Článek
Zhruba takovým způsobem lze shrnout aktuální pozici ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina, který se ztratil ve svém vlastním labyrintu.
Když dne 31.12.1999 během svého silvestrovského projevu k ruskému národu, oznámil tehdejší prezident Boris Jelcin nečekaně, že s příchodem nového tisíciletí rezignuje na svůj post, bylo to pro všechny překvapení (nutno však podotknout, že příjemné). Za svého nástupce si vybral tehdy 47 letého Vladimira Putina, k jehož nadějím na znovuprobuzení ruského medvěda, se stavěla společnost skepticky. Země byla tou dobou v katastrofálním stavu - upadající hospodářství, vysoká míra nezaměstnanosti a chudoby, rozvrácený státní aparát, zmatek, chaos, nestabilita, frustrace… Vyvézt Rusko z takového marasmu, se zdálo jako nemožné. Do té doby nevýrazný, veřejnosti blíže neznámý a nezkušený Putin, však vzal své prezidentování za své. Svou morálkou a hodnotami - zakládajícími se na národní hrdosti a oddanosti vlasti, dokázal postupnými kroky vrátit ruské společnosti stabilitu, řád i jistotu. Tedy základní prvky, po kterých se Rusům mohlo v průběhu 90. let pouze zdát. Putin se zasloužil o znovuzrození Ruska, vrátil mu zpět jeho sílu, vliv a respekt na mezinárodní scéně. Vzestup hospodářství, růst životní úrovně a návrat bohatství. Nepochybně Putin nedocílil těchto úspěchů prostřednictvím demokratických principů, nýbrž nastolením vlády pevné ruky a stylizováním se do role cara. Nic to však nemění na tom, že sklidil obrovský obdiv, důvěru a náklonnost domácího publika.
Vraťme se zpět do současnosti. Píše se den 9.5.2026 (významné datum, na které je Rusko po zásluze nejvíce hrdé) a na Rudém náměstí v Moskvě se jako každoročně koná vojenská přehlídka při příležitosti oslav 81.výročí konce 2.světové války a vítězství nad nacistickým Německem. Zdá se, že letošní ceremoniál trefně demonstruje aktuální rozpoložení Ruska a slábnoucí vliv obdivovaného prezidenta Putina. Čím dál tím více Rusů si je vědomo, že všechno, co Putin mohl ruskému národu věnovat, mu již věnoval a jeho dlouhá éra pomalu ale jistě začíná pociťovat svůj blížící se konec. Dnes již Putin nemá Rusku co nabídnout. Svou veškerou odvedenou službu ruskému národu, která mu vrátila jeho pravé jméno a ducha, nechává zapomenout ideologickou válkou na Ukrajině. Namísto toho, aby rozvíjel ruský potenciál v 21.století, uvrhl Rusko do nesmyslných ideologických sfér.
Putinova ideologie je založena na touze obnovení ruského impéria z dob 19.století. Sám se netají tím, že jeho největším idolem, jehož portréty si nechal pověsit na zeď ve svých kancelářích, je car Petr I. Veliký, za něhož Rusko dosáhlo svého největšího rozmachu v historii. Tato ideologie se u Putina neobjevila náhodou. Vychází z jeho kultu zapřísáhlého vlastence, jež si budoval od útlého věku. Jistě k tomu významně přispěl fakt, že vyrůstal v Petrohradě - městě, které odkazuje na nejúspěšnější období ruské historie, zároveň však také symbolizuje její nejtemnější časy. Nemohu v tomto bodě nezmínit, že oba Putinovi rodiče zažili obléhání tehdejšího Leningradu na vlastní kůži. To vše formovalo osobu ruského prezidenta.
Dnes je již jasné, že ze sebe druhého Petra Velikého Putin neudělá. Začíná otevřeně přiznávat fatální neúspěch ,,speciální vojenské operace" a je si vědom začátku svého konce. Válka na Ukrajině, kterou sám začal, jeho a s ním i celé Rusko dobíhá. Paradoxně svou vlast začíná vracet zpět do časů zmaru, temna a naprosté ubohosti s pokřivenou reputací. Přesně tam, odkud Rusko na začátku století vysvobodil.
