Článek
Už jsem měnil dodavatele minimálně čtyřikrát. Přitom chci jen slušnou cenu, nepotřebuji ušetřit za každou cenu. Rád bych klid a nikam neodcházet. Ale to, co postupně zkusili všichni, to byl takový extrém, že jsem musel. Platit deset tisíc či více jen za to, že neodejdu, to už prostě nešlo. Vyzkoušel jsem za 15 let téměř všechny největší firmy a teď zkusil jednu z těch o level menších, co si hraje na „výhodnou“. Zase mne vyléčili.
Fakt netuším, co v Čechách s těmi firmami je? To není vůbec žádný respekt k zákazníkovi? Oni vědí, že jsou tu všechny firmy bez skrupulí? Že si ten malý člověk, který topit a svítit potřebuje, tak si nepomůže? Klidně ať jde o dům dál. Pořád stejné triky. Dva roky nízké ceny jsou maximum a pokud nestrávíte na retenční lince dva dny ve správný čas, máte smůlu? Ten, kdo prošvihne fixaci, tak ty slevy všem ostatním zaplatí? Nechápu to, ale raději postupně.
Právě mám za sebou několikadenní jednání s nejmenovaným poskytovatelem elektřiny a plynu. Před dvěma lety tvrdil něco o tom, že „přejděte k nám, konečně jste našli dodavatele, který nebude chytračit. Už nebudete muset rok co rok kontrolovat, porovnávat, odcházet, přecházet, my vám vždy nabídneme nejvýhodnější ceny“.
Já tomu uvěřil a přihlásil se k nim. Konečně nebudu muset sledovat ceníky, přepočítávat tabulky, spousty čísel poplatků, příplatků, tarifů. Nikdo mi nedokáže poslat rovnou kalkulaci při mé spotřebě, kde bych viděl „54 tisíc celkem je méně než 62“. To neexistuje. Umělá inteligence by to složila za zlomek sekundy a já nad tím strávím s kalkulačkou den. Tu inteligenci ale firmy používají na telefonní lince, aby odradili zákazníky, kteří musí stejnou básničku dvakrát přeříkat umělé inteligenci, pak jednou prvnímu operátorovi, pak po přepojování dalšímu a nakonec o tři dny později být na telefonu v okamžiku, kdy volá retenční oddělení, jinak smůla. Neuvěřitelný přístup. A vidím to pořád všude.
Jde o velké peníze. Jak se upíšete, jste rukojmí. Naoko jsou slušní, ale chování strašné. Medový hlas, spisovná slova, ale tím to končí. Člověk pochopí, jak nízko je a za koho ho mají.
Po dvou letech jsem zjistil, že mi výrazně zdražili dva roky starý tarif, i když všichni mezitím o třetinu zlevňovali. Prý mi přišel (asi do spamu nebo mezi hromadné) před čtyřmi měsíci e-mail, který mi sděluje, že mi skončila fixace. Že mi místo tarifu, kde mohu kdykoliv vše změnit – což jsem byl zvyklý u velkých dodavatelů – tak že mi přepnuli v tichosti tarif tak, že mám plyn i elektřinu mnohem dražší, než jsem měl, přestože se všude zlevňuje. Zároveň mám fixaci na rok a ozvat se příště mohu jen 20 dní před koncem. A pak zase fixace na automat s cenou, jakou si dodavatel vymyslí.
Já věřím, že to bylo pidi písmenky v té smlouvě. Ale věřil jsem v nějakou elementární slušnost. Mají na mne telefon, ve chvíli, kdy mi výrazně zdražují, by bylo relevantní poslat SMS s informací. Ale hlavně zdražovat neměli, kontroloval jsem veřejné ceníky a ty jsou výhodné, takže jsem to neřešil. Nenapadlo mne, že stávající zákazníci dostanou ceník, který je zatrest. A když se včas neozvou, mají černého Petra. Tuhle hru jsem opravdu hrát nechtěl. A vadí mi to. Hodně. Je to hra pro hloupé „nachytej se“. Že je to asi norma, je naprosto děsivé.
Koukal jsem na to jako zjara a říkal jsem si: Musíš vzít v úvahu, že si často naivně myslíš, že nějaké slovo, které bylo řečeno, někdo myslí vážně. Že nejde jako vždy jen o trik a mlhu, snahu dělat se lepší. Co je zajímavé, zjistil jsem to při vyúčtování čtyři měsíce po fixaci. Vyúčtování s fakturou ve spamu neskončilo, ale megadůležitý e-mail o tom, že je zdraženo, jsem nečetl.
