Článek
Myslím, že hodně lidí je na ně dost namíchnutých. A pak po práci sedneme do auta, uděláme si nákup v supermarketu, a na zahradě ugrilujeme flákotu.
Drtivá většina z toho, co si koupíme, čím na nákup dojedeme a v čem bydlíme, by ale bez kamionů nebyla. Kamiony vozí od hnojiv, přes pšenici, mouku až po živá zvířata. Suroviny, díly i samotná auta. Cihly, tašky, štěrk i cement do betonu. I dřevo na kuchyňský stůl. Regály v supermarketu by bez kamionů rovněž byly prázdné. A my jim za to nadáváme, přidáváme zákazové značky s dodatkovými tabulkami, aby bylo jasno, kdo tu není vítán.
Svezl jsem se v kamionu a věřte, že to není práce snů. Jestli někoho děsí plánování trasy s elektroautem, tak profesionální řidiči musí plánovat i s mohutnými diesely a nádržemi na tisíc litrů nafty. Ne všude projedou, ať už kvůli zákazům, nebo jen nízkým mostům. Horší však je, že mají velmi striktně předepsaný čas, kdy mohou svou práci vykonávat. Vše pečlivě zaznamenává karta řidiče. Stačí o minutu překročit dobu jízdy a do měsíce vás může pokutovat kdokoli. Třeba policista ve Španělsku. Řidič má sice možnost uvést poznámku, proč někde překročil tři minuty, ale vysvětlujte to v cizí řeči.
Samozřejmě k této drsné regulaci vedly případy, kdy řidič nespal čtyřiadvacet hodin a pak způsobil vážnou dopravní nehodu. A na bezpečnost musíme koukat především.
Každý z nás zažil situaci, kdy nutně potřeboval třeba na záchod a nikde benzinka, ani sjezd do lesa. A teď si představte, že tuto situaci řidič kamionu řeší několikrát denně. Netlačí ho močový měchýř, ale čas. To ještě netuší, jestli před ním není třeba autonehoda a samozřejmě většinu z míst, co jsou pro zastavení osobáku ještě dobrá, použít nemůže. Když už o šikovném místě ví, vůbec to ještě neznamená, že tam nebude plno, zejména ve večerních hodinách. To jsou pak nervy! Aby nedostal pokutu příští měsíc, raději riskne pokutu přes noc a zaparkuje jednoduše kdekoli. Už jsem viděl dva poláky, jak parkují uprostřed (velmi širokého) kruhového objezdu. Asi byli už hodně zoufalí a hodně lidí si je tam fotilo.
Jednou jsem si dal tu práci a spočítal, kolik parkovacích míst pro řidiče kamionu stát od revoluce postavil na silnici první třídy E35 mezi Moravskou Třebovou a Hradcem Králové. Tipujete padesát? Vedle. Dvacet? Ani to. Nula. Ani jedno parkovací místo, tipují ti, co trasu znají. Jenže ani to není správná odpověď. Situace je ještě mnohem, mnohem horší. Napočítal jsem přibližně čtyřicet až padesát parkovacích stání, která tu byla, respektive stále jsou, ale z nejrůznějších důvodů je nelze k zákonem nařízenému odpočinku použít. Jsou zaslepena svodidly, zarostlá křovím, zasypaná dočasnou skládkou, nebo alespoň viditelně označena značkou, jako že tady ne. A na takových místech policie pravidelně vybírá poplatek za nocleh. Nemusí spěchat. Nikdo neujede. Jak řidič zmáčkne pauzu na nedělený odpočinek, devět nebo jedenáct hodin se nesmí s kamionem ani hnout.
Obecně vidím snahu likvidovat parkovací místa místními samosprávami, z důvodu nepořádku. Raději investují do značek a do svodidel, než aby umožnily zákonné povinnosti a lidské potřeby. Samozřejmě, kde není koš a WC, tam vždy poslouží první křoví. Ale i v bývalém Sovětském svazu (myslím Estonsko, Litva, Lotyšsko) je takový malý parkovací flíček označen už půl km dopředu modrou značkou P, aby jej nikdo nepřejel a je zde Toika s odpadkovým košem. Ta místa nejsou velká, ale je jich tu překvapivě dost. Pokud zde potřebujete na záchod, nebo si jen zdřímnout, nemusíte vůbec panikařit, jak jste zvyklí z ČR.
Poslední takové hezké, vyasfaltované místo na pětatřicítce bylo u Svitav. WC tu sice nebylo (podle toho to v lese taky vypadalo, on ten řidič je totiž taky člověk, co občas musí tam, kam musí i prezident USA), ale byl tu alespoň ten odpadkový koš. Teď je tam závora a solidní flek má celý vyhrazen celní správa pro rozbalení mobilní váhy. Když už je závora náhodou nahoře, jako řidič kamionu tady rozhodně přibrzdit nechcete.
A tak zatímco Ministerstvo dopravy ČR roky slibuje nová odstavná parkoviště, ta mezitím úspěšně mizí. Na pětatřicítce je minimálně čtyřicet parkovacích míst hotových. Jen tu provést po třiceti letech drobnou údržbu, lehce to zpřístupnit, zajistit pravidelný svoz odpadu a vyčištění plastové kadibudky. Je od státu (včetně samospráv) nehezké, že nutí své živitele k pauzám, které jim zároveň zakazuje a znesnadňuje. Řidiči tak parkují vesměs na soukromých parkovištích restaurací, benzinek a nejrůznějších fabrik.
Velmi mě překvapilo, jak odlišně je vnímán řidič kamionu v USA. Všichni mu uvolňují cestu, každý počká až si nadjede, couvne… V USA kamion nikomu nepřekáží. To je ten frajer, co je celý týden mimo rodinu a díky kterému máme plné regály.
Jedna věc je v USA jinak. Na dálnici i na silnicích první třídy mají profesionální řidiči povolenou vyšší rychlost, než řidiči amatéři. Ano, čtete správně, kamion v USA jezdí rychleji, než osobák. (Nebo tomu tak alespoň bylo, když jsem tam byl naposledy.) Jak vidíte v zrcátku truck, jdete mu z cesty. Stejně, jako u nás sanitce. A je zajímavé v USA pozorovat, jaký respekt mají všichni k řidiči kamionu, který je tu King of the road. Král silnic. A každý druhý mazlik je touto značkou polepen.
Možná stačí jen myslet trochu jinak. Řidiči kamionů už mi moc nepřekáží. Oni zkrátka moc nemohou jinak, jejich práce si vážím a vůbec jim ji nezávidím. A tak, když se mi připlete do cesty kamion, říkám si: „Copak (pro mě) asi tak veze?“ A tu chvilku jednoduše počkám.
Čím víc nám překáží, tím víc je omezujeme. A možná je na čase jim tu práci začít spíš zase zjednodušovat. Abychom jednoho dne nepřišli do supermarketu a regály tam byly prázdné.
