Mezinárodní trestní soud: Může opravdu zajistit globální spravedlnost?

Mezinárodní trestní soud (ICC) byl založen v roce 2002, přičemž zakládající smlouvu přijalo Valné shromáždění OSN na konferenci v Římě v červenci 1998. Tehdy bylo pro ratifikaci (pozn. uvedení podepsané smlouvy do praxe) více než šedesát zemí světa a ke dnešnímu dni se toto číslo navýšilo na 125, přičemž nejnovější člen byla Ukrajina (pozn. Česká republika se stala 110. smluvní stranou Římského statutu dne 1. 10. 2009). Hlavní důvod, proč ICC vznikl byl, aby přinesl spravedlnost nejhorším válečným zločincům na světě. Se sídlem v Haagu se snaží vyšetřovat a stíhat osoby odpovědné za závažné trestné činy, jako je genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.

Ačkoliv se jedná o první stálý mezinárodní trestní soud na světě, založený na smlouvě, který vyšetřuje a stíhá pachatele, nejde o první, který za podobným účelem vznikl. V historii jich bylo hned několik. První vznikl po druhé světové válce, kdy spojenecké mocnosti založili první mezinárodní tribunál pro válečné zločiny, známý především jako Norimberský proces. Ten stíhal nejvyšší nacistické představitele. Další zřídila Organizace spojených národů, ty se zabývaly válečnými zločiny v bývalé Jugoslávii a Rwandě.

První verdikt soudu proběhl v březnu 2012 proti Thomasu Lubangovi, vůdci milice v Demokratické republice Kongo. Od té doby bylo odsouzeno dalších 9 zločinců a obviněno celkem 65 osob.

Římský statut zřídil tři samostatné orgány: Shromáždění smluvních stran, Mezinárodní trestní soud, který se skládá ze čtyř samostatných orgánů, a Svěřenský fond pro oběti.

Shromáždění smluvních stran – Zástupci smluvních států se scházejí a zajišťují dohled nad řízením soudu, včetně volby soudců a žalobce a schvalování rozpočtu ICC.

Mezinárodní trestní soud – Skládá se ze čtyř orgánů:

· Předsednictví – Vede vnější vztahy se státy, koordinuje soudní záležitosti, jako je přidělování soudců, situací a případů k oddělením, a dohlíží na administrativní práci rejstříku.

· Soudní oddělení - 18 soudců ve 3 odděleních – přípravné řízení, soudní řízení a odvolací řízení – vede soudní řízení.

· Kancelář prokurátora – Provádí předběžná vyšetření, vyšetřování a stíhání.

· Registr – Provádí mimosoudní činnosti, jako je bezpečnost, tlumočení, dosah, podpora obhajoby a právníků obětí a další.

Svěřenský fond pro oběti – Poskytuje pomoc, podporu a odškodnění obětí.

Soud vykonává svou vyšetřovací činnost prostřednictvím úřadu prokurátora, který od roku 2021 vede britský právník Karim AA Khan, který dříve působil jako asistent generálního tajemníka OSN. Případy řeší osmnáct soudců, každý z jiné členské země a volený členskými státy. Soudci a státní zástupci jsou voleni na neobnovitelná devítiletá období. Předseda a dva místopředsedové soudu jsou voleni z řad soudců; spolu s podatelnou zajišťují správu soudu.

Pravomoci v oblasti trestných činů jsou stanovena do čtyř kategorií

· Genocida.

· Zločiny porušující Ženevskou konvenci.

· Zločiny spáchané na civilním obyvatelstvu.

· Zločiny proti nezávislosti jiného státu.

ICC může zahájit vyšetřování třemi možnými způsoby:

· Členská země se může obrátit na státního zástupce o situaci, která nastala kdekoli, pokud je to v jurisdikci soudu.

· Rada bezpečnosti OSN může upozornit na situaci, která nastane kdekoli na světě.

· Se souhlasem soudců ICC v přípravném řízení může státní zástupce zahájit vyšetřování situace proprio motu neboli „z vlastní iniciativy“.

Ačkoliv jsou pravomoci a možnosti vyšetřování nejefektivnější na území států, které se stali členy, lze provádět proces i se zločinci, ve státech, které se odmítli zapojit. To je v případech kdy k údajným trestným činům došlo na území členského státu, pokud nečlenský stát akceptuje jurisdikci soudu, nebo se souhlasem Rady bezpečnosti.

