Článek
Toto je závěrečná část článku o životní energii, dvě předchozí části můžete najít zde:
Používání životní energie
Každý den se vzbudíme a máme na den přidělené určité množství energie. Co s ní uděláme, závisí jen na nás. Každý den se sami rozhodujeme, zda naši energii použijeme způsobem, který nám dává smysl a naplňuje nás anebo naši energii mrháme na věcech, které nám nic nepřináší. Tím samozřejmě neříkám, že je nutné každou vteřinu našeho života dělat jen věci, které nás obohacují. To samozřejmě není ani objektivně možné. Je zřejmé, že v životě je potřeba dělat i věci, které nám vnitřně nic nepřináší. Je ale dobré každý den alespoň část naší energie použít způsobem, který nás naplní, uspokojí. To nám dává sílu jít dál, obnovit rezervoár naší vnitřní síly.
Možná jste někde v esoterické literatuře četli, že „peníze jsou energie“. Tím se chce říci, že peníze v principu představují lidskou energii. Ráno se vzbudíme a jdeme do práce, kde používáme naši energii pro druhé lidi. Například pro ně vyrábíme věci nebo jim poskytujeme různé služby. Naši energii v průběhu dne postupně vyčerpáváme. Za tuto vyčerpanou energii dostaneme od ostatních lidí peníze. A ty peníze pak zase jiným lidem dáváme za to, že oni použili svoji energii pro nás. Pokud si například jdete do obchodu koupit chleba, z celkové ceny chleba platíte energii pekaře (chleba upekl), energii řidiče (chleba do obchodu dovezl) a energii člověka, který dal chleba do regálu.1 Když se nad tím zamyslíme, s ostatními lidmi si vlastně „vyměňujeme“ životní energii. Používáme naši energii pro ně a oni používají svoji energii pro nás. A protože si energii nejde vyměňovat, lidé vynalezli peníze. Peníze prostě reprezentují naši energii. Peníze jsou jen prostředek, jak si můžeme energii vyměňovat. Peníze se pak v tomto smyslu skutečně rovnají energii.
Když se na to podíváme tímto způsobem, je vlastně až absurdní, jak si někteří lidé cení peněz, ale zároveň si necení vlastní životní energie. Přitom je to v principu to samé. Měli bychom si vážit svojí energie a starat se o ni. Pokud si budeme vážit svojí energie, začneme si přirozeně vážit i energie ostatních lidí, kteří nám svoji energii dávají. Uvidíme úsilí, které za danou činností stojí. A budeme si vážit i peněz, které naši energii a energii ostatních lidí reprezentují.
Přirozené cykly
I přes naši nejlepší péči o vlastní energii jsou vlivy, které kontrolovat nelze. Příkladem mohou být roční období, tedy jaro, léto, podzim a zima. Obecně platí, že lidé mívají více energie v létě než v zimě. Vliv na naši energii může mít i vzdálenost Měsíce od Země v průběhu celého měsíčního cyklu. Alespoň část lidí vnímá, že se cítí jinak při úplňku než při novu.
Velký vliv na naši energii ale mají zejména biologické cykly. Existuje kniha od Mirandy Gray, která se jmenuje „Rudý měsíc“. V ní poměrně podrobně popisuje, že životní energie ženy se přirozeně proměňuje podle fáze menstruačního cyklu, ve které se právě nachází. První fáze následuje po menstruaci a nazývá se fáze panny. Je to fáze, kdy žena opět nabírá energii a „vrací se do světa“. Tato první fáze je vlastně takové ženské jaro. Druhá fáze se nazývá fáze matky a je to období, během kterého žena ovuluje. V této fázi by měla být úroveň ženské energie na vrcholu, je to vlastně takové letní období. Je to fáze, kdy žena bývá společenská, vyráží do světa a mívá chuť na sex. Po fázi matky následuje fáze čarodějnice (či kouzelnice), kterou můžeme přirovnat k podzimu. Je to fáze, ve které se objevuje premenstruační syndrom. V této fázi žena mívá výkyvy nálad, může se objevovat vnitřní nejistota, smutek, úzkost, bezmocnost, někdy vztek, apod. Je dobré, pokud mají o této fázi ženy i muži určité povědomí. Je to fáze ženského cyklu, ve které nejčastěji dochází k partnerským hádkám a vyhroceným emocím z obou stran. Pokud si jsou oba partneři vědomi, že žena prochází tímto obdobím, pak již samotné povědomí o této fázi může pomoci. Partneři si pak mohou říci, jak tímto obdobím projít, aniž by se vzájemně zbytečně zraňovali. Poslední, čtvrtá fáze, se nese ve znamení menstruace. Je to období, kdy je úroveň ženské energie na minimu. Žena mívá tendenci být sama v sobě, nejlépe v pohodlí domova. Je to fáze babizny a můžeme to přirovnat k období zimy. Miranda Gray ve své knize popisuje, jak ji objev jednotlivých fází cyklu změnil život. Díky tomu porozuměla, jak si lépe organizovat a plánovat svůj život tak, aby aktivity, které vyžadují hodně energie, ideálně spadaly do fáze, která je k tomu nejvhodnější (tedy fáze panny či matky). Naopak ve fázi čarodějnice či babizny začala své aktivity a interakce s okolím omezovat.
