Článek
Dějiny mají prapodivný talent občas vklouznout do opakování, není to však nutné. Ať už jde o módu, nebo bohužel o děsivé ideje. Připomínat Generaci Z dobu totality není jen o historických faktech, ale hlavně o porozumění tomu, proč bychom to neměli znovu prožít. Jistě, tahle generace si stahuje data rychlostí světla a vnímá svět přes obrazovky, ale co si myslet o zákazu svobody pohybu, slova a myšlení? To, co nám přijde banální a samozřejmé, by rychle změnilo jejich pohled.
Jaké to bylo?
Začněme základními fakty: totalitní režim, který se rozprostíral po celém Československu, se nebál sledovat své občany a říkat jim, co si mají myslet. Politické procesy, cenzura, ale i nedostatek banánů a západních kapel v rádiu…atd. Prostě bylo toho hodně, co nás omezovalo. A nejen to. Společnost byla rozdělená na ty, kteří drželi ústa a krok, a ty, kteří se chtěli vzepřít, ale riskovali tím všechno. Generace Z má možnost si vybrat, co si oblékne, co poslouchá, a má volný přístup k internetu, který jim přináší informace bez nutnosti číst mezi řádky. My jsme si je museli doslova vydobýt.
Svoboda? Kdepak…
Představte si, že dnes večer nemůžete přátelům poslat jediný mem nebo sdílet vtipné video, protože by vám někdo mohl zabouchat na dveře a obvinit vás z podvratné činnosti. Sdílení názoru mohlo znamenat ztrátu práce, rodiny nebo dokonce osobní svobody. Pro Generaci Z je to sci-fi, ale pro nás to byla realita. Mít odposlouchávaný telefon? Náš denní chleba. Dopisy, co si přečetla Státní bezpečnost dřív než vy? To nebylo přátelské doručení od „dezinformačního oddělení“.
Chleba a vtipy za socialismu
Když je třeba přiblížit dobu totality, má humor zvláštní schopnost vyvolat zájem a pochopení. Ano, i přes to všechno jsme si dokázali najít cestu k úsměvu. Bylo to nutné, jinak bychom se pravděpodobně zbláznili. V každodenním životě jsme vtipkovali o všem a zároveň o ničem. Politické vtipy měly kouzlo, dokázaly nám umožnit ventilovat frustraci a vytvořit kolektivní odpor, byť jen v bezpečí našich obýváků. Mladí z generace Z tyto narážky nemusí kódovat, mohou však lehce spadnout do náruče líbivých frází o „snadném životě pro všechny“. Jenže „snadný život“ nikdy není zadarmo, a už vůbec ne bez následků.
V zástěře pro banány
Co takhle místo nákupních center přeplněných módou zkusit frontu na banány? Hned bychom viděli, jak rychle by jejich mobilní zařízení vykázala chybu systému! Hrdiny socialistické každodennosti byly naše maminky v zástěrách, bojovaly o každou banánovou šlupku a kafe z Tuzexu. Každá rodina měla vlastní systém, jak sehnat něco „pod pultem“. Všichni jsme si tím prošli a mladší generace by si možná myslela, že je to vtip, ale my víme, že to byla realita.
Není to jen pohádka pro starší
Tahle historická lekce není pro Generaci Z jen prázdná výstraha. Dnešní doba není imunní vůči novým podobám totalitního myšlení. Stačí jeden obrat špatným směrem, aby došlo k tomu, že slovo svoboda začne být znovu sprosté slovo. S nárůstem sociálních sítí je tu nebezpečí, že se necháme snadno zmanipulovat líbivými slovy a sliby jednoduchých řešení. Ačkoliv Generace Z často od nás slýchá varování, měli bychom jim otevřít oči prostřednictvím přímých zkušeností a příběhů, aby věděli, že boj za svobodu je boj za naši budoucnost.
Co když opět zapomeneme?
Jasně, možná tahle lekce zní jako moralizující historka pro vnoučata, ale v podstatě jde o varování. Chceme Generaci Z naučit, že k demokracii a svobodě jsme se nedostali zadarmo. Po pádu totalitních režimů jsme všichni slavili. Jenže pozor, historie nám připomíná, že to, co jednou bylo svobodné, může být opět snadno ztraceno. Nepříjemné myšlenky populismu a extremismu nejsou tak daleko, jak si myslíme. Proto se musíme společně snažit zajistit, aby naše děti a vnoučata měla možnost dělat vlastní rozhodnutí. Nikoli pod vlivem manipulace nebo nátlaku.
Zdroje informací:
Poděkování:
Děkuji Zuzaně Hermanové za námět k článku. Její rozhled je pro mě neocenitelný.
