Článek
V éře anglického fotbalu, která byla často definována tvrdostí a taktickou svázaností, působil jako zjevení. Dwight Yorke přinesl na trávníky Premier League nejen góly, ale především nakažlivou radost ze hry a karibskou lehkost bytí. Stal se prototypem moderního útočníka, který byl smrtící v zakončení, ale zároveň elegantní a týmový.
Z Aston Villy na vrchol
Svou anglickou pouť zahájil v roce 1989 v Aston Ville, kam ho jako devatenáctiletý talent přivedl legendární manažer Graham Taylor. Zpočátku to neměl lehké a zvykal si na tempo i kulturu zcela odlišného světa, ale jeho vrozený talent byl nepřehlédnutelný. Postupně se z rychlonohého křídelníka proměnil v komplexního útočníka, který byl doma v pokutovém území.
Jeho přeměna vyvrcholila v polovině 90. let, kdy se stal hlavním ofenzivním esem birminghamského klubu. Vytvořil silné partnerství například se Savo Miloševićem a pravidelně patřil mezi nejlepší střelce soutěže. Právě v dresu Villans si získal pověst hráče, který dokáže sám rozhodovat zápasy a jehož schopnosti přerostly ambice klubu.
O jeho služby se začaly zajímat největší týmy, ale Sir Alex Ferguson byl tím, kdo v něm viděl poslední, klíčový dílek do mozaiky svého budoucího mistrovského díla. Přestup se však nerodil lehce a tehdejší manažer Villy John Gregory se nechal slyšet slavnou větou: „Kdybych měl u sebe zbraň, zastřelil bych ho.“ Nakonec ale tlaku Manchesteru United podlehl a Yorke se za rekordní sumu 12,6 milionu liber stěhoval na Old Trafford.
Rudý ďábel v životní formě
Příchod do Manchesteru United byl jako vstoupit do fotbalového nebe, kde se okamžitě našel. Během pár týdnů vytvořil s Andym Colem jeden z nejobávanějších útočných tandemů v historii Premier League. Jejich spolupráce byla až telepatická, plná bleskových narážeček a smrtících kombinací, které drtily obrany soupeřů po celé Evropě.
Sezóna 1998/1999 se stala absolutním vrcholem jeho kariéry a nesmrtelnou kapitolou v dějinách fotbalu. S 29 góly ve všech soutěžích se stal nejlepším střelcem týmu a s osmi brankami i králem střelců Ligy mistrů. Jeho legendární gól proti Barceloně po neuvěřitelné souhře s Colem je dodnes symbolem dokonalého útočného partnerství.
Byl klíčovou postavou na cestě za historickým „Treblem“, tedy triumfem v lize, FA Cupu a Lize mistrů. Nebyl to však jen střelec; Yorke byl inteligentní hráč, který uměl podržet míč, rozehrát a vytvořit šanci pro ostatní. Jeho uvolněný styl a věčný úsměv navíc přinášely do kabiny plné hvězd tolik potřebnou pohodu a lehkost.
Pozvolný ústup ze slávy
Po dosažení fotbalového Olympu přišel zákonitý útlum, ke kterému přispěl i jeho bouřlivější životní styl mimo hřiště. Příchod nizozemského kanonýra Ruuda van Nistelrooye v roce 2001 navíc zcela změnil styl hry United a pro Yorkea začalo ubývat místo v základní sestavě. Přestože jeho gólový účet byl stále slušný, magie prvních dvou let se pomalu vytrácela.
V roce 2002 přestoupil do Blackburnu Rovers, kde se znovu sešel s parťákem Andym Colem a společně pomohli klubu k zisku Ligového poháru. Následně jeho kroky vedly přes Birmingham City až do Austrálie, kde se stal první velkou hvězdou nově vznikající A-League v dresu Sydney FC. I zde dokazoval své kvality a stal se tváří celé soutěže.
Svou bohatou klubovou kariéru zakončil symbolicky opět v Premier League, když v Sunderlandu působil pod vedením svého bývalého spoluhráče Roye Keana. Už nehrál na hrotu útoku, ale jako zkušený střední záložník, který svým přehledem řídil hru. Čekal na něj ale ještě jeden, naprosto mimořádný epilog.
Kapitánem za národní sen
Největší pocty se mu dostalo v roce 2006, kdy jako kapitán dovedl svou zemi, Trinidad a Tobago, k historicky první účasti na mistrovství světa. Pro malý ostrovní stát s populací jen něco málo přes milion obyvatel to byl splněný sen a Yorke byl jeho symbolem. Pod vedením zkušeného kouče Lea Beenhakkera přijal zcela novou roli.
Na šampionátu v Německu totiž nenastupoval jako útočník, ale jako defenzivní záložník, který z hloubi pole řídil hru celého týmu. Jeho zkušenosti, klid a přehled byly pro tým outsidera naprosto klíčové a v úvodním zápase proti Švédsku byl vyhlášen mužem zápasu. Trinidad a Tobago sice ze skupiny nepostoupilo, ale zanechalo skvělý dojem.
Tato mise byla definitivní tečkou za jeho reprezentační kariérou a zároveň jejím nejzářivějším momentem. Splnil si poslední velký fotbalový sen a potvrdil status národního hrdiny. Dwight Yorke tak navždy zůstane v paměti nejen jako střelec, ale jako komplexní fotbalista a lídr.
Dwight Yorke tak navždy zůstane v paměti jako „The Smiling Assassin“, usměvavý zabiják. Hráč, který dokázal spojit smrtící efektivitu s čistou radostí a elegancí. Jeho odkaz netvoří jen trofeje, ale především způsob, jakým fotbal hrál a jakou stopu zanechal v srdcích fanoušků po celém světě.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Dwight_Yorke
