Článek
Ostatně můj dnešní článek mohl by mi připadat poněkud zbytečný, neboť jsem již tolikrát zmiňoval, že za předpokladu pasivity našeho kontinentu, nás bezpečná budoucnost lemovaná jistotou míru zkrátka nemůže čekat. Několikrát jsem tu také zmiňoval, co konkrétně musí dle mého názoru Evropa udělat. Snažil jsem se nastínit několik cest, ve kterých osobně shledávám naději. Ovšem každé z mých ,,děl" zakončuji prostým apelem: Není ani tak důležité, jaké kroky k řešení problémů zvolíme, problémem jest, že nevolíme doslova žádné kroky k obrácení kormidla na naší stranu. Snaha, odvaha, tvrdý a nekompromisní postoj v prosazování zájmů našeho kontinentu. Očividně tato slova evropským lídrům mnoho neříkají. Nač se opakovat?
Odlišný scénář vývoje Putinova válečného tažení po zahájení ukrajinské úspěšné strategie ,,sankcí dlouhého doletu", jejíž aplikace ničí ruské ropné rafinerie, zpracovatelské kapacity, logistické a zásobovací uzle, snižuje morálku ruské společnosti a důvěru ve stát, než ten, jaký již před časem nastal a stojí životy obrovského množství civilistů, jednoduše nemohl nastat. Čím úspěšněji budou ukrajinské drony operovat v hloubi ruského území, tím agresivnější a ohavnější budou ruské údery na ukrajinský národ. Ano, je nepochybně skvělou zprávou, že Rusové taktéž pocítili tíhu války, avšak i za předpokladu, že budou ruské čerpací stanice pro běžné motoristy uzavřené, představitelé Kremlu rozhodně za jednací stůl neusednou. Naopak.
Stávající fáze roky dlouhé ukrajinské krize - od roku 2010 nejméně třetí válka a zároveň první plnohodnotná, skončí pro Kreml v momentě, kdy vojska Ruské federace obsadí Donbas a odříznou Kyjev od přístupu k Černému moři. V následujících letech by již neměl být problém dovršit SVO ke zdárnému konci. Jak reálný tento ruský vojenský plán je či není, vědí vojenští analytici. Každopádně i za přispění vnitropolitické krize na Ukrajině a ruské páté kolony v západním světě, z něho Rusko nesleví. Je sice hezké, že posíláme Kyjevu obrovské množství peněz, bez nichž by Ukrajina zkolabovala, zároveň však postrádáme jakoukoliv strategii (plán B), jak ukrajinskému národu pomoci. Pro civilisty nastala jedna z nejtěžších etap války a pro nás musí být hlavní prioritou ochrana lidských životů, což se tedy bohužel opravdu nedaří. Rusák se neštítí ničeho a fakt, že ho Západ nechává již pátým rokem páchat zvěrstva v sousední zemi, jež se ,,provinila" tím, že se po vzoru Lukašenkova Bělorusko odmítla podřídit kremelské režii, mi připadá jako jedno velké systematické selhávání. A ona pasivita, která svírá evropské země, je vůbec to nejhorší, co může být. I když okupanty z Ukrajiny nemáme šanci vyhnat, Pasivní role, kterou Evropa hraje, je největším povzbuzením a lákadlem pro Putina.
Stejně tak, jako na sebe občas pokřikují fanoušci ze znepřátelených táborů, i já bych dnes na adresu evropských lídrů skandoval: STOJÍTE A ČUMÍTE!!!
