Článek
Různé okolnosti a nejnovější sled událostí naznačují, že by následující zítřky mohly přinést zřejmou odpověď na otázku, kterou si lecjaký analytik pokládá: Jaké bude rozuzlení hustého napětí souvisejícího s patovou situací ve válečném konfliktu s Íránem? Prezident Trump má na stole pouze dvě možnosti. Buďto se rozhodne pro obnovení intenzivní ofenzivní kampaně s cílem zničit zbývající zařízení jaderného komplexu teroristů, která zůstala doposud nedotčená, anebo nakonec z důvodu vysoké míry rizika upřednostní diplomatický způsob k prolomení vleklého konfliktu. Je běžné, že v takto vysoké mezinárodně-politické problematice, kterou konflikt na Blízkém východě představuje, není ani jedno řešení zcela správné či naopak maximálně špatné.
Znovu si dovolím zdůraznit svou podporu Spojených států a Izraele. Oceňuji prezidenta Trumpa za to, že se k této závažné otázce staví čelem a nepodléhá obrovskému politickému a mediálnímu tlaku. Navzdory faktu, že je mnohými považován za krále populismu, v tomto případě jeví známky pravého opaku a nestaví své další kroky na základě popularity, respektive nepopularity probíhajícího konfliktu. Televizní stanice nám v každém článku onu nepopularitu konfliktu připomínají. Pokouším se nad tím často zamýšlet, ale přesto skončím pokaždé u stejného závěru. Žádná válka nikdy a nikde nebyla populární. Ostatně, jak by mohla kterákoliv válka býti populární? Média rozpoutala tzv. ,,svatou válku" proti Trumpově administrativě s cílem ji co nejvíce zdiskreditovat. Pochopitelně jsem zastáncem svobodných médií, takže mi kritika vůči americké vládě nijak nevadí. Na druhou stranu je potřeba říci, že opakované články o neschopnosti Spojených států ukončit již devět měsíců probíhající konflikt, ale zejména články o nedostatku klíčové munice a tenčících se vojenských zásobách, nepomáhají nikomu jinému než našim nepřátelům, včetně Ruska a Číny. Ve válečném konfliktu se jedná o vysoce citlivé informace. Írán a Rusko moc dobře vědí, proč o způsobených škodách (ekonomických, materiálních či vojenských) neinformují. Žijeme v demokratické společnosti, která zastává naprosto odlišné hodnoty a míru transparentnosti, avšak jak vidno, ne vždy nám to zaručuje nad protistranou výhodu. O volbách ani nemluvě. V časech zlých a kritických je demokratické uspořádání v porovnání s autoritářskými režimy mnohem více ohroženo společenským pnutím.
Ano, přiznávám, že na vojenské kampani Spojených států a Izraele by se opravdu dalo mnohé kritizovat. Zčásti selhala, když nenaplnila původní snahy o svržení teroristického režimu (který naopak vyztužil své struktury) a prozatím stále nezajistila kompletní destrukci íránského jaderného programu, ale ten nejvýznamnější účel splnila. Změnila hrozbu jaderného programu ze statusu bezprostřední, na status potenciální. A to je naprosto zásadní pro demokratický svět.
Je jasné, že s ohledem na objem vynaložených prostředků, ať už finančních či vojenských, nemohou zkrátka Spojené státy ani židovský stát konflikt ukončit bez hmatatelných úspěchů. Operaci by bylo vhodné dovršit do konce. Vyvstává však otázka, zda vnitropolitická situace v obou státech tento scénář umožní. Pochybnosti a nejistota v západním světě jsou samozřejmě tím nejlepším, co může režim zdivočelých fanatiků potkat. Je důležité si uvědomit, že idea o komplexní a dlouhodobé mírové dohodě, která by vyřešila všechny spory a zajistila stabilitu a harmonii na Blízkém východě, je zcela nerealistická. V této oblasti nebude nikdy klid a hrozby pro naši bezpečnost a politický systém z ní budou přetrvávat. Po osudovém okamžiku z 11. září, jsme si všichni na Západě uvědomili, že nesmíme postrádat schopnost tyto hrozby terorismu minimalizovat. Po všech těch zkušenostech - historických i čerstvých, mi přijde postoj většiny politiků, ale také občanů zemí demokratického světa až nezodpovědný. Bavme se o kontroverzních okolnostech války, řešme znaky korupčního jednání v nejbližším okolí amerického prezidenta, ale nezaměňujme to se zpochybňováním samé podstaty války, kterou není nic jiného než hájení našich bezpečnostních zájmů, předcházet drastickým důsledkům teroristických snah a podpořit naše spojence - primárně Izrael a Saúdskou Arábii, kteří by čelili spolu s námi existenční hrozbě.
Blokáda Hormuzského průlivu přináší Íránu kýžené ovoce. Hlavním z nich jsou rostoucí ceny pohonných hmot, které zajistily vítězství demokratů v kongresových volbách. Strategie revolučních gard míří na vůbec nejcitlivější oblast americké politiky z pohledu voličů. A nutno podotknout, je velmi úspěšná. Americká administrativa se nachází v opravdu složité situaci. Volí mezi silou a diplomacií. Síla by téměř jistě zasadila konečný úder a vedla ke zničení jaderných komplexů, ale riziko íránské odvety je příliš velké. Zato úspěšná diplomacie s teroristy, kteří si přejí ve jménu boha Alláha zánik naší civilizace, je skoro až nadlidský úkol.
Nalijme si čistého vína. Jediným důvodem, který drží Írán stále nad vodou je ten, že na rozdíl od ajatolláhů a jejich spřátelených diktatur ctíme hodnotu lidského života. Takový Putin má na svědomí vyšší stovky tisíc svých lidí z armádních řad a je připraven obětovat další tisíce mladých Rusů v ideologické válce. My však hledíme na vojáka především jako na člověka, jehož život je tou bezpochyby nejvýznamnější hodnotou ze všech.
Uvidíme, jaké řešení Spojené státy zvolí. V konfliktu mají moji plnou podporu a i přesto, že nebudu populární, červenou kšiltovku si v tomto případě mile rád nasadím!
BŮH ŽEHNEJ DEMOKRATICKÉMU ZÁPADU! 🇺🇲🇪🇺🇮🇱🇺🇦🇨🇿
