Článek
Víte, já jsem takový ten praotec, co založil tuhle naši velkou abrahámovskou rodinku. Ať už jste židé, křesťané nebo muslimové, všichni se ke mně hlásíte. Tak proč se, pro všechno na světě, pořád hádáte? Vždyť všichni věříme v jednoho Boha, všichni ctíme podobné hodnoty a dokonce i naše svaté knihy mají hodně společného. Tak proč ty věčné spory, války a nedorozumění? To je jako kdyby se bratranci hádali o dědictví po dědečkovi, kterého všichni milovali.
Možná si říkáte, kdo jsem vlastně já, ten Abrahám, že si dovoluji vám radit. Inu, to záleží na tom, koho se zeptáte. Pro někoho jsem první monoteista, vizionář, který měl odvahu postavit se proti tehdejším modlářům. Pro jiné jsem jen obyčejný pastevec, který měl štěstí, že se o něm napsalo v těch správných knihách. A víte co? Možná jsem byl obojí. Možná jsem byl jen obyčejný člověk, který se snažil žít správně a hledat Boha. Ale možná právě proto jsem se stal tím, kým jsem. Protože jsem byl ochoten naslouchat, učit se a měnit své názory.
A to je možná to nejdůležitější ponaučení, které si z mého příběhu můžete vzít. Každý máme svou pravdu, svůj pohled na svět, svou víru. Ale to neznamená, že ostatní se mýlí. Naopak, každý z nás může být nositelem kousku té velké pravdy, kterou všichni hledáme. Takže až příště budete chtít někoho odsoudit za to, že věří jinak než vy, vzpomeňte si na mě, starého Abraháma. A zeptejte se sami sebe, jestli není lepší se pokusit pochopit než soudit. Možná budete překvapeni, co všechno se můžete naučit.
A teď, milé děti, mám pro vás jednu pohádku. Je to příběh o mně, o Abrahámovi, a o mých ovečkách. Ale nebojte se, nebude to žádné nudné kázání. Bude to veselé vyprávění o tom, jak jsem se učil naslouchat, jak jsem se nebál ptát a jak jsem objevil, že i obyčejný pastevec může změnit svět.
Tak se pohodlně usaďte, otevřete mysl a poslouchejte…
