Život na dluh. Kdo skutečně platí ukrajinskou obranu a proč obnova bude stát miliardy?

Když v únoru 2022 překročily ruské tanky ukrajinské hranice, neznamenalo to pouze začátek největšího vojenského konfliktu v Evropě od dob druhé světové války, ale také absolutní a bezprecedentní šok pro celou státní kasu. Z čistě ekonomického hlediska se napadená země ocitla doslova na okraji propasti. Během jediného krizového roku vystřelily konsolidované rozpočtové výdaje z přijatelných 33,8 % hrubého domácího produktu na astronomických 58,6 %[5].

Tento drastický skok byl pochopitelně dán holou nutností přežít – vláda musela okamžitě a bez ohledu na probíhající ekonomické ztráty financovat těžce zkoušenou armádu, udržet v chodu policii a zajistit elementární národní bezpečnost. Samotné vojenské výdaje, které před válkou tvořily relativně nenápadných 2,3 % HDP, raketově vzrostly na ohromujících 22,0 % [5].

V následujícím státním rozpočtu na rok 2023 už jen výdaje vyčleněné na obranu a bezpečnost spolkly přes 1,7 bilionu hřiven (přibližně 796 miliard českých korun), což tehdy odpovídalo téměř třetině celé ekonomiky. Tváří v tvář této děsivé fiskální realitě neměla vláda v prvních měsících války jinou možnost než sáhnout po nejkrajnějším ekonomickém řešení a začít masivně tisknout peníze. Do konce roku 2022 tak národní centrální banka napumpovala do oběhu přes 400 miliard hřiven (přibližně 187 miliard českých korun) [5].

Ačkoliv v prvotním válečném chaosu tiskárny peněz zachránily státní aparát před okamžitým kolapsem, dlouhodobě šlo o nesmírně nebezpečnou hru s ohněm. Zkoušenou ekonomikou začala velmi rychle cloumat inflace překračující dvacet procent a hrozilo, že pokud se tento trend nezastaví, znehodnocení měny se zcela utrhne ze řetězu [2].

Fiskální orgány proto musely relativně brzy šlápnout na brzdu, aby v zemi udržely cenovou stabilitu, která je v době masivní národní mobilizace naprosto klíčová pro udržení sociálního smíru [2]. Válečný účet se pochopitelně okamžitě promítl do celkového zadlužení. Poměr státního dluhu k HDP, který byl v klidném roce 2021 na zdravých 51 %, do roku 2024 s přehledem překonal devadesátiprocentní hranici a analytici očekávají, že v roce 2026 narazí na svůj strop kolem 108 % [3].

Přesto všechno ukázal ukrajinský státní aparát obrovskou, až překvapivou odolnost. Kyjevská vláda si dokázala na domácím trhu bez přerušení půjčovat už několik dní po zahájení invaze a od té doby nezrušila jedinou naplánovanou dluhopisovou operaci [3].

Udržet zemi v běžném chodu by ale pochopitelně bylo zhola nemožné bez masivní pomoci Západu. Evropská unie a její členské státy již poskytly monumentální podporu ve výši 177,5 miliardy eur (přibližně 4,5 bilionu českých korun), čímž daly jasně najevo, že ukrajinská bezpečnost je úzce spjata s bezpečností celého kontinentu. Tento záchranný systém ovšem v praxi často politicky drhne na těžkopádnosti unijního aparátu a nutnosti jednomyslného souhlasu všech sedmadvaceti vlád [7].

S prodlužujícím se konfliktem muselo vedení ukrajinského státu zcela přehodnotit svou dosavadní makroekonomickou strategii, protože rychlé čerpání devizových rezerv a nekonečné tištění peněz už zkrátka nebylo udržitelné. Pokud by nedošlo k radikální změně kurzu, následná hospodářská krize by spolehlivě ochromila celé ukrajinské válečné úsilí [2].

Centrální banka proto v roce 2023 měnové financování oficiálně zastavila s tím, že se pokusí chybějící miliardy nahradit vydáváním klasických státních dluhopisů [5]. Domácí trh je ale na takové objemy příliš malý, citelně na něm chybí velcí institucionální investoři a veškeré obrovské riziko na sebe berou pouze místní banky [3].

Většinu peněz z trhu navíc odsávaly vysoce úročené depozitní certifikáty, které bankám nabízela sama centrální banka, a vysoká inflace zároveň spolehlivě mazala reálné výnosy těchto vládních cenných papírů [5]. Hlavním a vlastně jediným skutečným záchranným lanem se tak muselo stát zahraničí. Od února 2022 pochází plných 76 % veškerého státního financování výhradně z mezinárodních úvěrů a grantů [3].

