Článek
Chvíli se nic nedělo, pak přijely bagry, stavební firma a na jeho bývalém poli vyrostl velký, prosluněný rodinný dům. Rodina z města se rozhodla, že bude bydlet na venkově. Žďárské vrchy na dohled, proti městu skoro panenská příroda, kousek do lesa, blízko rybníček, paráda.
A pak to začalo. Přišel za ním starosta, že musí přestěhovat hnojiště. Smrdí. Když sel, prášilo se. Krávy v noci řvaly. Pěstovat řepku, to je prý zločin horší vraha. Přišly žně a když jel okolo toho prokletého domu, vyšli pán s paní, zastavili ho a jestli by prý nemohl to obilí sekat někdy jindy. Zrovna na zahradě grilují a on jim do toho práší. „Tak třeba až bude pršet, ne? To se prášit nebude.“ Odvětil.
Jenže už jich měl fakt plné zuby. Dokud tu nebyli, byl tu klid, na jednu malou obecní loučku se vykašlal úplně, ať to seká, kdo chce, takže kravál musela dělat obec na své náklady a hlavně bez užitku. A jak byl v ráži, spustil:
„Když jste natáčeli ten výkres, abyste měli co nejkrásnější výhled na chá ká ó, to jste si nevšimli, že jsou tady pole? Že tady probíhá zemědělská výroba? Já svou farmu nepřestěhuju. Ale vy jste si ten svůj barák mohli postavit v Praze! Tam neřvou krávy, nesmrdí hnůj, není tam řepka a ani kombajn vám nebude prášit. A já tady prášit budu, protože kolem toho lítám celý rok a musím to sklidit za sucha! To je moje práce, moje živobytí! Dělal to tady už můj děda a jen vy jste tu teď navíc. Doteď to nikomu nevadilo. A když už si tam grilujete maso, tak byste si alespoň mohli vážit práce těch, co ho pro vás vyrobili!“
Otočil se, zabouchl se v kombajnu a jel o kus vedle. A to musím říct, že ten farmář je dobrák, kliďas a celkem veselá kopa, ale čert mu byl dlužen tyhle nové sousedy.
Jenže když bylo sklizeno, musel podmítat. Znovu jet okolo a znovu se prášilo. A zase ho stavěla paní, tentokrát sama. Ani zastavovat prý nechtěl, ale to by ji snad přejel. Otevřel dveře, co zas bude. A paní mu podávala pivo, že prý jestli se nechce v tom horku trošku zchladit. A že prý by se mu chtěla omluvit!
Chvíli tam seděl jak opařený. Asi prý proslovem udeřil hřebíček na hlavičku, ale rozhodně nečekal takový obrat. Od té doby krávy mohou řvát, může beze strachu zase prášit i vozit hnůj a dokonce se z nich stali přátelé.
A beze strachu může pěstovat i řepku. Ona totiž řepka neničí pole, jak si hodně lidí myslí. Je to plodina takzvaně zlepšující. Ale o tom zase příště.
