Oligarchové jako stínová vláda. Proč jejich moc přežila i revoluce?

Když se v 90. letech rozpadl Sovětský svaz, otevřel se prostor, který neměl v Evropě obdoby. Státy, kde soukromé vlastnictví prakticky neexistovalo, musely redefinovat celý ekonomický systém během několika let. Privatizace – mnohdy prezentovaná jako cesta ke svobodnému trhu – se proměnila v závod o to, kdo si dokáže rychleji a dravěji přivlastnit strategická aktiva. Vznikl tak fenomén, který se stal motivem celých desetiletí, kdy skupiny podnikatelů napojených na bývalý sovětský aparát se dostaly k majetku, který definoval budoucí podobu jejich států.

Získat kapitál bylo snadné, pokud jste věděli, komu se ozvat. Rozdíly mezi domácími a světovými cenami komodit – ropy, plynu, kovů – vytvořily jedinečnou příležitost rychle zbohatnout. Mnohem důležitější, než podnikatelský talent však byla schopnost orientovat se ve starých strukturách moci. První generace oligarchů byla ve skutečnosti produktem přátelství, stranických vazeb a kontaktů na bezpečnostní složky, které přežily režimní změnu prakticky bez úhony.

A protože instituce byly slabé, právní prostředí nepředvídatelné a stát sám často nekompetentní, vznikla logika, která přetrvala dodnes. Kdo vlastnil majetek, potřeboval politickou ochranu a kdo vládl, potřeboval bohaté lidi, kteří financovali jeho politický provoz. Ze soukromého byznysu se tak stal nástroj moci, nikoli prostor pro konkurenci.

Právě tady se rozhodlo o budoucnosti regionu. V zemích, kde se tyto struktury podařilo zkrotit, vznikl prostor pro reformy. Tam, kde stát neměl šanci, vznikly paralelní mocenské systémy, které se tvářily jako demokracie, ale fungovaly podle zcela jiných pravidel.

V Rusku se oligarchie vydala jiným směrem než ve zbytku východní Evropy. Zatímco za Borise Jelcina představovali magnáti skutečně politickou sílu – schopnou ovlivňovat vládu, médii měnit nálady společnosti a dosazovat své lidi do rozhodujících funkcí – Putin celý systém přepsal. Ne tak, že by oligarchy zlikvidoval, ale že jim nabídl jednoduchou, ale absolutní dohodu, která zajistila majetek výměnou za ticho.

Éra „semibankirščiny“, kdy sedm nejvlivnějších podnikatelů otevřeně spolurozhodovalo o tom, kdo bude řídit stát, skončila ve chvíli, kdy se Putin rozhodl, že taková síla je pro Kreml nebezpečná. Chodorkovskij skončil ve vězení, Berezovskij v exilu – oba jako varování, že podnikatelé mohou být bohatí, ale ne mocní. Kdo se chtěl podílet na ekonomických ziscích, musel rezignovat na politické ambice.

Zároveň se zrodila nová generace oligarchů – lidé, kteří nezískali majetek privatizací, ale byli pověřeni jeho správou. Přátelé z mládí, bývalí kolegové z petrohradské radnice, lidé napojení na bezpečnostní složky – ti všichni zbohatli nikoli jako nezávislí hráči, ale jako správci státního majetku s přímou odpovědností vůči prezidentovi.

Ruský model oligarchie je tak paradoxně méně pluralitní než ten ukrajinský či moldavský. Oligarchové zde nehrají politické hry na vlastní pěst. Jsou součástí systému, který je udržuje v bezpečné vzdálenosti od jakékoli opozice. Majetek, který vlastní, není jejich v tradičním smyslu – je jim svěřen, dokud se drží pravidel. A právě tato závislost činí ruskou elitu extrémně loajální i za cenu sankcí, ztráty mezinárodního vlivu nebo ekonomického propadu.

To, co v jiných zemích vede k soupeření oligarchických klanů, v Rusku funguje jako centralizovaná vertikála, která nedopouští, aby ekonomická moc mohla ohrozit politickou. Výsledkem je stabilita, která je pevná navenek, ale křehká uvnitř.

Zatímco v Rusku oligarchové ztratili politickou moc výměnou za privilegia, v zemích jako Ukrajina, Gruzie či Moldavsko se stali tím, co ruský Kreml nedovolil: samostatnými aktéry s vlastními politickými projekty. Ti nejmocnější vstupují přímo do politiky, financují strany, kontrolují televize a ovládají soudní struktury. Jejich cílem není jen zisk, ale především bezpečí – právní imunita, stabilita prostředí a záruka, že stát nebude ohrožovat jejich pozici.

Proto tyto země často oscilují mezi pokusem o reformy a návratem k modelu, kde vládnou ne instituce, ale finanční skupiny. Proevropské vlády slibují nový začátek, ale v pozadí stojí elity, které se změny bojí. Reformy totiž podkopávají jejich privilegia – a tak se každý krok vpřed setkává s krokem do strany.

