týdny, měsíce a někdy také roky. Jenomže Kreml příměří dlouhodobě odmítá a svými předloženými návrhy staví další z mnoha bariér a překlání pozornost na široká témata, jakými jsou například bezpečnostní architektura v Evropě, budoucí podoba Severoatlantické aliance nebo nové bilaterální dohody mezi Ruskem a evropskými krajinami. Kreml tak opět dokazuje, že nemá zájem na okamžitém ukončení konfliktu a osudy tisíců civilních obyvatel na Ukrajině i v Rusku jsou jeho představitelům zcela lhostejné.
Z pozice Evropana si vážím dlouhodobého úsilí americké administrativy, jejíž zástupci pracují každý den ve spolupráci s ukrajinským vedením a evropskými národně bezpečnostními poradci na dosažení průlomu, neboť právě slibem o vyřešení ukrajinské krize se prezident Trump v předvolební kampani často prezentoval. Mír je o kompromisu a ústupcích učiněnými oběma stranami. Návrhy Ruska vycházející z požadavku obnovy ruského vlivu a nabytí kontroly ve východní Evropě, tedy návrat hranic NATO do roku 1997, za žádných okolností nebude nikdy Evropany ani Američany odsouhlasen. Toho si je Kreml pochopitelně vědom, ovšem záměrně přistupuje k jednáním s opovržením vůči Západu a nehodlá diskutovat o oboustranně přijatelné dohodě. Bohužel vše, co je přijatelné pro Ukrajinu a její spojence, nebude Rusku stačit na naplnění jeho robustních požadavků. V zájmu záchrany ukrajinského národa a obhajoby naší bezpečnosti, můžeme protistraně nabídnout pouze tři možné ústupky: obnovení ekonomické spolupráce za předpokladu ukončení konfliktu, bezpečnostní záruky ze strany NATO (nerozmisťování jaderných zbraní, balistických raket a střel v blízkosti ruských hranic,…) a možné podstoupení Donbasu jedině v souladu s vůlí samotných Ukrajinců. Americký návrh na stažení ukrajinských jednotek výměnou za členství Ukrajiny v NATO mi přijde logický a prozatím to vypadá, že jsme nic lepšího nevymysleli. Žádný z politiků si netroufne vyslat na Ukrajinu západní vojska, tudíž vytlačení okupantů je i přes všechny úspěšně operace ukrajinských obránců nemožné.
Spousta hlasů uvnitř EU považuje potenciální podstoupení Donbasu za nebezpečnou politiku appeasementu. To je nepochybně pravda, nicméně pakliže by to mohlo otevřít Kyjevu dveře ke vstupu do aliance, jsem jednoznačně takovému kompromisu nakloněn. Za ztrátu Krymu a okupovaných oblastí na východě nenesou odpovědnost stávající vládní politici v Evropě, ani vládní reprezentace prezidenta Trumpa. Ukrajina platí již pátým rokem za neschopnost a přehlížení rizika ze strany tehdejšího prezidenta Obamy a kancléřky Merkelové tu nejvyšší cenu.
Taktika Ruska je dle mého názoru očividná. Kreml záměrně předhazuje ty nejkomplikovanější až nereálná stanoviska s cílem rozproudit horkou debatu uvnitř evropských států, aby mohl ,,nenápadně" pokračovat pod záštitou diplomacie ve své zimní strategii, která má donutit Ukrajinu ke kapitulaci. Putinova hra je naprosto odporná. Sedět u vyjednávacího stolu s touhou dosáhnou totální destrukce nepřitele, mohou skutečně jen Rusové se svou ,,pseudodiplomacií". A tak se nám za diplomatickým procesem poněkud vytracuje bezprostřední riziko, které letošní zimní období přináší a které může ledacos změnit. Tato hrozba nás všechny musí vést k ochotě využívání všech dostupných nástrojů k pomoci Ukrajině. Diplomacie, zbraně, sankce, ekonomika - to všechno musíme dohromady umět co nejefektivněji využívat bez jakéhokoliv odkladu.
Podporuji jednání, ale zároveň si moc dobře uvědomuji, že Rusko vede proti Ukrajině genocidní válku. Je potřeba umět rozlišovat mezi rozhovory o poválečném uspořádání a samotné snaze Moskvy zničit ukrajinskou existenci. Dosažení diplomatických úspěchů je možné, ale dlouhodobé a trvalé řešení sporu s ruskými ideology, bude tou největší diplomatickou výzvou v dějinách lidstva.
BŮH ŽEHNEJ UKRAJINĚ!🇺🇦