Začali jsme se kočkovat, nakonec jsem skončil u nějakých poměrně nevýhodných nabídek, ale pořád o trochu lepších, než ta hrůza, kterou mi v tichosti podstrčili. Ve stejnou chvíli nabízejí novým zákazníkům tarify, které jsou při mé roční spotřebě 30 MWh za plyn snad o více než 8 tisíc levnější. A já mám šílenou nevýhodnou smlouvu. Tu mi v tichosti napálili v domnění, že jsem třeba stařenka, která není schopná to řešit a pak bude platit léta nevýhodný tarif.
Ano, už mi to tady za ty roky předvedl kdekdo. Měl jsem vesměs ty větší dodavatele. Je to naprosté peklo, každý rok sledovat, že ten, který byl nejlevnější a nejvýhodnější loni, tak nabral spoustu zákazníků a teď je všechny osolí. Když mu jich uteče dvě třetiny jinam, tak ta třetina mu ty ztráty zaplatí a přeplatí. A pak druhý dominantní dodavatel dělá to samé ob rok a ten třetí mezi nimi a pořád dokola. Rok co rok překvapení, problém, přecházel jsem každé tři roky od jednoho k druhému. Pořád jsem vyřizoval pakárnu, telefonování, papíry, podpisy, termíny.
Fakt jsem si připadal, že jsem snad blázen, že v téhle zemi neexistuje podle mne žádná seriózní firma, která by prostě nabídla výhodný tarif rok co rok a člověk by neřešil nic.
Naposledy jsem se nachytal na to, že tihle chytráci a jejich marketingové oddělení odhalili, po čem lidé touží. Vykřičeli do světa, že jsou to právě oni, kterým se dá věřit. A o dva roky později mi předvedli v hard verzi přesně to samé, co předváděli ti před nimi. Velké firmy mi po skončení fixace alespoň dávaly šanci, že následný tarif byl na dobu neurčitou s výpovědí kdykoliv, zatímco tihle mistři mi to napálili zase na rok a na dobu určitou. Když jsem chtěl odejít, tak 7200 Kč pokuta, tak jsem si to tedy hodně rozmyslel.
„Tohle že bylo v té reklamě? Tak to tedy nevím.“ To mi řekla operátorka a byl jsem za úplně důvěřivé naivní pako.
Můj největší problém je vždycky ten, že uvěřím tomu, co mi dává smysl. Pokud žiji mezi samými zloději a podvodníky, tak přece pak nic nedává smysl a prodělají na tom i oni. Je to neuvěřitelné. Ale je to podle mne dáno tím, že jsme malý a specifický trh, že nikdo nepřijde dlouhodobě s projektem „budování důvěry mezi zákazníkem a firmou“ a fungováním „bez podrazů“.
Něco jako „Axazon“. Nelíbí, vrátíme. Našli jste lepší, ok, pojďme se domluvit. My chceme být vždy nejlepší. Pak by nebylo podobné chytračení, používání zákazníků jako rukojmích, ani penále a boje vůbec nutné.
Fascinuje mne, že to nikdo nechápe, jak je důvěra strašně důležitá. Jak ulehčuje život. Jak generuje věrné zákazníky.
Místo toho se žádná z firem dodavatelů plynu a elektřiny, které jsem vyzkoušel, neštítí hrát tu hnusnou hru na to, „tys podepsal, tvoje chyba“.
„Nedával sis chvilku pozor a my jsme toho využili. Měsíční tarif pro tebe, když už jsi k nám vlezl, je samozřejmě mnohem horší než pro kohokoliv nového.“ Neřeknou to, ale myslí si to.
„To si musíte hlídat a kontrolovat. Vždycky, když vám končí fixace. A jednat,“ řekla mi žena na lince. A má pravdu. Protože žít v nedůvěryhodné společnosti, kde i ty největší firmy mají zlatokopecké praktiky, obnáší přesně toto.
Slovo důvěra je sprosté slovo. A znamená hlupce na druhém konci smluvního vztahu, který se nachytal. Místo, aby někomu byla hanba, že „okradli stařenku“, tak je to jen statistika a dobrý kvartální výsledek.
Já naprosto chápu, že neexistuje síla, která by donutila místní firmy chovat se slušně.
To, o čem píšu, tak na to zase tady někdo slavně přijde až za 20 let, až sem pronikne ze zahraničí nějaká slušná firma a všichni zjistí, že buď jim přebere všechny zákazníky nebo se budou muset také začít chovat slušně.
Ta doba bohužel ještě nepřišla, o tom jsem se minulý týden velmi tvrdě přesvědčil.
Nejde o to, že mne nachytali. Vem to ďas. Platím kudy chodím, snad i za to, že dýchám. Nadsázka. Jde mi však o to, že v roce 2025 velké firmy v České republice, dodavatelé energií statisícům domácností, řídí manažeři, kteří mají zřejmě „mafiánské manýry“. To totiž asi není nic jiného.
