Článek
Ó, vy učení mistři a panny ctnostné, připravte se na cestu časem, jež vás uvede v úžas a zároveň pohoršení! Já, pokorný poutník jménem Jeroným, jenž se z milosti Boží a pomocí ďábelského stroje ocitl v budoucnosti vzdálené více než půl tisíciletí, vám nyní vylíčím, jak se proměnila řeč lidská, a to zvláště v jejích nejhrubších zákoutích.
Dovolte mi však předem se hluboce omluvit, neboť některá slova, jež jsou dnes považována za nevýslovně sprostá, byla v mém čase zcela běžná a já je nemohu ani vyslovit, abych nepohoršil vaše cudné uši.
V mém čase, v onom zlatém věku rytířů a panen, byla slova jako „hovado“, „osoba vykonávající malou potřebu“ či „sedací partie“ zcela nevinná. Hovado bylo zvíře užitečné, osoba vykonávající malou potřebu, byl ten, kdo si právě ulevuje, a sedací partie byla část těla, jež každý měl a o níž se mluvilo bez studu. Avšak dnes, ó běda, tato slova jsou považována za nezdvořilá, ba dokonce urážlivá!
Cožpak se lidé v budoucnosti nestarají o hygienu, že se stydí za přirozené potřeby těla? Cožpak ztratili úctu k zvířatům, že je používají jako nadávky? A co teprve ono slovo, o němž jsem slyšel šeptat si potají, jež označuje… ehm… intimní část ženského těla? V mém čase toto slovo neexistovalo, a přece je dnes používáno jako jedna z nejhorších nadávek, jež může člověk druhému utrousit. Upřímně, učení mistři a ctnostné panny, má cudnost mi nedovoluje toto slovo ani vyslovit.
Srovnám-li nadávky mého času s těmi dnešními, zhrozím se ještě více. My jsme se častovali slovy jako „kacíř“, „pohan“ či „smilník“, jež útočila na víru a mravy, nikoli na tělo a jeho funkce. Dnes se však lidé urážejí slovy, jež popisují pohlavní orgány či úkony s nimi spojené. Cožpak se ztratila úcta k duši a zůstala jen úcta k tělu?
A co teprve ona záhadná zkratka „WTF“, jíž jsem slyšel pronášet s velkým důrazem? Po dlouhém bádání jsem zjistil, že znamená „Co to sakra?“ Ó, učení mistři a panny ctnostné, copak se v budoucnosti lidé nestydí rouhat se a brát Boží jméno nadarmo?
Pravda, i v mém čase existovala sprostá slova, avšak byla používána jen zřídka a jen mezi nejhrubšími lidmi. Dnes se však s nimi setkávám na každém kroku, a to i z úst vzdělanců a urozených dam. Cožpak se ztratila schopnost vyjadřovat se kultivovaně a s úctou k druhým?
V tomto podivném světě budoucnosti se cítím jako cizinec, jenž nerozumí řeči ani zvykům místních obyvatel. Stýská se mi po mém čase, kdy slova měla jasný význam a lidé se chovali s noblesou a ctí. Snad se jednou vrátím do své doby, kde budu moci opět hovořit bez obav, že někoho urazím či pohorším.
Zdroj: Marynčák, Richard -Stručné dějiny nadávek a sprostých slov
