Článek
Finský prezident Stubb a norský předseda vlády Støre jdou ostatním evropským politikům skvělým příkladem. Nemohu zde opomenout ani švédského premiéra Kristerssona, neboť se skandinávská země ,,tří korunek" taktéž řadí k nejangažovanějším aktérům. Zvolená strategie severských zemí v podobě intenzivní podpory napadené Ukrajiny, přípravě a schvalování důležitých balíčků pomoci, reflektujících aktuální potřeby ukrajinských obránců před blížícím se zimním obdobím a diplomatické úsilí představují nejlepší možný a zároveň jediný způsob, kterým evropské země mohou napadené zemi významněji pomoci. Kombinaci maximalizace vojenské a finanční podpory s postupným odblokováním komunikačních kanálů a zahájením přímých diskuzí s Kremlem považuji za nezbytnou. Zmíněné země Skandinávského poloostrova společně se státy pobaltského regionu a Polska, považují na rozdíl od řady západních krajin válečný konflikt Ruska s Ukrajinou za naprostou prioritu dnešní politické problematiky. Nutno podotknout, že je to z velké části způsobeno neúprosnou geografií, avšak dlouhodobá soudržnost nejenom napříč většinovým politickým spektrem, ale zejména ve společnosti stran podpory Ukrajiny a vnímání nejnovějšího bezpečnostního vývoje v Evropě jim zaručuje skutečnou možnost výrazněji promlouvat do mírových jednání. Vnitropolitická situace ve výše zmíněných zemích pochopitelně představitelům daných států usnadňuje otevřeněji hovořit o možném řešení války, než je tomu například v Německu nebo ve Francii.
Navzdory kvalitně odvedené práci jsou reakce jejich protějšků mírně zarážející. Zejména výrok premiérky Dánského království Frederiksenové považuji za zcela mylný. Čekat na moment, kdy se celá ,,sedmadvacítka" usnese na konkrétním postupu, je podobné jako čekat na samotný konec války. Proto je nezbytná jakákoliv forma diplomacie od kteréhokoliv státu. Nehledě na fakt, zda se jedná o celoevropsky schválený krok či nikoliv. Samotné pokračování podpory napadené zemi bez přehodnocení našich postojů ve vztahu k diplomatickému úsilí již nestačí. Důkazem jsou toho poslední ruské útoky od počátku druhé poloviny letošního roku. Jednoduše zkrátka nemůžeme nechat Kreml po celé zimní období praktikovat naprosto ohavnou strategii, která každým dnem bere životy nevinným ukrajinským civilistům, včetně malých dětí. V opačném případě by Ukrajinu s evropskými partnery čekalo naprosto fatální vyústění.
Každým dnem létají na ukrajinská města stovky až tisíce útočných dronů, střel s plochou dráhou letu a balistických raket, které cílí na civilní a energetickou infrastrukturu, což nemá naprosto žádnou souvislost s vedením války. Proto nastal čas začít si klást skutečné otázky o ukončení konfliktu. Víme, že kontrola Donbasu je pro Kreml zásadní. Možné zvažované návrhy Evropy počítají dle deníku the Financial Times se dvěma scénáři. Podstoupení Donbasu výměnou za ukrajinské členství v NATO nebo zastavení palby na linii doteku výměnou za příslib ukrajinského nečlenství v obranném paktu. Je potřeba nalézt takové řešení, jehož východiska by si obě válčící strany obhájily jako své vítězství. Zejména se jedná o Putina, neboť ukrajinský národ srdnatě vzdoruje a vítězí každý den, kdy si i nadále střeží svou existenci, nezávislost, symboly a hodnoty. Veškeré tyto prvky nezávislého a svrchovaného národa jim chce ruská ideologie ukrást, respektive si přivlastnit. Putin vnímá sílu ukrajinského národa, odvahu a nezlomnost. Proto se snaží proměnit každodenní život na Ukrajině v totální peklo.
Nikdo nechce více mír než Ukrajina. Nikdo nepociťuje větší utrpení a bolest než ukrajinský národ. Nikdo nemá ve válce osud své existence kromě Ukrajiny. Proto si sama Ukrajina musí stanovit červené linie, což bylo prezidentem Zelenským stanoveno již dávno. Všichni chápou, že bez ústupků se neobejde ani jedna strana. Ukrajina je připravena na zásadní ústupek týkající se otázky území učinit. Rusko však zatím stále žádný ústupek nenabídlo. Proto musí pokračovat diplomatické úsilí o to více. Ukrajina potřebuje chránit lidské životy. Nutně potřebuje munici do systému Patriot a všechny evropské země, které nejsou schopny interceptory poskytnout (i přesto, že je mají ve skladech), mají svůj podíl viny na obětech. To samé platí také pro Ameriku, která se však snaží hájit zájmy demokratického Západu na Blízkém východě. Je zde Čína, kterou v krajním případě budeme muset potenciálně zahrnout do jednání a požádat ji o podporu. Nástroje pro to máme.
Zkrátka těch možností je vícero. Závěrem chci vyjádřit podporu všem politikům, kteří kromě pomoci jsou schopní zajít i do telefonických hovorů s Putinem. Bez toho se zkrátka neobejdeme. Nechť jsou prezident Stubb a premiér Støre inspirací pro ostatní.
BŮH ŽEHNEJ UKRAJINĚ!