Podíl zahraničních věřitelů na veřejném dluhu prudce roste, přičemž mimořádně znepokojivé je, že drtivá většina těchto závazků (74 %) je vedena v cizích měnách, což zraněnou ekonomiku extrémně vystavuje neustálým kurzovým rizikům [3]. Splatnost domácích dluhopisů navíc zůstává nebezpečně krátká, v současném maximu jen na 3,5 roku [3].

Běžně splácet staré dluhy uprostřed existenčního boje o vlastní území je pochopitelně matematicky i fyzicky nemožné. Kyjev si proto už na začátku masivní invaze pragmaticky vyjednal nouzový dvouletý odklad mezinárodních splátek a nedávno, během léta 2024, situaci ještě radikálněji pojistil přijetím bezpečnostního zákona, kterým platby zahraničního dluhu preventivně rovnou zmrazil [4]. Tato tvrdá stopka se bolestivě dotkla například splátek ve výši 700 milionů dolarů vůči korporaci Cargill nebo dříve vydaných eurobondů státní energetické společnosti Ukrenergo [4].

Vláda nyní hraje složitou hru o čas a snaží se s mezinárodními věřiteli dohodnout na trvalé restrukturalizaci, přičemž expertní analýzy jasně radí nekompromisní odpis nominální hodnoty dluhu (tzv. haircut) minimálně o 60 procent [5]. Pro skutečně dlouhodobé přežití ale bude muset ukrajinský stát sáhnout i hluboko do vlastních struktur – radikálně zlepšit výběr daní, zkrotit odliv kapitálu striktními kontrolami, omezit zbytný dovoz a uvolnit ruce obrannému průmyslu odstraňováním byrokratických bariér pro zahraniční firmy, aby mohly vznikat moderní společné podniky [2, 5].

Zcela novou, avšak právně velmi citlivou kapitolu by pak mohlo otevřít využití zmrazených ruských aktiv. Těch je na Západě blokováno za 300 až 330 miliard dolarů, z nichž zhruba 185 milionů eur leží přímo na účtech belgické clearingové společnosti Euroclear [7]. Evropa už historicky rozhodla, že zisky z těchto ruských peněz pošle na vojenskou podporu, a na stole leží i mimořádně odvážný plán na poskytnutí obří reparativní půjčky ve výši 140 milionů eur [7].

Konec krvavých bojů, ať už přijde v jakékoliv podobě, nebude pro zničenou ukrajinskou ekonomiku znamenat okamžitou úlevu ani prosperitu. Země zkrátka nebude plně finančně soběstačná a robustní rozpočtová injekce ze strany Evropské unie musí pokračovat i v době křehkého míru nebo případného zamrzlého příměří [1, 6].

Geopolitičtí analytici navíc velmi důrazně varují, že dokud Kyjev nezíská pevné a garantované místo v NATO, zůstane v nevděčné roli po zuby ozbrojeného frontového státu, jehož primárním úkolem bude odrazovat Moskvu od jakýchkoliv dalších dobyvačných choutek [6]. Zde přichází absolutně klíčový moment pro všechny západní politiky. Budou muset svým občanům a daňovým poplatníkům na rovinu vysvětlit, že miliardy posílané na východ Evropy už nejsou jen humanitárním gestem, ale chladnokrevnou investicí do vlastní národní bezpečnosti, mezinárodního práva a záchrany hroutícího se systému nešíření jaderných zbraní [6].

Samotná fyzická obnova zdevastovaného státu pak bude obrovským úkolem pro celou jednu generaci. Během aktivních bojů pochopitelně mají smysl jen ty nejnutnější havarijní opravy na rozbombardované infrastruktuře, ale celkový účet za následných deset let poválečné rekonstrukce se aktuálně odhaduje na propastných 196,5 miliardy eur (přibližně 4,75 bilionu českých korun) [1].

Tato astronomická suma, v průměru necelých 20 miliard eur ročně, je navíc ještě vysoce optimistická. Počítá totiž s masivním finančním příspěvkem od soukromých firem a zahrnuje pouze obnovu těch území, která vláda v současnosti plně kontroluje [1]. Současné plány unijního rozpočtu na krizové roky 2028 až 2034 s něčím tak gigantickým navíc vůbec nepočítají. Vyhrazených 88,9 miliard eur zkrátka nebude stačit, zvláště pokud by se z podpory kvůli vnitropolitickým změnám stáhly Spojené státy [1].