Pro zahájení jakéhokoliv vyšetřování musí státní zástupce po předběžném prozkoumání dojít k závěru, že údajné zločiny jsou „dostatečně závažné“. Jakmile je vyšetřování zahájeno, státní zastupitelství obvykle vysílá vyšetřovatele a další zaměstnance, aby shromáždili důkazy. Po samotném vyšetřování musí jakýkoliv zatýkací rozkaz nebo předvolání schválit justice na základě informací poskytnutých prokurátorem. Skupina soudců v přípravném řízení nakonec potvrdí, zda by měl být případ předložen k soudu.

U ICC mají podezřelé a obviněné osoby zásadní práva, včetně: být informován o obviněních; mít dostatek času a zařízení na přípravu své obhajoby; být souzen bez zbytečného odkladu; svobodně si vybrat advokáta; a získat od prokurátora důkazy. Mezi tato práva patří také právo sledovat jednání v jazyce, kterému obviněný plně rozumí. To vedlo k tomu, že soud najal specializované tlumočníky a překladatele do více než 40 jazyků, může se tedy stát, že během jednoho slyšení se používají současně čtyři jazyky.

Odsouzení a rozsudky vyžadují hlasování alespoň dvou ze tří soudců v soudním senátu; odsouzení obžalovaní se mohou odvolat k odvolacímu senátu ICC, který se skládá z pěti soudců.

Za zmínku určitě stojí, že ICC je koncipovaná způsobem, že nemá nahrazovat vnitrostátní soudy a spíše je doplňovat. Může jednat pouze v případě, kdy bylo zjištěno, že vnitrostátní soudy nejsou schopny nebo ochotny případ projednat. I v takových případech se ale ICC spoléhá na vnitrostátní bezpečnostní orgány, jelikož Mezinárodní soud nedisponuje vlastní policií, takže pro zadržení zločinců spolupracuje s tou místní.

Zaměříme se na financování. Na něm se podílejí všechny členské státy. Příspěvky se určují stejnou metodou, jakou používá OSN pro stanovení poplatků, které zhruba odpovídají velikosti ekonomiky každého člena. To podle finanční zprávy dělalo v roce 2024 zhruba 187 milionů dolarů. (pozn. To je 4,5 miliardy českých korun). Také je zde možnost že Valné shromáždění OSN schválí dodatečné finance (pozn. Ještě se to nikdy nestalo) nebo státy a jiné nadnárodní organizace poskytnou dobrovolné příspěvky.

ICC také myslí na oběti válečných zločinů, které se účastní všech fází soudního řízení. soud udržuje přímý kontakt s komunitami postiženými trestnými činy v rámci své jurisdikce prostřednictvím informačních programů a v současné době uvádí do praxe první soudní příkazy týkající se reparací. Prostřednictvím svých asistenčních programů poskytl svěřenský fond také fyzickou, psychologickou a socioekonomickou podporu více než 450 000 obětem.

Soud vyšetřoval některé z nejnásilnějších konfliktů na světě, včetně konfliktů v Dárfúru, Demokratické republice Kongo, Gaze, Gruzii a Ukrajině. V současné době pořádá veřejná slyšení s 32 případy, včetně ruského prezidenta Vladimira Putina. Každé soudní řízení, a to co tomu předcházelo by vystačilo na samostatnou knihu, z toho důvodu se podíváme pouze na několik z nich.

Vladimir Putin – V březnu 2023 vydal ICC zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina na základě obvinění z násilné deportace ukrajinských dětí, ale vzhledem k tomu, že nebyl ve vazbě pro soudní proces v Haagu, ICC dosud Putina nezažaloval.

Benjamin Netanjahu - V listopadu 2024 vydala vyšetřovací komora ICC zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Soud ve svém rozhodnutí napsal, že existují oprávněné důvody se domnívat, že Netanjahu „úmyslně a vědomě připravil civilní obyvatelstvo Gazy o předměty nezbytné pro jejich přežití“.

Omar al-Bašír – První úřadující prezident, který byl ICC obžalován. Bashir je hledán pro obvinění z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů v súdánském regionu Dárfúr. Je obviněn z plánování masových vražd a deportací příslušníků několika etnických skupin. Bashir se vyhnul zatčení tím, že odcestoval do zahraničí pouze s ujištěním od přátelských zahraničních vůdců, že ho nevydají. V dubnu 2019 súdánská armáda po měsících protivládních protestů svrhla Bašíra a zatkla ho. Delegace ICC navštívila zemi v únoru 2021, aby projednala spolupráci s přechodnou vládou, ale zůstává nejasné, zda súdánské úřady Bashira vydají.

Muammar al-Kaddáfí – V roce 2011 postoupila Rada bezpečnosti situaci v Libyi Mezinárodnímu trestnímu soudu na základě obvinění, že libyjský vůdce a další jednotlivci byli zodpovědní za zabíjení neozbrojených civilistů během protestů Arabského jara. V červnu téhož roku vydal soud zatykače na Kaddáfího, stejně jako na jeho syna a švagra, ten se ale skrýval a byl zabit dříve, než mohl být dopaden. Kaddáfího syn Saif al-Islam zůstává na útěku.

Uhuru Kenyatta – V roce 2010 ICC zahájil vyšetřování násilností, které po prezidentských volbách v Keni v roce 2007 vedly k úmrtí více než tisíce lidí. Nakonec obvinil Uhuru Kenyattu a pět dalších významných politických osobností z odpovědnosti za zločiny proti lidskosti. Vyšetřování pokračovalo i po vítězství Kenyattovy kandidatury v prezidentských volbách v roce 2013, přičemž jeho spoluobviněným byl William Ruto. Soud nakonec zrušil obvinění proti Kenyattovi v roce 2014 a proti Rutovi v roce 2016, přičemž prokuratura tvrdila, že keňská vláda nespolupracovala a že falšování svědeckých výpovědí podkopalo případ. V roce 2023 ICC definitivně uzavřel třináctileté vyšetřování, aniž by došlo k vynesení rozsudku.

Jak bylo již zmíněno, k Římskému statutu se připojilo 125 zemí. Asi čtyřicet zemí ale smlouvu nikdy nepodepsalo, včetně Číny, Etiopie, Indie, Indonésie, Iráku, Severní Koreje, Saúdské Arábie a Turecka. Několik desítek dalších podepsalo statut, ale jejich zákonodárné sbory jej nikdy neratifikovaly. Kromě Spojených států mezi ně patří Egypt, Írán, Izrael, Rusko, Súdán a Sýrie.

Dvě země dokonce vystoupily. Burundi odešlo v roce 2017 po rozhodnutí soudu prošetřit vládní zásahy proti opozičním protestům. Filipínský prezident Rodrigo Duterte odstoupil v roce 2019 poté, co soud zahájil vyšetřování války jeho vlády proti drogám a prohlásil, že domácí soudy jsou dostatečné k prosazení právního státu. Smlouvu chtěla vypovědět Gambie a Jižní Afrika, ty kvůli politickým otřesům a právním výzvám z tohoto plánu odstoupili.

Kritika většinou přichází ze dvou směrů. Někteří se domnívají, že soud má příliš malou pravomoc , což jej činí neefektivním a neúčinným při odsunu válečných zločinců. Jiní se domnívají, že má příliš mnoho státních zástupců, což ohrožuje státní suverenitu, a že postrádá dostatečný řádný proces a další kontroly proti politické zaujatosti. Došlo také k debatě o kvalifikaci soudců. Mezitím se někteří obávají, že vyhlídka na mezinárodní spravedlnost prodlužuje konflikty tím, že odrazuje válečné zločince od kapitulace, ačkoliv výzkum této otázky je neprůkazný. Dokonce i obhájci soudu připustili, že má nedostatky. Některé případy navíc vyvolaly ožehavé právní a morální otázky, jako je vina bývalých dětských vojáků, kteří byli donuceni do služby a sami se stali obětí

To, jakým způsobem bude v následujících letech ICC efektivní v řešení válečných zločinů a při kompenzaci obětí, nelze říct. Vzhledem k Trumpově negativnímu vztahu k Mezinárodnímu trestnímu soudu, kvůli vyšetřování amerických ozbrojených sil a personálu CIA kvůli potenciálním válečným zločinům v Afghánistánu se ale očekává, že znovu uvalí sankce na ICC, zejména s ohledem na nové izraelské zatykače. To opětovně omezí vliv ICC na mezinárodní úrovni, který byl v posledních letech již mezi mnoha lidmi dost zpochybňován