Je to podle mne absence morálky, neschopnost představit si, že zákazník je partner. Že ho nesmím urazit a ztratit důvěru. Že jsem tu kvůli němu, aby byl spokojen. Že naprosto neexistuje mu v dalším období podstrčit nevýhodnou smlouvu, která se zásadně liší od toho, co nabízím novým zákazníkům. Každý z ulice dostal mnohem lepší podmínky než já.
A ta firma si myslí, že se nic neděje. Že je to v pohodě.
V civilizované společnosti by skončila.
Tady prosperuje.
Zamysleme se nad tím, kde to vlastně žijeme.
Když je tohle norma.
Tento článek není o tom, aby se mi někdo posmíval: „Haha, tvoje chyba, to já jsem si dával pozor.“
Ten článek je o tom, aby si všichni uvědomili, proč tu máme dražší potraviny než v Německu, kde mají asi 2,5 krát vyšší minimální mzdu a ceny i nižší než u nás. Proč se jezdí nakupovat i do Polska a mobilní operátoři tam nabízeli jiný level tarifů, proč je vše tak, jak to je.
Osobně sleduji, že čím více na východ, tím hůře se šlechta chová k poddaným a tím méně pro ni znamenají. A šlechtou myslím i každého z té spodiny, který se vyšvihnul, rozhoduje a pohrdá sobě podobnými. V tom máme celý ten problém. Kdyby si ti lidé, kteří rozhodují, řekli „budu se chovat slušně a nebudu chytračit, moje heslo je férovost a touha vydělat, ale zároveň budovat skvělou značku, od které lidé neodchází“, byl by to úplně jiný level všeho.
Bohužel asi málokdo chápe přednášku p. Koukolíka o jednokolových a vícekolových hrách. Podvádět a snažit se nachytat tímto způsobem přináší veliké zisky jen tehdy, pokud jde o jednokolovou hru, než ztratím důvěru. Ale jen v normální společnosti, kde lze najít i někoho, kdo hraje vícekolovou hru. To se však tady asi neděje.
Kolem sebe vidím, že o důvěru tady zřejmě nikomu nejde a to až tak otřesným způsobem, že tu jednokolovou hru hrají snad úplně všichni. Je to nějaká anomálie, naprosto si nedokážu vysvětlit, jak to, že tomu tak je. Ale můj dodavatel plynu a elektřiny mi jasně dokázal, že to nejsou domněnky, ale naprosto normální proces, který se dnes a denně děje každému zákazníkovi této firmy. A další 4 megafirmy, které jsem vystřídal, nebyly o nic lepší. Předvedly zhruba to samé, jen daly možnost utéct dříve a bez pokut. Nebyla to tak tvrdá hra na „slepou bábu“ jako to, co mne právě nadzvedlo ze židle. Jak mám vědět, jaký ceník si pro mne chytráci připraví po fixaci, který je jen pro ty, kdo nedávají pozor a nebudou se handrkovat včas. To není o jedné firmě. To je o stavu společnosti a podnikání. Jsme stále na začátku. „Někoho oškubat a nachytat,“ to je něco, co nemá ve slušném podnikání co dělat.
Možná to přináší okamžité lepší výsledky. Ale o tom jsou právě i lidské testy inteligence a schopnosti si cokoliv odříct, podle kterých se dělí lidé na ty s větším potenciálem a ty, kteří musí mít všechno hned. Je až děsivé, že ti, kdo rozhodují, se zjevně rekrutují z těch, pro které je okamžitý zisk jediná věc, kterou si umí představit. Pak tu vše vypadá tak, jak to vypadá a dokud se tu neobjeví slušné firmy, které musí podle mne přijít ze zahraničí s pravidly, které navrhli zahraniční manažeři, tak se z toho nevyhrabeme.
Vše je to o morálce a vzorcích myšlení těch, kdo rozhodují. Z mého pohledu žijeme v Kocourkově, kde platí „Nachytej koho můžeš, zbohatni.“.
To, jak je to destruktivní morálně i ekonomicky, zjevně nikoho netrápí.
Možná to není všude, ale to, co mi předvedli dodavatelé energií, je tristní. Není si opravdu koho vybrat. Podle mne. Ztratil jsem důvěru, i když jsem stále nevyzkoušel všechny. Nejraději bych topil dřevem a za domem měl soláry. Ale v našich krajích to nevychází. Tak zkusím zase někoho dalšího. Ale už fakt nic dobrého nečekám. Byl jsem naivní, u nás to funguje asi vše jinak.
Formálně je všechno v pořádku, firmy přece mají vykazovat zisk.
Ale za jakou cenu.
Důvěra? Co to je?
Nějaká chyba, ne?
Zdroj :
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-minimalni-hodinova-mzda-v-nemecku-bude-25krat-vyssi-nez-v-cesku-40546181
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-cash-only-ano-chce-snizovat-ceny-energii-projevit-se-to-muze-az-po-letech-290489
