Článek
Každý velký tým potřebuje svého „zlého muže“, obránce, který se s nikým a ničím nemaže a pro vítězství udělá cokoliv. A přesně tohle byl Mark Iuliano pro hvězdný Juventus konce 90. let. Nebyl to elegantní Maldini ani geniální Cannavaro; byl to řezník, který čistil prostor před brankou a ze života dělal peklo těm nejlepším útočníkům světa.
Kapitola I: Dělník ve službách Staré dámy
Do Juventusu přišel v roce 1996 z malého Salerna a málokdo čekal, že se stane klíčovým hráčem. Jenže trenér Marcello Lippi v něm viděl přesně to, co potřeboval: tvrdost, odhodlání a absolutní taktickou disciplínu. Po boku hráčů jako Montero, Ferrara nebo Pessotto vytvořil obrannou hráz, která byla postrachem celé Evropy.
Iuliano nebyl fotbalový virtuos, ale byl to nesmírně efektivní a spolehlivý obránce, který se nebál použít tělo. Jeho styl byl nekompromisní, často na hraně pravidel, ale pro trenéra a fanoušky Juventusu to byl přesně ten typ bojovníka, kterého chtěli mít na své straně. S Juventusem posbíral čtyři ligové tituly a stal se symbolem jedné z nejdominantnějších ér v historii klubu.
I přes obrovské úspěchy na domácí scéně mu ale jedna věc neustále unikala. S Juventusem se třikrát probojoval do finále Ligy mistrů, v letech 1997, 1998 a 2003. A pokaždé z toho byla jen hořká porážka, která ho navždy zařadila do klubu velkých hráčů, kteří na ušatý pohár nikdy nedosáhli.
Kapitola II: Ten faul. Ten zatracený faul na Ronalda
A tady přichází ten moment, který definoval jeho kariéru a dodnes vyvolává vášnivé debaty. Píše se duben 1998 a hraje se klíčový zápas o titul mezi Juventusem a Interem Milán. Proti sobě stojí Iuliano a brazilský fenomén Ronaldo, tehdy nejlepší hráč planety.
V jednom okamžiku se Ronaldo řítí do pokutového území a Iuliano do něj vletí jako neřízená střela. Celý stadion vidí jasnou penaltu, ale píšťalka rozhodčího mlčí a Juventus následně z protiútoku dostává penaltu, Del Piero ji promění a Juventus zápas vyhraje a nakonec i celou ligu. Byl to skandál, který otřásl Itálií, a Iuliano se stal pro fanoušky Interu veřejným nepřítelem číslo jedna.
Tento jediný moment se stal symbolem údajné nadvlády a protekce Juventusu a navždy pošpinil Iulianovu reputaci. Pro fanoušky „Staré dámy“ byl hrdinou, který zastavil nezastavitelného, pro zbytek Itálie byl ztělesněním nesportovního chování. Ať už to bylo jakkoliv, tento moment se zapsal do fotbalových dějin.
Kapitola III: Prokletí finále a pád na dno
Kromě tří prohraných finálových duelů Ligy mistrů poznal Iuliano hořkost porážky i ve finále na EURU 2000 kde se nakonec až po prodloužení radovala parta kolem Zidana.
Po odchodu z Juventusu v roce 2005 jeho kariéra pomalu uvadala. Vystřídal několik klubů, včetně španělské Mallorky, ale na své nejlepší roky už nikdy nenavázal. A pak přišel definitivní pád.
V roce 2008, během svého působení v druholigové Ravenně, byl pozitivně testován na kokain a dostal dvouletý zákaz činnosti. Byl to smutný a potupný konec kariéry pro hráče, který vyhrál téměř vše. Příběh Marka Iuliana je tak varovným příběhem o tom, jak tenká je hranice mezi hrdinou a padouchem, a jak rychle se dá spadnout z vrcholu až na úplné dno.
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mark_Iuliano
https://grokipedia.com/page/Mark_Iuliano
