Článek
V éře, kdy stoper znamenal hlavně svaly a ostré lokty, byl Alessandro Nesta zjevením. Byl to obránce, na kterého se dalo dívat. Jeho styl nebyl o destrukci, ale o předvídavosti, čistotě a eleganci, která z něj udělala možná nejlepšího stopera své generace.
Kapitola I: Římský princ a zlomené srdce
Vyrůstal jako fanoušek Lazia a sen hrát za milovaný klub se mu splnil dokonale. Stal se kapitánem a v roce 2000 dovedl tým k historickému, teprve druhému titulu v historii klubu. Byl to římský princ, modla fanoušků a zdálo se, že jeho příběh v modrém dresu nikdy neskončí.
Jenže fotbal umí být krutý. Majitel klubu Sergio Cragnotti přivedl Lazio na buben a v létě 2002 musel klub prodat své největší klenoty, aby přežil. Poslední den přestupového okna byl Nesta, ikona a symbol klubu, se slzami v očích prodán do AC Milán. Pro fanoušky Lazia to byl den, kdy jim vyrvali srdce z těla.
Ikonický je i jeho start v Laziu, když jako mladík v tréninku nešťastně zlomil nohu tehdejší hvězdě Paulu Gascoignovi. Byl to paradoxní začátek kariéry pro hráče, který byl později proslulý právě svou neuvěřitelnou čistotou zákroků. Ačkoliv to byla nehoda, ukázala, že se s ním musí počítat.
Kapitola II: Červenočerná zeď a istanbulská noční můra
V AC Milán našel svůj druhý domov a vytvořil jednu z nejlepších obranných dvojic všech dob s Paolem Maldinim. Byla to poezie v pohybu, dokonalá souhra elegance a zkušeností, která ničila útoky soupeřů. S hvězdným týmem Carla Ancelottiho vyhrál prakticky vše.
V roce 2003 zvedl nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů po finále proti Juventusu. Jenže o dva roky později zažil největší noční můru své kariéry. V legendárním finále v Istanbulu vedl Milán o poločase nad Liverpoolem 3:0, aby nakonec prohrál na penalty.
I když si spravil chuť v roce 2007, kdy ve finálové odvetě Liverpool porazili a Ligu mistrů vyhráli podruhé, jizva z Istanbulu zůstala navždy. Nesta strávil v Miláně deset let, získal dva tituly a nesmazatelně se zapsal do historie klubu. Jeho odkaz na San Siru je stejně silný jako ten v Římě.
Kapitola III: Zlatý pohár plný slz
Jeho příběh v reprezentaci je příběhem smůly a osudové ironie. Byl neotřesitelným pilířem italské obrany a na mistrovství světa 2006 jel jako jeden z nejlepších stoperů planety. Jenže ve třetím zápase skupiny proti České republice se zranil a turnaj pro něj skončil.
Z lavičky pak musel sledovat, jak jeho místo v sestavě zaujal Marco Materazzi. Ten se stal jedním z hrdinů turnaje, dal gól ve finále a vyprovokoval Zidaneho. Itálie se stala mistrem světa a Nesta, ačkoliv je oficiálně šampionem, si svůj největší reprezentační triumf neužil na hřišti.
Byl to krutý a hořký konec pro hráče jeho kalibru. Stejně jako Maldini, i on je součástí té zlaté generace, ale jeho osobní příběh má pachuť nenaplněnosti. Titul mistra světa je jeho, ale radost z něj nikdy nebyla stoprocentní.
Z velkých mezinárodních akcí má ve sbírce ještě stříbro z EURA 2000.
Kapitola IV: Hledání sebe sama na lavičce
Po konci hvězdné kariéry, kterou dohrával v USA a Indii, se vrhl na trénování. Jeho cesta je ale zatím spíše hledáním. Začal v Americe u Miami FC, pak se přesunul do Itálie, kde vedl druholigové týmy jako Perugia nebo Frosinone.
Na svou velkou šanci v Serii A si musel počkat a dostal ji až v Monze. Snaží se přenést svou herní inteligenci a klid i na své svěřence, ale zatím čeká na průlomový úspěch, který by ho katapultoval mezi trenérskou elitu. Příběh Alessandra Nesty tak pokračuje, jen kulatý míč vyměnil za taktickou tabuli.
Zdroje informací:
https://it.wikipedia.org/wiki/Alessandro_Nesta
