Článek
Nesouhlasím s interpretací našich evropských politických špiček (rádoby ,,demokratů"), že se jedná o důrazné varování. Je to zcela chybné popisování stávající politické reality v Evropě, konkrétně v Německu. Jakmile dosahuje kterýkoliv politický subjekt tak jednoznačných volebních trumfů se ziskem mezi 35 - 45 % hlasů a v celostátních průzkumech se k jeho podpoře hlásí jedna třetina voličů, již dávno se nejedná o pouhý vykřičník pro naše ,,demokraty". Hovoříme o nové politické realitě, která má skutečný potenciál zásadním způsobem změnit politicko-společenské poměry. Hrozba v podání krajně pravicových subjektů v Evropě nejenom existuje, nýbrž již začala dávno operovat a rozšiřovat svoji zhoubnost. Vrcholní evropští představitelé možná stále ještě vidí onen pomyslný vlak pouze rozsvícený a připravený ke startu, zatímco ve skutečnosti se vlak již v plné rychlosti řítí přímo na ně, respektive na nás na všechny. Slova kancléře Merze, pronesená bezprostředně po zveřejnění prvních odhadů volebních výsledků dokládají, že vůbec nepochopil, která bije.
Znovu zde zopakuji, že třetina voličů v Německu vyjadřuje neskrývanou podporu AfD. A opravdu tím stávající německé vládě nechtějí vzkázat, že po ní požadují zavádění reforem a nových směrů. Naopak požadují návrat do starých časů, do tzv. ,,předgreendealovské" a ,,předmigrační" Evropy. Proto volí strany, které všechny tyto inovace, projekty a návrhy současného evropského liberálního establishmentu kritizují a důrazně proti nim vystupují. Rozhodně proto nálepkování AfD, osočování jejich členů z fašistických choutek, xenofobie a autoritářství nepovede ke zlepšení situace. Ne proto, že by se nejednalo o fakticky obhajitelné nařčení, ale z důvodu, že se těchto ,,ukřivděných" stran čím dál tím více voličů začne zastávat pro pocit, že jsou terčem systematické snahy o vytlačování určitého politického proudu.
Merz také zmínil mladé lidi a generaci, která postupně nastupuje do produktivního věku. A i zde se kancléř mýlí. Ono už dávno se situace nemá tak, že by mladí mohli představovat určitou hráz proti radikálům a extremistům. Bohužel, značné množství zástupců mladé generace se dnes právě k těmto antisystémovým stranám hlásí a začínají to možná vnímat jako určitý trend, který jim umožňuje dosáhnout pocitu odvahy, rebelství a originality. Málokdy inklinovalo tolik maldých lidí k radikálním ideologiím jako dnes.
Cestou není verbální boj proti extremismu a populismu. Cestou je zavádění takových kroků a činů, které jejich vliv a dopad na společnost omezí. Základní kámen úrazu tkví v naprosto zásadním bodě. Kancléř Merz svým chabým politickým přesvědčením, nerozhodností a nevýrazností postrádá schopnost vybudování důvěry. Na společnost logicky doléhá tíha, napětí i strach, které jsou v časech neustáleného mezinárodního uspořádání velmi citelné. Zároveň však vidí, kterak si Evropa dnes s žádnou takovou výzvou není schopna poradit. Merz je symbolem nevýraznosti, což je v dnešní době z politického hlediska smrtící.
Naprosto si uvědomuji, že je mimořádně složité v dnešní době mít na svých bedrech zodpovědnost za vedení státu. V čase válečných konfliktů jsou demokratické režimy značně znevýhodněné. Zatímco v Rusku jsou ,,antisystémové" a protiválečné strany volající po obnovení diplomatických styků se Západem zakazovány, v Evropě jsou tyto alternativní strany kolaborující s nepřítelem tolerovány, ba dokonce začínají postupně přebírat moc. Klíčové budou také nadcházející prezidentské volby ve Francii, kde si již krajně pravicoví kandidáti brousí zuby na Elysejský palác. Představa, že by mělo postupně v hlavních evropských státech dojít k transformaci v podobě nárůstu nacionalismu, euroskepticismu a pacifistického přístupu ve vztahu ke kremelské agresivní zahraniční politice, ve mně vyvolává řadu znepokojení a otázek, týkajících se samotného fungování Evropské unie a evropských institucí.
Řešení německé vnitropolitické krize je jediné. Kancléř Merz musí po vzoru bývalého britského premiéra Starmera okamžitě rezignovat. Ve Velké Británii tento způsob ozdravení zafungoval. Strana Reform UK Nigela Farage ztrácí svou výraznost a okruh témat, na kterých se politicky obohacuje. Naopak premiér Burnham byl schopen svými komunikačními schopnostmi, vystupováním a projevováním zájmu o každodenní život běžného občana zvrátit negativně se vyvíjející situaci. Na základě průzkumů je momentálně nejoblíbenějším premiérem za posledních 6 let. CDU musí najít ve svých řadách podobně ambiciózního politika, který by vrátil nejenom Německu, ale celé Evropě hrdost, odvahu a odhodlání. Je potřeba okamžitě začít řešit ukrajinskou krizi. Evropa dnes bohužel není takřka vůbec zapojená do probíhajících diplomatických jednání. Americká delegace pracuje na nové podobě návrhu na ukončení války ve spolupráci s ukrajinskými vyjednavači a s reflektováním postojů Kremlu, vyplývajících ze vzájemných rozhovorů. Všechno se to odehrává bez účasti Evropy, která je zapojena pouze okrajově v závěsu ukrajinské delegace. Spolupráce s Trumpovou administrativou je nulová. Válka v blízkovýchodním regionu eskaluje, ekonomické a energetické dopady se významně dotýkají evropských trhů, ale ani po půl roce bojů není Evropa schopna zaujmout jakékoliv stanovisko a ve svém vlastním zájmu podpořit naše spojence. Naši liberálové a progresivci označují každého, kdo odmítá pomoc napadené Ukrajině za proruského. S tím naprosto souhlasím. Zároveň však dodávám, že stejným způsobem to platí nejenom pro Ukrajinu, ale i pro Blízký východ. Proto na oplátku označuji všechny, kteří odmítají podpořit USA s Izraelem za proíránské. Měřím stejným metrem. Jediný, kdo dnes těží z nulové a alibistické reakce Evropy, což způsobuje rozštěpenost západního světa, jsou íránští teroristé a jejich milice.
