Článek
Vše se uskutečnilo na okraj pietního aktu ve Washingtonské národní katedrála k uctění památky jednoho z nejváženějších amerických politiků Lindseyho Grahama. Jeho neutuchající boj za americké zájmy v kolejích tradiční republikánské zahraniční politiky s respektem a úctou k partnerům a na druhou stranu s nekompromisními postoji vůči všem nepřátelům, vedl k vytvoření silných vazeb a přátelství mezi jím a vrcholnými představiteli Ukrajiny a státu Izrael. To vše dokládá účast premiéra Netanjahua a prezidenta Zelenského na jeho pohřbu. Jak symbolické, že právě pohřeb senátora Grahama vytvořil možnost pro utužení spolupráce mezi USA a Izraelem, USA a Ukrajinou a také možnost pro otevření nové kapitoli vzájemných vztahů mezi židovským státem a Ukrajinou. Všechny tyto aspekty jsou klíčovými pro odolnost a nezlomnost západních krajin ve vztahu k náročným a četným výzvám.
Navzdory všem kritikům současné americké administrativy musím osobně říct, že jsem s jejím postojem k válce na Ukrajině momentálně velmi spokojený. Vztahy mezi prezidentem Trumpem a prezidentem Zelenským jsou nepochybně na nejlepší úrovni od začátku druhého mandátu americké hlavy státu. Zasadila se o to sama Ukrajina svým odvážným a obdivuhodným bojem proti ruskému teroru, který nehodlá ustat. Díky práci, kterou každý den odvádí ukrajinští velitelé, vojáci, dronoví operátoři, vyjednavači a diplomaté, se napadené zemi podařilo získat sympatie prezidenta Trumpa. Zelenskyj pro něho není již pouhým méněcenným prezidentem, ale silným lídrem, který se svým týmem může Spojeným státům ledacos nabídnout a předat. Od bojových zkušeností z moderního vedení války přes špičkové dronové technologie a kapacity až po velkou příležitost pro americké investory a společnosti. Američané si dost možná uvědomili, že jejich vztahy s Ukrajinou již dávno nejsou tak jednostranné, nýbrž rovnocenné. První roky války, kdy se jednalo o dodávky zbraní a finančních prostředků jsou již minulostí a Spojené státy jistě ocení bilaterální dohody navrhované ukrajinskou stranou. Zatímco Trump vidí ukrajinskou snahu odvděčit se americkému lidu za veškerou pomoc a odhodlání ukončit krvavou válku, tak si také moc dobře uvědomuje, jak ubohý začíná být prezident Putin po tolika letech jeho válečného dobrodružství. Každý ví, jak moc Trumpovi imponuje role silného lídra. Zelenskyj se do ní propracoval, Putin ji již dávno ztratil.
Klíčová byla také druhá schůzka včerejšího dne v Oválné pracovně mezi Trumpem a Netanjahuem. S ohledem na jistou míru napětí mezi oběma lídry budila velkou mediální pozornost. Jsem potěšen, že se potvrdilo to zásadní. A sice, že i přes neshody ohledně pokračování vojenské kampaně vůči Íránu a otázek stažení IDF z komplikovaných oblastí, zůstávají vztahy obou zemí neměnné. Setkání, které potvrdilo sdílení společného cíle a politickou neoddělitelnost, přišlo velmi vhod. Nic není černobílé, a tak ani vztahy dvou největších světových spojenců nemohou zůstat bez mráčku na jinak modrém nebi.
V neposlední řadě opětovné navázání strategických vztahů mezi Ukrajinou a Izraelem demonstruje propojení demokratických zemí v těchto nelehkých časech. A to je nesmírně důležitý politický signál jak pro nás, tak pro naše nepřátele. To samé platí pro Evropu. Naši lídři by měli přestat ,,trucovat" a místo diplomatických divadel na státních návštěvách Číny se naplno zapojit do společných iniciativ s americkými partnery. Jistě, Amerika již pro nás dnes není tím odvěkým spojencem a strážcem. Avšak jenom pro nesoulad mezi evropským a americkým establishmentem se nechat dobrovolně unášet do nepřátelských sfér? Kdyby před dvěma lety zůstali u moci Demokraté, také by naši lídři tak hojně jezdili do Číny? S Čínou komunikujme, ale z jiných důvodů, než představuje averze vůči Trumpovi. Jeho kroky na domácí scéně nemám zapotřebí komentovat. Zato jsem si ale jistý, že na geopolitickém poli postupuje velmi tvrdě a v souladu se zájmy Spojených států i Evropy.
