Článek
Řada vrcholných politiků, ale také běžných občanů nesouznících s kroky stávající vládní garnitury v čele s prezidentem Trumpem, plně doufají v potvrzení předvolebních průzkumů, které přisuzují Demokratické straně doslova historickou příležitost k ovládnutí obou komor parlamentu. Ve státech jako je Texas, Kansas, Ohio, Maine, Aljaška a další, mají demokratičtí kandidáti reálnou naději na vítězství, které by demokratům za předpokladu obhajoby mandátů v jimi aktuálně kontrolovaných státech zajistilo kýženou většinu. Takový Texas či Kansas jsou státy dlouhodobě považované za republikánské bašty ve kterých v průběhu voleb nikdo nepochybuje o tom, že by snad nominant republikánů nemusel uspět. Dnes je však situace jiná. V Kansasu poprvé od roku 1932 ,,červený slon" poprvé cítí jistou míru znepokojení a ohrožení v podobě přívalu ,,modré vlny" tažené symbolem Demokratické strany, a sice oslem. Důvody jsou zřejmé, neustále probírané a všichni je dozajista znají.
Trumpovi odpůrci shledávají v potenciální změně rozložení sil v Kongresu naději, že se obraz Spojených států alespoň zčásti změní do podoby před Trumpovou inaugurací. Osobně si myslím, že důsledky volebního výsledku nebudou přesahovat hranice samotné Ameriky tak citelně, jak se někteří mohou pravděpodobně domnívat. Paradoxně by východiska demokratického trumfu mohla být pro okolní svět daleko horší. Bráno v potaz, že by následně mohlo dojít k zažehnutí ústavní krize v USA v podobě sporu mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou, mám velké obavy ohledně samotné vnitropolitické atmosféry v Americe, natož role Ameriky coby našeho nejvýznamnějšího partnera.
Ať už volby dopadnou jakkoliv, pro nás pro Evropany se téměř nic nezmění. Veškeré krize, kterým společně jako kontinent čelíme, přetrvají. Jejich řešení je pouze a jen na nás samotných. Nelze se spoléhat na vítězství té či oné strany. Mám na mysli především válečný konflikt na Ukrajině, jeho krvavou eskalaci a probíhající diplomatické úsilí, které je krátce před nástupem zimního období nesmírně důležité.
Jsem rád za působení Trumpovy administrativy, bez kterého by evropští lídři pouze nečinně přihlíželi stupňujícímu se ruskému teroru. Snahy o zastavení ruského zabíjení musí být hlavní prioritou evropské politiky. Prozatím nemá smysl dlouze diskutovat o možných návrzích na komplexní mírovou dohodu. Ta totiž zůstává a ještě dlouho zůstane ve hvězdách. Nepotřebujeme předkládat návrhy na vytvoření nové bezpečnostní architektury v Evropě, dokud Rusové nehodlají zastavit krveprolití. Není v tuto chvíli nezbytné disponovat promyšleným plánem na řešení konfliktu, které samo o sobě zabere několik měsíců, ne-li let a jeho podmínkou je setkání na úrovni nejvyšších představitelů všech zainteresovaných stran.
Navzdory zaryté ideologii v myšlení ruského diktátora nesmíme rezignovat na snahu o nastolení příměří. Zdá se to s Putinem jako nemožný úkol, avšak znovu zde musím zmínit Čínu. Jestli existuje něco, co by bylo bývalo schopno dohnat Kreml k zastavení palby, pak jsou to právě čínské páky vůči Rusku, na jejichž vytvoření má největší podíl právě probíhající konflikt na Ukrajině a osudové překalkulování Rusů. Evropa proto musí společně s Amerikou zahrnout Čínu do jednání( nikoli však v ruské režii, k čemuž se již delší dobu schyluje). Jedině tak budeme schopni donutit Putina ke zvážení skutečné deeskalace. Za určitých podmínek by Čína takový krok učinila - o tom skoro nepochybuji. Předpokladem úspěchu je však opravdová snaha o implementaci Číny do vyjednávacího procesu a následný strategický postup s respektem k čínským zájmům. Zase ale narážíme na neschopnost Evropy zaujmout jednotné stanovisko. Začarovaný kruh? Nebo snad záminka pro odmítnutí odpovědnosti? Bez tlaku Donalda Trumpa by byly naděje na skutečný průlom o dost menší.
Bůh žehnej demokratickému Západu!🇺🇲🇺🇦🇪🇺🇮🇱🇨🇿
