Článek
V době, kdy je fotbal jen byznys a hráči mění dresy jako ponožky, je jeho příběh jako zjevení z jiného světa. Příběh o lásce k jednomu klubu, která byla silnější než všechny peníze a trofeje světa. Příběh o klukovi z Říma, který se stal jeho věčným císařem.
Kapitola I: Císařem ve vlastním městě
Jeho osud byl předurčen. Jako kluk z římské čtvrti Porta Metronia miloval jen dva dresy: ten italské reprezentace a ten magický, červenožlutý dres AS Řím. Když v šestnácti letech debutoval, bylo jasné, že se zrodila hvězda. Ale nikdo netušil, že se právě zrodila největší legenda v historii klubu.
Byl to „fantasista“, desítka, umělec. Jeho přihrávky byly geniální, jeho střely smrtící a jeho „cucchiaio“ (dloubáček) se stalo uměleckým dílem. Ale hlavně byl lídr, který na sebe vzal tíhu celého města. A v sezóně 2000/2001 ji donesl až na vrchol.
Vyhrát Scudetto s AS Řím je jako vyhrát deset titulů s Juventusem. A Totti byl kapitánem a nejlepším hráčem týmu, který to po dlouhých letech dokázal. Ten den se stal v Římě nesmrtelným, jeho status boha byl definitivně potvrzen.
Kapitola II: „Ne“ Realu Madrid, „Ano“ Římu
Po zisku titulu se o něj začaly zajímat největší kluby světa. A pak přišla ta nabídka, která se neodmítá. Real Madrid, v éře svých „Galácticos“, mu nabídl bianko šek, slávu, peníze a jistotu, že každý rok bude hrát o vítězství v Lize mistrů.
Celý svět čekal, že odejde. Byl by to logický krok. Ale Totti udělal něco nemyslitelného. Řekl „ne“. Odmítl hrát po boku Zidana a Raúla, protože jeho srdce patřilo Římu.
Tímto rozhodnutím se možná připravil o spoustu trofejí, ale získal něco mnohem cennějšího: věčnou lásku a status boha v jednom z nejkrásnějších měst na světě. Jeho věrnost se stala legendou, která dalece přesáhla fotbal.
Kapitola III: Zlomená noha a titul mistra světa
Jeho kariéra byla plná geniality, ale i kontroverzí. Jeho červené karty nebo nechvalně známé plivnutí na Christiana Poulsena na Euru 2004 ukázaly jeho temperamentní, lidskou stránku. Ale ten největší příběh se odehrál na mistrovství světa v roce 2006.
Pár měsíců před světovým šampionátem si strašlivě zlomil nohu a jeho start na turnaji byl prakticky vyloučen. Ale on se zázračně rychle uzdravil a do Německa odjel. I když nebyl v top formě, byl klíčový, a v osmifinále proti Austrálii v poslední minutě s ledovým klidem proměnil penaltu, která poslala Itálii dál.
A pak přišlo finále a triumf. Francesco Totti, kluk z Říma, se stal mistrem světa. Bylo to absolutní vykoupení a největší úspěch jeho kariéry.
Kapitola IV: Slzy na Olympijském stadionu
I bohové stárnou a jeho loučení s kariérou v květnu 2017 bylo jedním z nejemotivnějších momentů v historii sportu. Celý stadion plakal. Plakali fanoušci, plakali spoluhráči, plakal i on, když obcházel své poslední kolo a nemohl ze sebe dostat slovo.
Byl to konec jedné éry. Neodcházel jen hráč, odcházel symbol, duše klubu. Jeho následný odchod z manažerské role kvůli neshodám s americkým vedením byl jen hořkou tečkou, která ukázala, že ani láska císaře k Římu není v moderním fotbale všemocná.
Příběh Francesca Tottiho je víc než jen fotbal. Je to lekce o věrnosti, lásce a o tom, že být králem ve svém vlastním domě je někdy víc než dobýt celý svět.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Francesco_Totti
