Článek
Největší překážku v diplomatickém procesu způsobuje samotný spouštěč onoho konfliktu - íránský jaderný program. Ani jedna ze zainteresovaných stran nemůže v této otázce ustoupit. Pro Spojené státy, Izrael a další země, ať už z oblasti Perského zálivu či z Evropy, představuje jaderný program Íránu národně-bezpečnostní riziko. Z pohledu Íránu, který je svírán v moci teroristické organizace Islámských revolučních gard, se jedná o ideologii a zároveň nejvýznamnější prostředek, kterým ve vztahu k západnímu světu disponují. Chtít tedy po íránském režimu, aby se vzdal jaderného programu ve prospěch globálního míru, je předurčeno neúspěchu. Je to vesměs podobné, jako požadovat po Rusku, aby se kompletně stáhlo z Ukrajiny, včetně Krymu. Jelikož se mezi těmito dvěma naprosto odlišnými postoji prozatím nepodařilo nalézt kompromis, jednání se dostala do „slepé uličky“. Ani jedna strana nemá prostor přistoupit na ústupky, a tak je na místě se ptát, na jaké dopady dlouhodobějšího konfliktu by se měl svět připravit a jaké můžeme do budoucna očekávat rozuzlení.
Blízkovýchodní konflikt vykazuje množství bezpečnostních, ekonomických, politických i geopolitických dopadů. Tvrdit, že se nachází jedna strana ve výhodnější pozici než druhá, je nepřesné a zavádějící.
Pro Trumpovu administrativu je válka z politického hlediska daleko více citlivější, než se zdá. Čím déle bude konflikt s Íránem trvat, tím větší tlak bude na amerického prezidenta vytvářen. Frustrace mnohých republikánských kongresmanů, Trumpových donedávna ,,zapřísáhlých" podporovatelů, ale především samotných voličů, bude postupně gradovat. S blížícími se volbami do Kongresu o to více. Tábor vládnoucích Republikánů nemá pro předvolební kampaň k dispozici téměř žádné úspěchy na domácí scéně. Jediným skutečným úspěchem je zajištění americko-mexické hranice. Troufám si tvrdit, že Američané na podzim ve volebních místnostech svému prezidentovi nebudou chtít odpustit jeho větší aktivitu na mezinárodní scéně na úkor řešení každodenních problémů běžných lidí. Výsledek podzimních voleb bude pro budoucnost Republikánské strany velmi důležitý. V případě výraznější volební porážky se mohou v samém nitru Republikánů, začít „pohybovat ledy“. To by mělo výrazný dopad na rozpoložení Trumpovy administrativy. Není tajemstvím, že viceprezident James David Vance není zrovna největším příznivcem amerických intervencí v zahraničí. Pakliže by usiloval o kandidaturu na prezidenta a zároveň by chtěl „pěstovat“ jisté naděje na zvolení, bude se muset od Trumpovy linie alespoň trochu odvrátit a snažit se strhnout nespokojené Republikány na svou stranu. V překladu to znamená, že by se americká administrativa mohla dostat po podzimních volbách, kdy se bude politická scéna připravovat na kampaň pro prezidentské volby 2028, do potenciálních problémů s rizikem narušení její stability. Je to pouze domněnka, kterou ale rozhodně nelze brát na lehkou váhu.
Írán zase trápí katastrofální ekonomická situace země. Čím déle bude konflikt trvat, tím bude riziko totálního kolapsu a bankrotu pravděpodobnější. Blokádou Hormuzského průlivu způsobuje Írán hospodářské škody státům napříč kontinenty, vyjma Spojených států. K americkým břehům pluje rekordní počet tankerů, poptávka po americké ropě raketově stoupá, ropné společnosti a obchodníci zaznamenávají vysoké obraty. Nutno však podotknout, že americký spotřebitel důvod k úplné radosti nemá, naopak. Vysoká poptávka totiž tlačí ceny ropy na trzích vzhůru.
Je to jeden velký paradox. Obě strany mají bytostný zájem na ukončení bojů, avšak nemohou v jednáních navzájem couvnout ve prospěch svého nepřítele. Geopolitika však již svá vyústění nabízí, neboť vznikají nové obranné spolupráce mezi státy jako je Turecko, Saúdská Arábie, Pákistán, Egypt a další, které oznámily svůj záměr stát se nositeli nové bezpečnostní architektury Blízkého východu. Konflikt také znovu „otřásá“ transatlantickými vazbami a budoucnost NATO je nejistá.
Jeden z možných geopolitických scénářů, na který osobně sázím, se týká ukončení procesu transformace mezinárodního uspořádání. Za koncem válečného konfliktu na Blízkém východě, ale také na Ukrajině, se dost možná skrývá „nový světový pořádek“. Jaký bude? To ukáže čas!
