Článek
Ve fotbalové mytologii jsou dva typy hrdinů. Jsou tu hvězdy, co září pořád, jako Messi nebo Ronaldo, u kterých to prostě čekáte.
A pak jsou ti, co vybuchnou jednou, ale takovým způsobem, že si to pamatujete navždy, i kdybyste nechtěli. A přesně to je Francesco Toldo, chlapík, jehož kariéru definoval jediný večer absolutního šílenství.
Láska fialová jako krev
Jeho srdce bilo pro Florencii a osm let byl symbolem fialového dresu Fiorentiny. V 90. letech to byl pojem, jeden z nejlepších gólmanů v lize, kde tehdy chytala absolutní elita. Společně s kulometem jménem Gabriel Batistuta tvořili osu týmu, který sahal po titulu a dvakrát vyhrál italský pohár.
Toldo byl v bráně král, obr, ze kterého šel strach, a fanoušci ho žrali i s navijákem. Byla to ta pravá fotbalová romantika, spojení, které mělo trvat věčně. Jenže jak to tak bývá, fotbalová romantika často končí bankrotem, a přesně to se stalo i ve Florencii.
Klub se topil v dluzích a musel prodat své klenoty. A tak se Toldo, symbol věrnosti, proti své vůli stěhoval do Interu Milán. Byl to pro něj hořký polibek na rozloučenou, ale tímto přestupem v podstatě pomohl zachránit klub před úplným zánikem.
Zázrak v Amsterdamu. Tečka.
A teď to přijde. Ten moment, co ho definoval a vystřelil do síně slávy. Na EURO 2000 měl dělat dvojku, nosit vodu a z lavičky sledovat umění Gianluigiho Buffona. Jenže Gigi si těsně před turnajem zlomil ruku a celé Itálii zatrnulo; do brány musel náhradník.
V semifinále proti domácímu Nizozemsku se pak rozpoutalo oranžové peklo. Nizozemci na Italy letěli jako sršni, jenže v bráně stál chlap v životní formě. První penalta v zápase? Chytil. Druhá? Tyč. Jako by tu bránu proklel.
Sestřih utkání:
A tak se šlo na penaltový rozstřel a Toldo si z toho udělal one-man show. Chytil další dvě, jednu od samotného Franka de Boera, a Nizozemci byli na kolenou.
Ten večer nebyl na světě lepší gólman, doslova sám je dotáhl do finále. Itálie sice ve finále padla, ale to už je dneska fuk, protože tenhle turnaj patřil Toldovi.
Gól Juventusu a Treble z lavičky
V Interu se stal okamžitě jedničkou a oporou, ale aby té srandy nebylo málo, zařídil si nesmrtelnost i tady. A to způsobem, který by nevymyslel ani scenárista v Hollywoodu. V roce 2002, v poslední minutě derby proti nenáviděnému Juventusu, si za nepříznivého stavu naběhl na roh a nějakým záhadným způsobem to tam kolenem došťoural.
Postupem času ho z brány vytlačil Brazilec Júlio César, ale Toldo nehodil flintu do žita. Žádné uražené ego, žádné fňukání. Přijal roli dvojky a mentora, stal se klíčovou postavou v kabině, a nakonec byl i u zisku slavného „Treblu“ v roce 2010 pod vedením Mourinha.
Toldo možná nebyl v all-time žebříčcích gólmanů na prvním místě. Ale koho to zajímá? Jeho příběh je důkazem, že legendou se nestáváte jen počtem trofejí, ale momenty, které se navždy vypálí do paměti fanoušků. A ten jeho amsterdamský byl prostě božský.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Francesco_Toldo
