Článek
Všichni známe Járu Cimrmana jako geniálního vynálezce, divadelního dramatika a neúnavného cestovatele. Ale co když skrýval tajné životy, o kterých jsme doposud nevěděli? Nová senzační teorie odhaluje Cimrmana jako trojího agenta, který hrál klíčovou roli v 2. světové válce a pomohl spojencům dosáhnout vítězství.
Kolem roku 1920 začal Cimrman pracovat pro MI6 a GRU. V průběhu třicátých let hojně využíval své známosti s rodinou Henleinů, jejichž syna Konráda učil k infiltraci do nacistické strany. Pod krycím jménem Trachta postupně pronikal do nejvyšších kruhů německých tajných služeb. Díky svému důvtipu a geniální dramatické tvorbě, kterou zdánlivě podporoval despotický režim, se mu podařilo získat důvěru nacistických pohlavárů a stát se klíčovým informátorem pro spojence.
V roce 1940 nastal Cimrmanův hvězdný moment. Během představení pro námořníky na bitevní lodi Bismarck se mu pomocí obyčejného lodního háku podařilo prorazit do stroje Enigma a získat tak klíčové informace o fungování německé šifrovací technologie. Jeho legendární telegram: „Háknul jsem Enigmu a vytvořil zadní vrátka,“ dodnes rezonuje v síních britské tajné služby.
Cimrmanovy zásluhy ale nekončí jen u Enigmy. O dva roky dříve, v roce 1938, pomohl Sovětům s dokončením prvního raketometu, který Rusové z vděku pojmenovali „Cimrmanova flétna“. Bohužel velitel Chruščov, s typickým sovětským gigantismem, trval na přejmenování na „Stalinovy varhany“. Cimrmanův skromný duch se tak musel spokojit s méně bombastickým názvem a ustoupit monumentální propagandě. Smutně krčil rameny a sarkasticky poznamenal: „Aspoň, že hraje.“ Ze zdroje u GRU víme, že Cimrman, kvůli extrémní hlučnosti zbraně, nazýval soukromě raketomet „Kat uší“. Sověty zkomolená Kaťuša se později ujala v celé Rudé armádě.
Vrcholem Cimrmanovy válečné kariéry je rok 1944. Pomáhá naplánovat vylodění v Normandii. Generál Montgomery navrhuje krycí název „Den C“, jako poctu Cimrmanovi. Avšak generál Dwight D. Eisenhower se nenechal ovlivnit a s typickou americkou arogancí pojmenoval akci po sobě „Den D“. Cimrman jen ironicky podotkl: „No co, aspoň se to lépe rýmuje.“
Po válce se Cimrman, unavený konspiracemi a bojem za svobodu, vrátil do Československa. Snil o návratu do Liptákova a klidném životě plném divadelních her. Osud mu však přichystal další překážku. Únor 1948. Znechucený totalitním režimem Cimrman emigroval do USA, kde se dle všeho zapojil do příprav „Pražského jara“.