Gruzie se ocitla v situaci, kdy skutečnou moc drží Ivanišvili, miliardář stojící mimo formální funkce. Moldavsko zase dlouho definoval Plahotniuc, jehož systém klientelismu fungoval bez ohledu na to, kdo seděl ve vládě. A Ukrajina před Majdanem byla školním příkladem státu, kde politiku určovali lidé kolem energetických a průmyslových konglomerátů.

Oligarchové v těchto zemích však nejsou jen překážkou. Paradoxně se stali i prostředníky mezi Západem a Ruskem, protože dokážou udržet obchodní vazby na obě strany a mají ekonomický zájem na tom, aby stát nekolaboval. Jejich stabilita je ale stabilitou pískového hradu: vypadá pevně, dokud nepřijde větší vlna.

A právě tato fragilita vysvětluje, proč se východní Evropa už třicet let potýká s problémy, které se zdají být stále stejné. Bez silných institucí a bez důvěry veřejnosti se stát stává prostorem, kde se soutěží o moc, nikoli o vizi. A dokud tento problém nezmizí, bude oligarchie dál fungovat jako diagnostický nástroj politické slabosti regionu.

Oligarchové často působí jako problém, který časem odezní, ale historie regionu ukazuje něco jiného. Tam, kde stát není dost silný, aby určoval pravidla, je určují ti, kdo si je mohou dovolit. A jejich moc nezmízí s vládami ani krizemi — přizpůsobí se stejně rychle, jako se mění politická mapa. Možná proto se o oligarchii tolik mluví, ale jen zřídka mizí: není to anomálie, ale trhlina v systému, kterou zatím nikdo nedokázal zacelit

[1] Between Europe and Russia, Oligarchs Rule. 01. 12. 2016. Dostupné z: https://carnegieendowment.org/europe/strategic-europe/2016/12/between-europe-and-russia-oligarchs-rule?lang=en

[2] Combatting High-level Corruption in Eastern Europe. 12. 09. 2024. Dostupné z: https://www.oecd.org/en/publications/combatting-high-level-corruption-in-eastern-europe_3c82f87d-en.html

[3] Corruption in Eastern Europe: a persistent evil with deep roots. 09. 05. 2025. Dostupné z: https://www.cmlaw.lu/post/corruption-in-eastern-europe-a-persistent-evil-with-deep-roots/

[4] Corruption Perceptions Index 2023 for Eastern Europe and Central Asia: Autocracy and Weak Justice Systems Enable Widespread Corruption. 30. 01. 2024. Dostupné z: https://ti-bih.org/corruption-perceptions-index-2023-for-eastern-europe-and-central-asia-autocracy-and-weak-justice-systems-enable-widespread-corruption/?lang=en

[5] Fighting Oligarchy or the Oligarchs?. 10. 06. 2021. Dostupné z: https://www.wilsoncenter.org/blog-post/fighting-oligarchy-or-oligarchs

[6] Income inequality and oligarchs in Russian regions. Prosinec 2017. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0176268016302130

[7] Putin's Oligarchs. 14. 07. 2015. Dostupné z: https://foreignanalysis.com/putins-oligarchs/

[8] Russia’s Oligarchs Must Walk a Wartime Tightrope to Keep Their Fortunes. 12. 11. 2025. Dostupné z: https://carnegieendowment.org/russia-eurasia/politika/2025/11/russia-elites-money-saving?lang=en

[9] The Age of the Oligarchs: How a group of political and economic magnates have taken control of Bulgaria. 2013. Dostupné z: https://reutersinstitute.politics.ox.ac.uk/sites/default/files/research/files/The%2520Age%2520of%2520Oligarchs.pdf

[10] The de-oligarchization of Ukraine, Moldova and Georgia: the EU condition for advancing the European perspective. Analysis by Dionis Cenuşa. 23. 08. 2022. Dostupné z: https://www.old.ipn.md/en/the-de-oligarchization-of-ukraine-moldova-and-georgia-the-eu-7978_1091835.html

[11] The Rise and Establishment of Oligarchs as Party Substitutes in Ukraine: an Assessment of the Post-Revolutionary (Orange) Years. 30. 11. 2025.  Dostupné z: https://utppublishing.com/doi/pdf/10.3138/ukrainamoderna.25.143

[12] Ukraine’s Oligarchs Are a Dying Breed. The Country Will Never Be the Same. 14. 09. 2022. Dostupné z: https://carnegieendowment.org/russia-eurasia/politika/2022/09/ukraines-oligarchs-are-a-dying-breed-the-country-will-never-be-the-same?lang=en

[1] Google Gemini - Korektura textu - https://en.wikipedia.org/wiki/Gemini_(chatbot)

[2] Perplexity - Hledání zdrojů - https://en.wikipedia.org/wiki/Perplexity_AI

------------------------------------------------------------

Nový článek publikuji každé úterý. Můžete mě sledovat na Medium.cz pro pravidelný přísun exkluzivního obsahu.

Pokud oceňujete čas a úsilí vložené do těchto článků, zvažte prosím finanční podporu – pomáhá mi to psát dál. Děkuji!