Článek
Kdybych měl dvěma slovy shrnout aktuální vnitropolitické dění v naší zemi, použil bych výraz „žabomyší válka“. Bráno v potaz, o jak významný, historický a přelomový summit se letos jedná, spor mezi Pražským hradem a Strakovou akademií, respektive Ministerstvem zahraničních věcí, je vedlejší. Je zřejmé, že spor mezi nejvyššími představiteli našeho státu má svou původní příčinu v podobě nejmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí. Od té doby prolíná naši politickou scénu pojem, kterým ve svých nočních zprávách před časem ministr Macinka vyhrožoval - kohabitace. Nicméně o příčinách a podhoubí, které zformovaly politické rozpoložení a atmosféru dnešních dní, nemá cenu dále debatovat. Onen spor dosáhl bezprecedentní úrovně - takové úrovně, že momentálně neexistují žádná východiska. Minimálně do příštích prezidentských voleb 2028 tak bude pověst a reputace země nadále pošlapávána. Nenávist, verbální útoky, výhružky, nehorázné projevy neúcty a pád na samotné morální dno naší společnosti. Míra pomstychtivosti dle mého názoru nemá obdoby. Namísto toho, abychom se snažili v zájmu našeho státu spor alespoň trochu mírnit racionálním, věcným a pragmatickým přístupem, obě strany svými emotivními výkřiky celou „kolizi“ eskalují.
Dovolím si přidat svůj osobní pohled na celou situaci. Největší prohřešek nese na svých bedrech sám premiér. Hnutí ANO před volbami nejenom svým voličům, nýbrž nám všem, slibovalo, že zaujme jakousi pozici garanta prozápadního směřování, ctění hodnot demokratického a právního státu a jistoty, že extremistické manýry nepřijdou naši zemi draho. S lítostí konstatuji, že tento základní slib byl očividně porušen. Akorát nevím, co je horší. Zda zrada ve znamení premiéra Babiše, či zaslepenost jeho voličů, kteří ho zkrátka nikdy nehodlají kritizovat, neboť ho pojali jako svého „guru“.
Což o to, situace si žádá okamžité zklidnění. Nesouhlasím proto ani s některými postoji a výroky prezidenta Pavla. Skutečně si myslím, že to se svou neústupností v otázce účasti na summitu přehání. Být jím, na summit nejedu. Nikoli proto, že bych si nechal zasahovat do svých ústavních pravomocí, ale proto, že prezidentovi nepřísluší nechat se do těchto nesmyslných rozepří zatahovat. Mám dojem, že se ze strany Motoristů sobě, premiéra Babiše a bezpochyby i exprezidenta Klause jedná o širší kampaň proti osobě prezidenta Petra Pavla. Občas by bylo strategičtější se zkrátka zdržet.
Čistě racionálně se ptám: Je v zájmu České republiky, aby do Ankary odcestoval také Petr Pavel? Za mě nikoli. Nalijme si čistého vína. Česká republika patří mezi státy, které rozhodně nemají kapacity na to, aby si mohly dovolit sehrávat na tomto přelomovém summitu důležitější roli. Ankara 2026 bude zejména tvrdým a nekompromisním vyjednáváním mezi americkou stranou a evropskými lídry (Merz, Macron, Starmer, Meloni,…) plus zástupci hostitelské země - Turecka. Půjde především o vyjasnění pozic a stanovení budoucích podmínek našeho společného fungování v rámci Severoatlantické aliance. Budou se probírat ožehavá témata jako válka na Blízkém východě a ostudná reakce evropských spojenců (což naprosto pochopitelně budí v Bílém domě velké znepokojení), válka na Ukrajině (očekávám nějaké stanovisko a reakci aliance s ohledem na změnu dynamiky války, která nabírá nadějných, ale zároveň i velmi nebezpečných obrysů), výdaje evropských zemí na obranu a snižující se podíl USA na zajištění bezpečnosti v Evropě. Jakou roli asi čeští zástupci mohou v těchto vyjednáváních zaujmout? Odpověď je jednoduchá - nulovou. Připočtu-li k tomu i oficiální mandát schválený vládou ČR, který zde bude naše delegace prezentovat a který je v naprostém souladu s postoji i požadavky prezidenta Pavla (splnění závazku 3,5 % HDP do roku 2035, budování protivzdušné a protidronové obrany, podpora napadené Ukrajiny), opravdu není účast prezidenta Pavla nezbytně nutná. Naše pozice se nezmění. Babiš akorát našim spojencům slíbí to, co před svým vlastním publikem kritizuje a bude moci jet zase domů. Na nic víc ČR potřeba nebude.
Je mi jasné, že jde prezidentovi především o princip. Několikrát jsem již říkal, že si ho nesmírně vážím a doufám, že příští rok nebude jeho posledním. Na druhou stranu se mi nelíbí, na jakou notu Macinkovi naskakuje. Například jeho prohlášení, že pod povrchem skrývá mafiánské metody, je absolutně nepřijatelné. Stejně tak, jako kritizuji Macinkovy verbální útoky na hlavu státu, ani prezident si vůči ministrovi zahraničí takováto prohlášení nesmí dovolit. Nehledě na to, že má pravdu a Macinka ho v tom svým každodenním chováním naprostého egoistického hulváta utvrzuje.
Na obou stranách vidíme vlny emocí, urážek. Deficit respektu je možná větší než celkový deficit veřejných financí. Až si budou zase nějací čeští občané připadat opomíjeni ze strany západních zemí a budou mít pocit, že ostatní země nehledí na Českou republiku se ctí, pak je právě aktuální spor mezi hradem a vládou a mezi společenskými tábory tím hlavním důvodem, proč tomu tak je. Smutné to časy!
