Článek
Pamatujete si na EURO 2000? Na Tolda, co chytal penalty, na Zidana, Figa a další hvězdy. Ale vzpomenete si i na toho elegantního Itala s desítkou na zádech, co tvořil hru a dával góly? Byl to Stefano Fiore a v tu chvíli se zdálo, že Itálie našla svého nového kreativního boha na další dekádu.
Kapitola I: Zrození nového Baggia
Jeho kariéra byla jako z pohádky. V dresu Parmy byl na konci 90. let součástí legendárního týmu, který vyhrál Pohár UEFA. Už tam ukazoval záblesky geniality, ale teprve v Udinese naplno explodoval a stal se hvězdou celé Serie A.
Po boku střelce Márcia Amorosa vytvořil smrtící tandem a jeho výkony ho katapultovaly do italské reprezentace. Byl to klasický „fantasista“, hráč s neuvěřitelným přehledem, citem pro přihrávku a skvělou střelou z dálky. Celá Itálie v něm viděla nástupce božského Roberta Baggia.
Přestup do Lazia v roce 2001 za obrovské peníze měl být dalším logickým krokem. V Římě se měl stát absolutní hvězdou a lídrem týmu, který jen rok předtím vyhrál titul. Jenže jak rychle vystoupal nahoru, tak rychle měl přijít jeho pád.
Kapitola II: Hvězdné Euro a římský sen
Jeho absolutní vrchol přišel v létě 2000 na Euru v Belgii a Nizozemsku. Ačkoliv se nakonec nevešel do nabitého hvězdného týmu turnaje po bok Zidana či Figa, pro Italy byl naprosto klíčový. Byl jejich nejdůležitějším ofenzivním hráčem, dal gól Belgii, na další nahrával a byl mozkem celé cesty do finále.
I v Laziu zpočátku zářil a s klubem vyhrál Italský pohár. Zdálo se, že jeho kariéra jede přesně podle plánu. Jenže finanční kolaps klubu pod vedením Sergia Cragnottiho všechno změnil a Fiore se stal jednou z mnoha obětí výprodeje.
Společně s Bernardem Corradim byl prodán do španělské Valencie. Tehdejší vítěz Poháru UEFA a jeden z nejlepších týmů Evropy se zdál být ideální destinací. Byl to ale začátek konce.
Kapitola III: Španělská noční můra a pád do průměru
Přestup do Valencie se změnil v absolutní katastrofu. Fiore se nedokázal adaptovat na španělský styl fotbalu, ztratil sebevědomí a pod trenérem Claudiem Ranierim prakticky nehrál. Z hvězdy a mozku italské reprezentace se během pár měsíců stal neviditelný muž na konci lavičky.
Následovala série hostování, která už jen podtrhla jeho pád. Ve Fiorentině, v Turíně ani v Livornu už to nikdy nebyl ten starý Fiore. Jeho magie byla pryč, přihrávky postrádaly genialitu a on se změnil v průměrného ligového hráče.
Byl to jeden z nejrychlejších a nejbrutálnějších kariérních pádů své doby. Hráč, který měl potenciál stát se legendou, se v pouhých třiceti letech ztratil z velkého fotbalu. Jeho jméno se stalo synonymem pro promarněný talent.
Kapitola IV: Tragická tečka za kariérou
A jako by toho nebylo málo, jeho život poznamenala i obrovská osobní tragédie. V roce 2008, krátce po konci své profesionální kariéry, byl účastníkem vážné autonehody. Jeho vůz se čelně srazil s jiným autem, jehož řidič na místě zemřel.
Fiore byl následně odsouzen za neúmyslné zabití. Byla to ta nejtemnější a nejtragičtější tečka za příběhem muže, který měl na kopačkách dar od boha. Ale místo toho, aby jeho jméno dnes zdobilo síně slávy, je spíše varovným příběhem o tom, jak rychle se dá všechno ztratit.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Stefano_Fiore