Západní společenství tak bude muset zkonstruovat zcela nový, moderní Marshallův plán, do kterého se naplno zapojí Mezinárodní měnový fond, Světová banka i národní rozvojové agentury [6]. Aby se ale na Ukrajinu vrátily obří soukromé peníze, budou investoři požadovat neprůstřelné garance. Ekonomika bude paradoxně kriticky závislá na neustálých dodávkách protivzdušné obrany, která spolehlivě ochrání nově postavené továrny, a na celosvětovém pojištění politických rizik skrze instituce jako MIGA nebo EBRD [6].

Aby se obrovské toky peněz cestou nerozkradly a nezmizely v neprůhledných sítích, doporučuje se vytvoření přísné meziresortní dárcovské platformy s ústředím v Bruselu a Kyjevě, která bude tyto masivní investice koordinovat [6].

Obrovské peníze ze Západu ovšem rozhodně nebudou zadarmo a neobejdou se bez tvrdých závazků. Kyjevská administrativa musí výměnou za záchranu ekonomiky provést hluboké a často velmi bolestivé celospolečenské reformy [1]. Bude muset radikálně vyčistit justici, vymáhat funkční právní stát a definitivně rozbít vlivné regionální oligopoly, které celá léta úspěšně dusily jakoukoliv zahraniční konkurenci [1, 6].

Moderním cílem navíc není vybudovat nedotknutelné mocenské centrum v hlavním městě, ale cíleně poslat peníze z grantů přímo do regionů, na úroveň místních samospráv, a podpořit tak skutečnou demokratickou decentralizaci ukrajinského státu [6]. Protože ukrajinské ekonomice bude ještě dlouho kriticky chybět spolehlivá nákladní letecká doprava, klíčovým záchranným pásem pro byznys zůstávají pozemní „Trasy solidarity“, které strategicky usnadňují pohyb zboží přes hranice s EU [6].

Válkou zocelenou zemi navíc čeká rychlé ekonomické začleňování do evropských struktur ještě dávno před samotným politickým vstupem do Unie, například formou účasti na unijní Zelené dohodě (Green Deal) pro modernizaci těžkého průmyslu a energetiky. A aby stát po válce přitáhl zpět odlivší mozky a čerstvý kapitál, nevyhne se revolučnímu zjednodušení pravidel pro pobyt cizinců či schválení tolik diskutovaného dvojího občanství pro svou obrovskou diasporu [6].

[1] Financing Ukraine's recovery and reconstruction through the 2028-2034 Multiannual Financial Framework. Dmytro Boyarchuk, Marek Dabrowski, Duben 2026. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2026/785764/BUDG_BRI(2026)785764_EN.pdf

[2] Macroeconomic policies for wartime Ukraine. Torbjörn Becker, 18. 09. 2022. Dostupné z: https://repository.graduateinstitute.ch/record/300344?v=pdf

[3] Mapping Ukraine’s Financial Markets and Corporate Governance Framework for a Sustainable Recovery. 23. 01. 2025. Dostupné z: https://www.oecd.org/en/publications/mapping-ukraine-s-financial-markets-and-corporate-governance-framework-for-a-sustainable-recovery_866c5c44-en/full-report/public-debt-management-in-ukraine_8a2a010c.html

[4] Ukraine’s Bondholders Approved $20 Billion Debt Restructuring – Right Before IMF Visit. Olena Hrazhdan, 29. 08. 2024. Dostupné z: https://www.kyivpost.com/post/38131

[5] Public Expenditure and Tax Policy for the Post-War Reconstruction of Ukraine. Tetiana Bogdan, Branimir Jovanovič, Červen 2023. Dostupné z: https://wiiw.ac.at/public-expenditure-and-tax-policy-for-the-post-war-reconstruction-of-ukraine-dlp-6573.pdf

[6] Jak může Západ pomoci Ukrajině: Tři strategie pro ukrajinské vítězství a obrodu. Andreas Umland, Leden 2023. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/367179411_Jak_muze_Zapad_pomoci_Ukrajine_Tri_strategie_pro_ukrajinske_vitezstvi_a_obrodu

[7] EU support to Ukraine in 2026: Isabelle Montoya, Leden 2026. Dostupné z: https://institutdelors.eu/content/uploads/2026/02/PP320_EU_support_Ukraine_2026_Montoya_EN.pdf

[1] Google Gemini - Korektura textu a hledání zdrojů -https://en.wikipedia.org/wiki/Gemini_(chatbot)

------------------------------------------------------------

Pokud oceňujete čas a úsilí vložené do těchto článků, zvažte prosím finanční podporu – pomáhá mi to psát dál. Děkuji!

Autor: Jiří Linhart