Článek
Vladimir Putin nám všem před čtyřmi lety vyvrátil iluzi o kontinentu, na němž je pojem ,,válka“ naprosto nemyslitelný. Existují čtyři podmínky, které jsou pro budoucnost Evropy klíčové. Jedná se o posílení vojenských kapacit a obranyschopnosti, zajištění diverzifikace zdrojů nerostných surovin a minerálů, životně důležitých pro jednotlivé průmyslové sektory, energetickou transformaci - navýšení podílu obnovitelných zdrojů a jádra v energetickém mixu a v neposlední řadě snahu o rozšíření geopolitického vlivu. Právě na geopolitický vliv Evropy se zaměřím podrobněji.
Po opětovném nástupu administrativy Donalda Trumpa k moci v lednu roku 2025, přestalo mnoho evropských politiků a pozorovatelů hovořit o Spojených státech v superlativech. Trump svými kroky vrátil Evropu zpět do reality, která jasně dokazuje její křehký osud a nutí evropské státy činit nepopulární, nýbrž nezbytné kroky. Výbornou zprávou pro rozvoj geopolitického vlivu je obchodní dohoda EU s jihoamerickým blokem Mercosur, jež od počátku května nabyla své platnosti. Posílení vazeb na latinskoamerický trh zajišťuje jednak nové odbytiště pro naše firmy, vznik společných investičních projektů, ale také právě rozšíření geopolitického vlivu a přístup k nerostným surovinám. Další takovou možností pro Evropu, kterou by si neměla nechat ujít, je Turecko.
Mocná geografie nadělila tomuto státu s bohatou historií naprosto luxusní podmínky. Poloha mezi Asií a Evropou, jež zajišťuje Turecku významný vliv v obchodním spojení těchto dvou kontinentů a mezi Středozemním a Černým mořem s kontrolou průlivu Bospor, který obě vodní plochy spojuje. Přesně to učinilo z Turecka velmoc ve středozemním a blízkovýchodním regionu. Turecko však v novém světovém uspořádání aspiruje na vyšší stupeň - světovou velmoc. Dnes je tento stát brán vážněji a s velkým respektem, než tomu bylo dříve. Rozmach tureckého vlivu dosáhl za poslední roky obrovských rozměrů. Zemi se daří pronikat hlouběji do střední Asie, odkud vytlačuje Rusko a kde konkuruje Číně. Kromě toho hovoříme také o Africe, kde jsou turecké zájmy zřejmé v mnoha sporech a konfliktech. Turecká armáda je po té americké druhá největší v rámci Severoatlantické aliance. Momentálně Turci dokončují výstavbu největší válečné lodě ve Středozemním moři Mugem, která má být dle časového harmonogramu dostavěna na konci příštího roku a s hmotností 60 000 tun a délkou 285 metrů předčí francouzský ,,klenot“ - plavidlo Charles de Gaulle.
Bylo by v zájmu Evropy posílit spolupráci s tímto státem. Navenek se Turecko tváří jako neutrální země, která usiluje o pragmatické vztahy se všemi velmocemi. Navzdory tomu, že i přes válku na Ukrajině udržuje s ohledem na import ruských energií vřelé vztahy s Kremlem a hodnoty právního a demokratického státu se s těmi evropskými liší, je v našem zájmu pracovat na prohlubování vzájemných vztahů. I když je Turecko evropským partnerem, výše zmíněné překážky však hlubší spolupráci v očích evropských politiků brání. Měli bychom je však ,,přehlédnout" a spolupráci zaktivnit.
Tak či onak, úkolem číslo jedna pro evropské státy je nedopustit vítězství Ruska na Ukrajině. Hrdinný ukrajinský lid, který pátým rokem bojuje za přežití své země, si zaslouží co největší míru podpory. Německý kancléř Merz by měl přestat ukazovat svaly na prezidenta Trumpa, čímž přilévá olej do ohně. Škoda, že takto ,,silácky“ nepřistupuje k Putinovi. Rozhodl-li se ignorovat hrozbu íránského jaderného programu, měl by alespoň dodat Ukrajině slibované střely Taurus a přestat tak porušovat svůj předvolební slib.
