Článek
Poprvé si tým amerických vyjednavačů vedený právě těmito dvěma ,,diplomaty" uvědomil, že vedle Moskvy ani Kyjev nepředstavuje žádný fiktivní pojem, kde by snad nebylo možno vést podrobná jednání ve snaze ukončit ruskou invazi. Nebylo žádným překvapením, že se v Kremlu vyjma sympatizujících gest, úsměvů a lichotivých frází nedohodlo opět nic, co by mělo naznačit jakýsi posun. Respektive posun k lepšímu, neboť negativní progres je ukrajinskými civilisty cítit každý den, každou noc. Jedna věc mi však vadí ze všeho nejvíc. To jest fakt, že si mainstreamová média vytvořila hlavní východisko z proběhlých jednání na základě domněnky, že si Putin již poněkolikáté omotal americkou hlavu státu kolem prstu. No ano, té domněnce bych s největší pravděpodobností věřil i já, avšak tvrdá realita je mnohonásobně složitější.
Nezpochybnitelným faktem je, že současný americký prezident vidí v každém světovém lídrovi, který své zemi vládne neomezenou mocí, tak trochu sám sebe. Zdaleka se nejedná pouze o Putina. Trump by si však nejraději vybudoval totožný kult nezpochybnitelného panovníka, který bohužel pro něho v demokratickém zřízení, symbolizující Spojené státy, nikdy nevybuduje. Jedna věc je Trumpova sympatie a slabost pro diktátory (v tomto případě Putina). Protikladem z něho ale automaticky nedělá proruského politika. Když nám média tvrdí, kterak si Putin Trumpa podmanil, myslí tím dvě věci.
Tou první je správné zdání nás všech, že tlak americké administrativy na Kreml v posledních měsících výrazně polevil. Reakce Ameriky na stupňující se intenzitu ruské brutality je doslova nulová. Dle mého soudu není důvodem úspěšná strategie Putina ve vztahu k Trumpovi, nýbrž již půl roku trvající válka na Blízkém východě. Válka proti íránskému ajatolláhovi, růst cen pohonných hmot v Americe a s tím spojené blížící se volby do Kongresu, logicky vyústily v minimalizaci upření Trumpovy pozornosti k válce na Ukrajině. Baví mě, když evropskému establishmentu nestojí Amerika s Izraelem ani za pouhé projevy podpory ve snaze o eliminaci íránské jaderné hrozby, zato ale požadují americkou pomoc v obraně proti Rusku. S takovou formou přístupu si amerického prezidenta rozhodně nezískáme. Naopak v něm prohloubíme pohrdání Evropskou unií a zčásti také Severoatlantickou aliancí. Ještě bych pochopil, kdyby Evropa otevřeně vyjádřila nesouhlas s válkou v Íránu, ale byla by schopna sama pomoci Ukrajině a ze všech sil se položit do řešení této krize. Ale ani toho nejsou naši představitelé schopní. Německo musí zažít pokus o dronový útok v Lipsku, sabotáže namířené na energetickou infrastrukturu v zemi a drtivé vítězství AfD v zemských volbách, aby se vláda kancléře Merze rozhoupala po několika měsících krvavých ruských úderů poskytnout Kyjevu munici do systému protivzdušné obrany Patriot. Je to opravdu vražedné zastávat v dnešní době takovou míru pasivity a laxnosti.
Tou druhou věcí se nám média snaží naznačit, že by byl Trump ochotný Ukrajinu obětovat a zkrátka ji nechat na pospas Putinovi. Možná by toho byl schopen, ale dostáváme se do bodu, o kterém média z určitých důvodů neinformují. Trump Ukrajinu obětovat nemůže. Nikoli kvůli Evropě, ale kvůli Americe a Ukrajině samotné. Ukrajina má dnes v mnoha ohledech daleko lepší pozici než Rusko. Má nesrovnatelně větší potenciál, inovativnější obranný průmysl, dosahuje technologických pokroků, které začínají prosakovat až do vesmíru a především dnes Ukrajina představuje jednu z největších dronových velmocí na světě. Slova pronesená americkými vyslanci v Kyjevě dokazují, že americký zájem o budoucí spolupráci s Ukrajinou je enormní. Vnímají zejména vyspělý obranný sektor, produkci bezpilotních letounů se zapojením umělé inteligence, investiční možnosti amerických společností v následné obnově poničeného území a v neposlední řadě se Američané Ukrajině zavázali podpisem dohody o nerostných surovinách. Zkrátka Ukrajina se dnes již dostala do takové pozice, která ji garantuje, že žádná strana nemůže ukrajinskou vůli obejít. Spojené státy kromě toho dnes již Kyjevu neposkytují téměř žádnou vojenskou podporu, tudíž případné nástroje pro vydírání napadené země by byly dosti omezené. Zpravodajské informace dnes většinově poskytuje Kyjevu Velká Británie. Američané vědí, že se na Ukrajině skrývají jejich zájmy. Trump Ukrajinu nezradí a její pomoc je primárně zodpovědností Evropy.
Různé okolnosti naznačují, že nadcházející zimní období bude pro ukrajinský národ jednou z největších výzev od počátku konfliktu. Ruští představitelé se rádi odkazují na obrovskou vojenskou sílu, kterou disponují, aby poté byli sami svědky marného snažení o ovládnutí Donbasu, který stále nejsou schopni ruská vojska dobýt. I to je důvodem, proč se Rusko rozhodlo vysílat každou noc salvu dronů a balistických střel na ukrajinské hlavní město. Zima bude krutá. Evropa musí učinit maximum možného pro Ukrajinu, nehledě na to, že určité voličské skupiny budou takové kroky vnímat negativně. Politický kalkul musí jít teď stranou. Důležité je ukázat odvahu, nebojácnost a odhodlání hájit postoje, které jsou nám vlastní.
