Článek
Ruský prezident Putin, z pozice vrchního velitele ozbrojených sil, rozhodl o vyslání speciálního ruského ,,letounu soudného dne" s kompletním personálem a doprovodem do Íránu na pomoc tamnímu ,,partnerskému" režimu v čase, kdy se naplno obnovily boje mezi znepřátelenými stranami na Blízkém východě. Pro případ té největší krize tak teroristům nabízí ,,létající" velitelskou základnu. Jsem přesvědčen, že se ze strany Kremlu nejedná o vojenskou podporu, ale především o vyslání symbolického signálu, kterým si chce ruské vedení pojistit neochvějné vztahy s Íránem. Je známo, že íránský režim byl po loňské dvanáctidenní válce poněkud zklamán z vlažné reakce Ruska, které tehdy Íránu kromě humanitární podpory prakticky vůbec nepomohlo. Ten samý scénář se odehrával i letos, kdy 28. února započaly Spojené státy společně s Izraelem operaci ,,EPICKÁ ZUŘIVOST." Nutno podotknout, že se tentokrát Kreml trochu ,,polepšil" svým poskytováním zpravodajských informací o rozmístění amerických vojenských a strategických cílů v Perském zálivu, které jsou pro íránské plánování odvetných úderů naprosto klíčové a nepostradatelné. I přesto íránské vedení čekalo, že se dočká výrazně bohatší vojenské podpory od svého partnera. Ruské kapacity jsou však stále omezenější.
Porovnáme-li stávající rozpoložení obou zemí, nejde nepoznat, která z nich je na tom momentálně hůř. Zatímco Írán se ekonomicky, hospodářsky i sociálně nachází dlouhodobě někde ve středověku, což vojenské úsilí Spojených států ještě výrazně prohloubilo, nejedná se zatím o nic dramatického, co by mělo v brzké době výrazně ovlivnit schopnost vzdorovat americkému tlaku. Klíčovou a zároveň tou nejsilnější íránskou ,,figurkou na šachovnici", je hrozba jaderného programu a paralyzování námořní dopravy v Hormuzském průlivu, čímž drží režim ajatolláha globální ekonomiku ,,pod krkem". Rusko na rozdíl od Íránu silné karty postrádá a není normou, že se hospodářství a ekonomická situace země propadá do hluboké krize. V časech, kdy ukrajinští dronoví operátoři úspěšně likvidují ruskou stínovou flotilu v Azovském moři, způsobují obrovské škody na ruské energetické a ropné infrastruktuře, což vede k paradoxnímu jevu, kdy si ropná velmoc není schopna sama pokrýt domácí trh s palivy ani jejich spotřebu, logicky může vyústit k tomu, že partneři jakým je Írán, budou pro Kreml o dost důležitější.
Putin velmi riskuje. Aby to nakonec neskončilo scénářem, kdy bude naopak humanitární podporu potřebovat Rusko od Íránu. Možná trocha sarkasmu na závěr, ale ruští vrazi dělají vše pro to, aby se tak stalo. Pak už jenom aby americké síly srovnaly logistické stavby v íránské provincii Golestán se zemí, a nejnižší ruská vrstva si ani nenatankuje, ale ani se nenají.
