Článek
Tento text navazuje na první část článku, pro kontext můžete začít zde:
Výživa a stav fyzického těla
Zpravidla to bývá tak, že člověk se ráno vzbudí a má energie na rozdávání. V průběhu dne svoji energii používá a večer bývá unavený. Ne vždy je to ale takto přímočaré. Lidé se někdy mohou cítit trvale unavení. Nemají vůbec chuť se do něčeho pouštět a většinou jsou večer rádi, že ten den vůbec přežili. Chybí jim životní energie. Pokud problém není v psychice či spánku, je dost možné, že je ve výživě.
Indický mystik Sadhguru, zakladatel světového hnutí za ochranu půdy, říká, že degradace světové půdy dosáhla takového stupně, že její nutriční hodnota je na některých místech už jen na 10% toho, co byla před 100-150 lety. Zjednodušeně řečeno, v dnešní době musíme sníst až 10 jablek, abychom získali stejné množství živin, které bychom získali z jednoho jediného jablka před 150 lety. Mizerná nutriční hodnota dnešních jídel má možná i vliv na to, že se lidé tak přejídají a podléhají obezitě. Když nás jídlo nevyživuje, jak by mělo, možná instinktivně chceme jíst víc, abychom slabou výživnou hodnotu kompenzovali množstvím. V západním světě máme všichni takovou hojnost jídla jako nikdy v historii a přitom někteří z nás jsou fakticky podvyživení.
Samozřejmě v různých oblastech planety bude degradace půdy různá, někde může být výživná hodnota na 10% a jinde na 70%. V supermarketech máme jídlo z celého světa, nějak se to tedy zprůměruje. Nicméně i kdyby se množství výživy v jídle snížilo v průměru o 50%, bude to mít nepochybně dopad na množství energie, co z jídla získáme.
I když tedy člověk jí samé zdravé jídlo, nemusí z výše uvedeného důvodu dosahovat svého plného potenciálu. Pokud jej chce dosáhnout, je někdy potřeba vitamíny, minerály a další živiny vědomě doplňovat.
Také se může stát, že máme oslabenou činnost našich vnitřních orgánů, které živiny vstřebávají. Můžeme jíst samé výživné věci, ale pokud naše tělo není schopné živiny z potravy získat a zpracovat, budeme stejně bez energie. Mít zdravou, silnou a plně funkční trávicí soustavu je dalším dílkem do naší skládačky.
Celkové množství naší životní energie je souhrn mnoha okolností. Naše fyzické tělo je přitom základní součástí rovnice.
Baterky z Matrixu
Pokud jste viděli film Matrix, určitě si vzpomenete na scénu, jak Morpheus vysvětluje Neovi, o čem Maxtrix je. Vysvětluje, jak stroje zotročili lidskou rasu a na závěr říká něco ve smyslu: „A stroje nás proměnili v toto“. Rozevře dlaň a tam je baterie.
Když se nad tím zamyslíme, lidské tělo funguje skutečně trochu jako baterie. Večer je tělo unavené, a tak jde spát. Přes noc se nabíjí a ráno je nabité. Přes den energii spotřebovává a večer je opět unavené a potřebuje se zase dobít.
Všichni vědí, jak je vydatný spánek pro nás důležitý, a přesto si ho lidé z různých důvodů odpírají. Představte si, že nabíjíte třeba mobilní telefon. Pokud ho vytáhnete z nabíječky předčasně, budete mít nabito třeba jen z 50%. Mobilní telefon pak logicky vydrží o polovinu méně, než kdyby byl nabitý ze 100%. Stejné je to s naší energií. Jestliže se přes noc dostatečně nevyspíme, bude to mít příští den vliv na naši energii.
Zde je pár tipů:
- chodit spát víceméně v pravidelný čas podle toho, jak se cítíme unavení (minimálně pro část lidí, tzv. ranní ptáčata, to znamená ne později než v 11 hodin večer)
- spát v místnosti s co největší tmou (vypnout všechny světla v místnosti, zabránit světlům z ulice, aby pronikala do místnosti)
- před spaním se nepřecpat (ale ani nechodit spát hladový)
- vypnout všechnu elektroniku (hlavně wifi, mobil a počítač)
- nekoukat před spaním na filmy a seriály, které se snadno promění v nepříjemné sny
- pokud spíme s partnerem, uvědomit si, jak se jeho přítomnost promítá do našeho spánku
- pokud je to trochu možné, nevstávat na budík, ale probouzet se přirozeně
Určitá místa či situace
Už nějakou dobu vím, jak je pro mě vyčerpávající automobilová doprava v Praze. Pokud mám jet autem do centra Prahy (zejména v dopravní špičce), nemívám z toho příjemné pocity. Auta troubí, přejíždí z pruhu do pruhu, člověk pořád šlape na brzdu a plyn. A do toho ještě chodci. A i když jsou řidiči i chodci slušní, řízení v městském provozu vyžaduje i tak nepřetržitou ostražitost. Když se po takové jízdě městem dostanu domů, jsem z toho dost unavený a potřebuji pak alespoň nějaký moment na oddych.
Každý člověk to má trochu jinak. Pro někoho může být náročné jezdit po Praze, pro jiného zase chodit do nákupních center nebo po rušné ulici. Záleží, na co je daný člověk citlivý, co mu jeho energii „bere“. Je to hluk dopravy? Umělé osvětlení a blikání reklam v nákupním centru? Jsou to všudypřítomní lidé a jejich emoce? Je užitečné si uvědomit, jakou máme energii před návštěvou určitého místa a jakou máme, když se vrátíme domů.
Kolikrát bývá totiž nejtěžší si to naplno uvědomit. Člověk zpravidla na nějaké podvědomé úrovni ví, že ho něco vyčerpává, ale pokud se na to nezaměří, nejspíš to zapadne do proudu jeho života. Člověk se pak opakovaně vystavuje okolnostem a situacím, které mu energii berou, aniž by se zamyslel nad tím, zda se těmto situacím skutečně vystavovat musí.
Je zřejmé, že člověk někdy potřebuje jít nakupovat a většina z nás musí chodit do práce a jezdit autem. Pokud si ale uvědomíme, které situace či místa jsou pro nás nejvíce vyčerpávající, můžeme začít přemýšlet, jestli je skutečně nutné se takové situaci neustále vystavovat. A někdy už samotné vědomí o tom, že nás daná situace vyčerpává, zmírní intenzitu vyčerpání. Prostě je to jako bychom nebyli do dané situace tolik zatažení. Najednou si zachováme část vnitřní energie, o kterou bychom jinak přišli.
Zároveň existují i místa, která nás naopak budou dobíjet. Kousek od mého bydliště je jedno místo u řeky. To místo mě něčím přitahuje. Když jdu kolem, chvíli si sednu a poslouchám klokotání vody, šumění lesa, zpěv ptáků. V tom místě je cítit síla přírody, zázrak stvoření.
Každý může mít takové své místo. Někoho nejvíce dobíjí procházky v lese, někoho zase návštěva kostela či jiného svatého místa. To vůbec není o náboženství, je to jen o tom, jak se v daném místě cítíme. Paradoxně se někdo může dobíjet i při nakupování v obchodním centru, tohle je prostě hodně individuální.
Závěrečnou část článku najdete zde:
