Článek
Kořeny konfliktu mezi Podněstřím a Moldavskem sahají hluboko do historie a jsou dány odděleným historickým vývojem obou regionů. Zatímco historické území Moldávie upadlo během 16. století pod nadvládu Osmanské říše, tak oblast dnešního Podněstří tvořila od 15. století součást Litevského velkoknížectví a koncem 18. století se dostala pod vládu Ruska. Historie obou regionů se propojila až v roce 1812, kdy se Rusku podařilo ovládnout i území tehdejší Moldávie.
Po Velké říjnové revoluci a následné ruské občanské válce získalo západní území Moldávie v roce 1918 nezávislost a stalo se Moldavskou demokratickou republikou, která se následně připojila k sousednímu Rumunsku, s nímž byla etnolingvisticky a kulturně spojena. Jako reakci na toto spojení s Rumunskem vznikla v roce 1924 v rámci Ukrajinské SSR – Moldavská autonomní sovětská socialistická republika (MASSR). Ta měla sloužit jako „revoluční základna“ a „propagandistické okno“ pro šíření komunistické ideologie do Rumunska a zbytku Evropy. Existence republiky byla ospravedlňována teoretickou potřebou, která mohla být dosažena pouze „společným bojem pracujících mas Moldavska, Ukrajiny a celého Sovětského svazu“. Komunistická propaganda v té době systematicky zdůrazňovala rozdíly mezi Moldavany a Rumuny, aby posílila moldavské národní uvědomění a oddělila je od Rumunska.
V červnu 1940 napadl Sovětský svaz na základě Paktu Ribbentrop–Molotov část rumunského území. Zbývající část Moldávie byla sjednocena s Moldavskou sovětskou socialistickou republikou (MSSR). V průběhu války a po ní došlo k masovým represím a rusifikaci. Noví sovětští vládci zavedli cyrilici pro psaní moldavského jazyka a důsledně prosazovali označení moldavštiny jako samostatného jazyka a Moldavanů jako protipólu rumunského národa. Během komunistické éry se v Moldavsku usídlilo asi 300 000 etnických Rusů, zatímco kolem 20 000 Moldavanů bylo posláno do pracovních táborů, hlavně do Kazachstánu a na Sibiř. Po několika desetiletích rusifikace údaje ze sčítání lidu, mezi lety 1926 a 2015 v Podněstří, ukázaly pokles etnické moldavské populace ze 44 % na 33 %, zatímco etnická ruská populace vzrostla ze 14 % na 34 % (pozn. podobný jev se objevuje ve všech zemích, které byli součástí Sovětského svazu nebo s ním sousedili).
To, co Sověti (pozn. v Moldavsku) nestihli v průběhu války, dokončili po ní. A dali si záležet. Na Sibiř z Moldavska odváželi i podle seznamů maturantů. Byli deportováni i rodiče jisté Zinaidy Greceanîiové. Při odsunu dokonce zemřel její bratr. Zmíněná dáma se stala komunistickou premiérkou Moldavska v roce 2008. Když v zemi o rok později vypukly protesty, nechala se v médiích slyšet: „Rodiče, nepouštějte děti do demonstrací, může se jim stát něco zlého.“ Je evidentní, že vymývání mozků bylo opravdu účinné
S nárůstem nacionalistických hnutí v Sovětském svazu v 80. letech se i v Moldávii objevily hlasy volající po osamostatnění. Po rozpadu SSSR v roce 1991, kdy vznikla samostatná Moldávie, se ukázalo, jak problematické bylo spojení západní, rumunsky mluvící části a rusky mluvící východní části země. Velká část moldavských politiků tehdy volala po opětovném připojení k Rumunsku, s čímž ale ostře nesouhlasili slovanští obyvatelé východní části, kteří hovořili převážně rusky. Tento rozpor vedl k tomu, že obyvatelstvo vyhlásilo svůj vlastní stát, tzv. Podněsterskou republiku. S tím ale zase nesouhlasila vláda v Kišiněvu (pozn. hlavní město Moldavska), což vedlo k ozbrojeným konfliktům.
Boje vyvrcholily v roce 1992 krátkou, ale intenzivní válkou, do které se zapojila i ruská vojska, která v zemi zůstala jako pozůstatek po někdejší 14. svazové armádě. Jejich podpora Podněstří umožnila tomuto regionu obhájit svou samostatnost, která trvá dodnes. Boje si vyžádali téměř 1300 obětí, z toho asi 400 civilistů.
Záběr z bitvy u města Tighina (Podněstří) z roku 1992.
Podněstří a Moldavsko
Dnešní Podněstří, oficiálně Podněsterská moldavská republika, je úzce sevřený pás země o rozloze cca 4200 km2, který se rozprostírá mezi východním břehem řeky Dněstr a Ukrajinou. Většina jeho obyvatel (pozn. kolem 550 000) jsou etničtí Rusové a Ukrajinci (pozn. dvě třetiny), zbývající část tvoří Moldavané. I přes to, že ji žádný relevantní stát neuznává (pozn. pouze podobné de facto státy, jako je Abcházie, Jižní Osetie a Náhorní Karabach), obyvatelé se cítí být nezávislí a disponují vlastní ústavou, vládou, armádou, měnou, a dokonce i cestovními pasy. Většina obyvatel má však dvojí nebo trojí občanství (pozn. ruské, moldavské nebo ukrajinské), což jim pomáhá prolomit mezinárodní izolaci. Podle bývalého velvyslance v Moldavsku Petra Kypra je Podněstří jakýmsi „sovětským skanzenem“.
Pro Moldávii znamenala ztráta Podněstří značné ekonomické oslabení. Pod kontrolou podněsterského centra Tiraspolu se totiž nacházela asi třetina průmyslového sektoru a velká část energetické produkce. (pozn. důvodem bylo, že většina moldavských továren byla postavena během sovětské éry). Kvůli tomu, že platy v Podněstří jsou ještě nižší než v Moldavsku, které patří k nejchudším státům v Evropě, a zemi trápí nedostatek práce, dochází k hojné emigraci do okolních států, převážně do Ruska. Důsledku čehož klesl od vyhlášení nezávislosti počet obyvatel Podněstří minimálně o třetinu.
Konflikt v Podněstří je často označován za „zamrzlý konflikt“, což znamená, že byl ukončen uzavřením příměří, ale nebylo dosaženo jeho uspokojivého a definitivního vyřešení. Příměří bylo podepsáno 21. června 1992 ruským a moldavským prezidentem v Moskvě a vedlo k rozmístění mírových jednotek v bezpečnostní zóně podél Dněstru, složených z ruských, moldavských a podněsterských jednotek. Jednání o statusu Podněstří a stažení ruských vojsk nepřinesla dosud uspokojivý výsledek. I přesto došlo mezi lety 2005 a 2007 k několika územním sporům, které přerostly v přestřelky.
Moldávie i Podněstří mají dodnes rozdílná stanoviska ohledně podoby budoucího společného státu. Moldávie upřednostňuje federální uspořádání, zatímco Podněstří je spíše pro konfederální struktury, což vede k neustálým neshodám a udržuje status quo.
Vztahy s Ruskem
Existence Podněstří je naprosto závislá na ruské podpoře. Ruská federace zde působí jako tzv. externí patron, přičemž samotná přítomnost ruských vojsk umožnila existenci podněsterských autorit. V rámci podpory ruští vojáci pomáhají s výcvikem ozbrojených sil Podněstří a z Ruska sem proudí značná materiální a logistická podpora. Kromě toho jsou pro podněsterskou ekonomiku klíčové ruské energetické dodávky, zejména od společnosti Gazprom, mimo jiné, Rusko také financuje důchody místních. Kvůli všem těmto důvodům je Podněstří často vnímáno jako bizarní útvar, který přežívá jen díky vojenské a hospodářské pomoci Moskvy. Což ještě podtrhuje fakt, že Podněstří několik let vládl Igor Smirnov, který měl ruské občanství.
Z analýz jasně vyplívá, že Rusko využívá Podněstří jako politický nástroj k vyvíjení tlaku na Moldávii a k udržení si svého vlivu v regionu. Na jednu stranu podporuje svého svěřence, na druhé straně jej ale využívá k prosazování svých zájmů. Přestože Podněstří má vlastní agendu, není v jeho silách, a především zájmu, jít proti krokům svého externího patrona.
Ruskými vojáky střežená hranice Podněstří (u Dubăsari)
Kvůli této intenzivní pomoci panovaly obavy, že po invazi Ukrajiny v roce 2022, Rusko obsadí Podněstří. Bývalý velvyslanec Petr Kypr však takový scénář označil za nesmysl, jelikož by Rusko nedokázalo udržet logistické spojení přes Oděsu, která je pro Ukrajinu klíčová. Navíc, Rusko má v Podněstří velmi nekvalitní vojsko a jakýkoli útok by se s největší pravděpodobností setkal se silnou pomocí ze strany Rumunska a Ukrajiny.
V únoru 2024 přijali představitelé Podněstří rezoluci, v níž kritizují přístup moldavské vlády a žádají o ochranu Ruskou federaci. K přijetí rezoluce došlo na zvláštní schůzi představitelů země z různých úrovní, svolal ji prezident Vadim Krasnoselskij. Mluvčí moldavské vlády uvedl, že šlo o pouhou propagandistickou akci. Podle Kypra se to dá interpretovat jako prosba o pomoc, ale spíše šlo o propagandistický tah Ruska, který měl za cíl ukázat vnitřní nestabilitu v regionu a vyvolat obavy.
Vše není ztraceno
Přestože Podněstří je na Rusku existenčně závislé, došlo v poslední době k zajímavému posunu v ekonomické orientaci. Podněstří začalo spolupracovat s firmami v Evropské unii a vzhledem k tomu, že EU se otevřela Moldávii, většina podněsterského obchodu nyní směřuje na Západ. Dnes tvoří export do EU 70 % celkového vývozu Podněstří, zatímco objem exportu do Ruska se výrazně snížil. Podle údajů ČT24 se hodnota podněsterského exportu do Ruska snížila z 232 milionů dolarů v letech 2007-2010 na 129 milionů v letech 2015-2018.
Peníze nesmrdí a chápou to i soudruzi z Podněstří. Proto začali spolupracovat s firmami v Evropské unii, využili toho, že se EU otvírala vůči Moldavsku, a dnes jde většina obchodu na Západ.
Moldávie díky tomu vnímá Podněstří jako menší problém než dříve, i vzhledem k válce na Ukrajině, která přerušila spojení Podněstří s ruskými podnikateli. Dozajista k tomu i přispěla dohoda mezi Moldavskem a Ukrajinou v roce 2005, která způsobila, že všechny podněsterské společnosti, které chtějí vyvážet zboží přes ukrajinské hranice musí být registrovány u moldavských úřadů. Tato situace dává Moldávii větší kontrolu nad tokem zboží a posiluje její postavení vůči Podněstří. Tyto informace nám jasně ukazují, že Podněstří si je vědomo výhod, které mu nabízí spolupráce se západními partnery, což umožňuje Moldávii pokračovat ve snahách o sjednocení.
Závěr
Ze získaných informací můžeme s jistotou říct, že by Podněstří bez pomoci Ruské federace dlouho existovat nemohla. Do vnitřní politiky nelze nahlédnout a zůstává tedy otázkou do jaké míry je tato země čistým komplotem Ruska, nebo jestli jde o skutečnou touhu po samostatnosti. Jisté ale je, že osud Podněstří i do určité míry závisí na osudu Ukrajiny – pokud padne, další bude na řadě Moldávie, a tedy i Podněstří. Pokud vytrvá, může tu Podněstří zůstat v mezinárodní izolaci, až do skonání věků.
Zdroje:
[1] Justifying Separatism: The Year 1924, the Establishment of the Moldovan ASSR and History Politics in the Transnistrian Moldovan Republic. 2014. Dostupné z: https://gce.unisg.ch/fileadmin/user_upload/HSG_ROOT/Institut_GCE/Euxeinos/15-16/Voronovich_Euxeinos_15_16_2014.pdf
[2] Moldavsko: Černá díra Evropy. 2013 Dostupné z: https://www.kct-tabor.cz/gymta/ohniskasvetovychkonfliktu/Moldavsko/index.htm
[3] Moldavsko a Putinova příručka. 11. 03. 2023 Dostupné z: https://kostelisevich.com/cs/2023/03/11/moldavsko-a-putinova-prirucka/
[4] Nevěsta nebohatá, s velmi různými nápadníky. Před 85 lety SSSR obsadil Besarábii a Severní Bukovinu. Dostupné z: https://gulag.online/articles/pred-85-lety-sssr-obsadil-besarabii-a-severni-bukovinu?locale=cs
[5] Republika, která neexistuje. Nikým neuznané Podněstří přežívá už třicet let. 02. 09. 2020. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/republika-ktera-neexistuje-nikym-neuznane-podnestri-preziva-uz-tricet-let-45086
[6] Role Ruska v mediaci zamrzlého konfliktu v Podněstří. 04. 01. 2012. Dostupné z: https://securityoutlines.cz/role-ruska-v-mediaci-zamrzleho-konfliktu-v-podnestri/
[7] Temný scénář vývoje v Moldávii. 14. 05. 2022. Dostupné z: https://www.armyweb.cz/clanek/temny-scenar-vyvoje-v-moldavii
[8] Válka v Podněstří. 19. 01. 2025 Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lka_v_Podn%C4%9Bst%C5%99%C3%AD
[9] Podněstří. 15. 08. 2025. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Podn%C4%9Bst%C5%99%C3%AD
Použité AI nástroje
[1] Google Gemini - Korektura textu - https://en.wikipedia.org/wiki/Gemini_(chatbot)
[2] Perplexity - Hledání zdrojů - https://en.wikipedia.org/wiki/Perplexity_AI
------------------------------------------------------------
🔔 Líbí se vám tato analýza? 🔔
Nový článek publikuji každé úterý. Můžete mě sledovat na Medium.cz pro pravidelný přísun exkluzivního obsahu.
Pokud oceňujete čas a úsilí vložené do těchto článků, zvažte prosím finanční podporu – pomáhá mi to psát dál. Děkuji!
