Článek
Podobné ohavné útoky, zaměřené výhradně na civilní cíle, nemají s vedením ,,vojenské operace" absolutně nic společného. Nejedná se o záležitost rozdílných politických stanovisek, diplomatických rozepří ani samotného válečného konfliktu, nýbrž o naprosto cynické barbarství, které je charakterizováno tou nejvyšší mírou mezinárodního terorismu. Diplomatické úsilí o hledání možných řešení ukrajinské krize nebylo nikdy tak intenzivní, jako je tomu v posledních týdnech, dnech a hodinách. Přesto však Kreml hledá neustálé záminky pro pokračování krvavé zimní strategie mající za cíl ukrajinský národ rozložit. Ruský prezident neustále hovoří o odvetných úderech a operacích, kterým předcházejí úspěšné aktivity ukrajinských dronařů - zásahy ruských ropných rafinérií, zpracovatelského sektoru, Kerčského mostu a další. Kdybychom na danou problematiku ofenzivních kampaní obou znepřátelených stran měli hledět optikou ,,oko za oko, zub za zub", čímž Putin opodstatňuje drastické bombardování Ukrajiny, asi by dnes byla ruská metropole zamořena hustým dýmem ze šlehajících plamenů a z rezidenčních budov by zbyly pouhé ruiny.
Nikoho z nás ruské chování a přístup k mírovým jednáním nepřekvapuje. Hovoříme o potřebě pomoci napadené zemi, vyjádření solidarity našim spojencům z východního křídla aliančního paktu, jejichž občané jsou ruskými nepřátelskými aktivitami bezprostředně ohrožováni, nutnosti najít patřičnou odpověď na ruské provokace a dosáhnout evropské jednoty. Nejsem si jistý, zda si společnost dokáže uvědomit podstatu problému. Nebavíme se zde totiž o ojedinělých incidentech, kterých jsme od začátku ruského zvěrstva na Ukrajině zažili již několik. Události z posledních hodin jsou pouhým začátkem ruské kampaně, která bude s nástupem zimních měsíců gradovat. Znovu zde připomenu, že masivních ruských náletů na objekty civilní a energetické infrastruktury, mosty, železnice, průmyslová zařízení a nespočet dalších objektů s vysokým počtem obětí, bude přibývat. Nejedná se ani tak o eskalaci, jako spíše o přelomové období, kdy bude ukrajinský národ vystaven té největší zkoušce a její západní podporovatelé budou muset na jedné straně otevřít všechny dostupné komunikační linky s Kremlem, ale zároveň s tím se budou v důsledku ruských aktivit ocitat na prahu širšího konfliktu. I když to zní velmi paradoxně, taková je holt realita a Evropa musí pracovat se všemi nástroji, které jsou jí k dispozici. Doslova se ocitáme na křižovatce pravdy, z níž vede několik scénářů a my se musíme připravit na všechny z nich. Nikdo z politiků nechce veřejnost strašit potenciálními riziky. V následujícím období se přesto nedá nic vyloučit. Můžeme být svědky deeskalace a bližší naděje na ukončení hrůzostrašné války, ale také mohou Rusové zajít tak daleko, že se bez ráznější reakce za použití vojenské síly neobejdeme.
Nikdo z nás nechce válku. Ukrajina se společně se západními spojenci pouze brání. Zato Kreml odmítá skoro po pěti letech plnohodnotné invaze přistoupit seriózně k diplomacii a hledat realistická řešení tak, abychom měli skutečnou naději na záchranu lidských životů. Američané si stanovují vskutku velké cíle a bezpochyby jsou tou hlavní hnací silou diplomatického procesu. Strategie založená na vřelém přístupu vůči Kremlu by byla účinnější, kdyby ji Spojené státy občas proložily také tlakem a demonstrací síly. Nemám problém s tím, když prezident Trump označí Putina za svého přítele, ostatně diplomatické jednání musí vždy být založeno na úctě a respektu k protistraně. Co ovšem považuji za politováníhodné, je neschopnost americké delegace bezkompromisně odsoudit ruské zločiny a označit je v době jednání za nepřijatelné. Mezi vřelostí a záměrným přehlížením útoků na civilisty, je obrovský rozdíl a Američané by neměli dělat, že neexistuje. To samé platí také pro ruské provokace na území členských států NATO.
Důležité východisko ze čtvrtečního setkání zástupců koalice ochotných za účasti ukrajinského prezidenta i amerických vyslanců, je hlubší koordinace a sladění budoucího postupu. Spolupráce s americkou stranou je nezbytná zejména pro hlubší podporu Ukrajiny a posílení její vyjednávací pozice. Evropské země, které mají tu možnost dodat Ukrajině interceptory do Patriotů, ale přesto tak stále neučinily, jsou spoluzodpovědné za oběti a způsobené škody. Žádný argument není přesvědčivější než ten, že je potřeba chránit lidské životy - a ty bohužel vyhasínají na Ukrajině.





