Článek
Po oznámení volebních výsledků propukla na řadě míst napříč celým státem obrovská euforie v řadách zástupců mladé generace, neboť právě Studentské hnutí dokázalo navzdory své krátké existenci po dlouhých 12 letech odstřihnout lídra s autoritářskými sklony Vučiće od moci. Musím se přiznat, že po skončení voleb osobně disponuji smíšenými až mírně rozpačitými dojmy. Upřímně jsem rád, že nejsem srbským voličem, poněvadž bych si ze všech kandidujících uskupení vybíral opravdu stěží. Existují však dvě nejdůležitější východiska, na která bych se rád zaměřil - vnitropolitické rozpoložení Srbska po volbách a vztahy s Evropskou unií.
Veškerý politický vzestup začíná u kritiky a nesouhlasu s kroky stávajících vládních garnitur a s celkovým směřováním státu. Jedná se nepochybně o nejjednodušší formu, která zajišťuje růst popularity a mobilizuje veřejnost k akceschopnosti. Výsledkem bývají rozsáhlé protestní akce, bouření na náměstích a v ulicích, stávky a celkový projev občanské neposlušnosti. S přibývajícími týdny probíhajících demonstrací vzestup graduje až do volebního vítězství a pokoření politických oponentů, kdy dosáhne svého vrcholu. Přesně to je zářný příklad vítězného uskupení - Studentského hnutí, které přebírá v zemi balkánského srdce moc. Nyní nastává pouze jeden možný scénář, v rámci kterého si bude vítězná strana po posledních pár dnů vychutnávat senzační úspěch, ale poté přijde ta zásadní otázka a s ní také fakt, že již momentálně nelze nic získat, nýbrž pouze ztratit. Jsou vítězové voleb skutečně dostatečně připraveni na převzetí vládní zodpovědnosti? Já se nemohu zbavit jistých obav…
Skutečně nevidím ve stoupencích studentského sektoru a v politicích, kteří až doteď nezastávali žádnou funkci ve vedení státu (tudíž mají minimální zkušenosti), schopnost řídit zemi v realitě dnešních událostí a výzev. Zní mi velice zvláštně, že se z původně protestní organizace stává vládnoucí strana. Můžu vyjadřovat mladistvým podporu, poukazovat na velmi znepokojující incidenty vycházející z prorostlé korupce v zemi, požadovat hlubší evropskou integraci, ale na základě čeho bych měl Studentskému hnutí dát svoji důvěru ve vedení státu? Všechno bylo zapříčiněno neschopností ostatních stran a hnutí vytvořit v zemi opravdovou opozici. Vyústěním jest, že se k moci výkonné dostávají demonstranti, kteří si zprvu na vznik politického hnutí ani nemysleli.
Nepochybně si zaslouží dostat šanci a nikde není napsáno, že nemohou příjemně překvapit. Na první pohled v nich ale nevidím nový a skutečný směr, který si srbský národ opravdu zaslouží. Spíše se obávám, aby vládní dobrodružství neskončilo fiaskem.
Největším vítězem srbských parlamentních voleb se stal jednoznačně Brusel. Evropská unie zaznamenává skrze budoucí vládní stranu skvělou příležitost k rozšíření geopolitického vlivu. Já se však musím jednoznačně ohradit proti okamžité změně rétorice v rámci srbského členství v EU. Řada evropských představitelů totiž poznamenala, že se Bělehradu ,,otevírají dveře do EU". Podobná prohlášení vnímám jako naprosté pokrytectví. Členství v Evropské unii nemůže být přeci otázkou změny ve vedení státu, nýbrž hlubšími národními zájmy a zájmy EU stran obchodu, ekonomiky, ale též kultury a hodnotovým ukotvením. Potenciální členství nelze hodnotit úměrně ke stávajícímu vládnímu kabinetu, nýbrž k celkovému obrazu daného státu a jeho společensko-historickému vývoji. Brusel jinými slovy srbskému lidu naznačuje, že v případě znovuzvolení bývalého prezidenta a premiéra Vučiće, k čemuž nakonec nedošlo, by zůstaly dveře od vstupu do unie zavřené. Každý ví, že se jedná o přímou definici vměšování do volebního procesu.
Jsem zastáncem hlubší evropské spolupráce o jejíž nutnosti nepochybuji, ale zároveň zde musí být zachováno neoddiskutovatelné právo na sebeurčení pro každou členskou zemi, včetně těch se statusem kandidátské. O vstupu do evropského společenství nerozhodují jedny volby. Při pohledu na historický vývoj, kulturní a hodnotový obraz Srbska, který má podobu tradičního východoslovanského státu sdílející pravoslavné vyznání s Ruskem, si nejsem jistý, jakým způsobem by právě tento národ v unii fungoval. Největší potenciální riziko vidím v prohloubení evropského roztříštění.
Srbsko je specifickým národem, který si s sebou táhne dosud nevyřešené křivdy z minulosti a tento odkaz významně ovlivňuje témata národní suverenity a etnických otázek. Zaslouží si stabilitu a ukotvení v souladu se svými národními zájmy.