My muži také máme svůj cyklus, byť se o něm podstatně méně mluví. Je to cyklus sexuálního vybíjení a nabíjení. V okamžiku, kdy máme orgasmus a ejakulaci, dochází k sexuálnímu vybití. Vstoupíme do fáze uvolnění a máme tendenci relaxovat. Jestliže jsme v této fázi, zpravidla se nám nechce podávat veliké pracovní výkony, sportovat či fyzicky pracovat. Někteří sportovní trenéři proto zakazují svým hráčům den (či dokonce více dní) před zápasem sex či masturbaci. Samozřejmě je to ale velmi individuální. Někteří muži jsou po ejakulaci úplně bez „šťávy“, zatímco jiní se cítí příjemně osvěženi a k úbytku energie zase tolik nedochází. Tato fáze uvolnění může trvat den či více dnů, každý muž to má trochu jinak. Během tohoto období dochází opět k postupnému budování sexuální energie neboli nabíjení. Zpravidla čím více je muž nabitý, tím víc je akční, dynamický a energický. Má větší tendenci riskovat, navazovat kontakty a podávat pracovní či sportovní výkony. A samozřejmě v sobě začíná pociťovat čím dál větší chuť na sex. Orgasmem se potom celý cyklus uzavírá.
To, co je uvedeno výše, nelze brát dogmaticky. Jsou to spíše něco jako obecné tendence. Každý člověk je jedinečný a každý to může mít trochu jinak.
Je dobré si také uvědomit, že každý člověk má svoji vlastní, individuální úroveň energie. Někteří lidé jsou od přírody dynamičtí a energičtí, pořád se potřebují hýbat či něco dělat, aby svoji energii použili. Jiní jsou zase spíše klidnější a energií nepřekypují.
Úroveň energie se rovněž mění s věkem. To, co jsme hravě zvládli ve třiceti, může být v padesáti už výrazně těžší. U mužů nastává zlom většinou kolem čtyřicátého věku života, kdy se začíná zrychlovat pokles hladiny testosteronu v krvi.
Přirozené planetární a biologické cykly jsou tedy něco, co nepochybně ovlivňuje úroveň naší energie. Zároveň je to něco, s čím jen těžko něco uděláme. Řešením v tomto případě tedy není tyto vlivy měnit, ale být si jich vědom a přizpůsobit jim svoje plánování. Můžeme se prostě naučit, jak plavat s proudem.
Závěr
Na naši životní energii má vliv mnoho okolností. Nějaké můžeme ovlivnit a jiné nikoliv. Pokud jsme si jich vědomi, můžeme svůj život efektivněji organizovat. Můžeme si dávat výzvy, když se na to cítíme a naopak se šetřit, když cítíme, že už bereme z rezervy.
Jak pečovat o svoji energii se učíme v průběhu celého života. Některé dny se nám to povede lépe a jiné hůře. Někdy se budeme cítit skvěle a jindy se budeme cítit úplně na dně. Nemá cenu se tím stresovat. Už samotné povědomí o tom, co je zde napsáno, znamená posun dopředu. Pokud si dáme záměr, že chceme mít v životě energii, nastavíme směr pro naše tělo a mysl. Záměr je kormidlo na lodi našeho života. Záměr nás životem vede stejně bezpečně jako kormidelník vede loď skrze divoké peřeje.
[1] Tohle je samozřejmě jen zjednodušený příklad, abychom porozuměli tomuto konceptu. Je jasné, že v ceně chleba je toho mnohem více, včetně energií na jeho výrobu, přepravu, náklady na pořízení surovin, atd. Tohle všechno ale jen potvrzuje koncept, že platíme za energii ostatních lidí – těch, co provozují elektrárny, ropné vrty, zajišťují primární suroviny, apod.
