Josef „Smiling Jo“ Čapka. Špičkový pilot RAF s nejkrásnějším skleněným okem ve střední Evropě

„Všichni piloti se zabijó!“ říkala maminka Josefa Čapky, když mu nechtěla povolit vojenskou leteckou školu, na kterou toužil jít po dokončené elektrotechnice. Stejnou větu si vybavil, když s poškozeným letadlem padal zraněný a slepý k anglické zemi.

Narodil se 23. prosince roku 1915 v Kokorech na Přerovsku.Vojenskou školu dokončil jako stíhač, ale vzhledem k situaci v Německu roku 1937 byl převelen k bombardérům. „Létající rakve“, tak nazývali čeští piloti francouzské letadlo Bloch MB.200, na kterém létali. Nadšení nebyli, ale výcvik zvládli dobře. V květnové mobilizaci roku 1938 čekali na boj připraveni, jak to jen šlo. Po druhé mobilizaci a Mnichovu se z jednotky stala letecká pošta, která musela nahradit Německem přerušené hlavní železniční tratě. Po německé okupaci v březnu 1939 Čapka odchází od letectva.

Po návratu do civilu se přidal k odboji a účastnil se úspěšného atentátu na velitelství Gestapa v Olomouci. Následně se rozhodl, s kamarádem Kamínkem, prchnout z republiky do Polska a tam se přidat k jejich letectvu. Poláci je však odmítli, ale zařídili pro ně, a mnoho dalších uprchlíků, loď do Francie. Tam je Francouzi přijali do Cizinecké legie. Nikomu se to moc nezamlouvalo, ale byla to možnost, jak bojovat.

„Legie je Sidi bel Abbès. Sidi bel Abbès je legie. Město legionářů,“ tak nazýval Čapka město, kam se dostal a kde měl probíhat výcvik. Brutální a krvavý. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho a převeleli je zpět do Francie. Tam začal letecký výcvik ve francouzském stylu, po jehož zakončení se účastnil náletů na německé bojové formace. Po kapitulaci Francie se mu podařilo dostat lodí do Anglie a zapojit se do války jako pilot RAF u 311 československé bombardovací perutě.

52 bojových operací. Boulogne, Berlín, Brémy, Hannover, Kolín nad Rýnem a mnohá další města zažila jeho noční nálety. Během každého operačního letu zaháněl svůj strach širokým úsměvem, kterým dodával odvahu nejen sobě, ale hlavně své posádce. Proto dostal přezdívku „Smiling Jo“. Když se blížil poslední let z povinných 52 operací, smích ho opustil a strach se vrátil. Poslední let málem nepřežil. Cílem byly Brémy. Při nalétávání na cíl dostal zásah do motoru. Celou cestu do Anglie letěl s Wellingtonem na jeden motor a málem nedoletěl. Získal nejvyšší poddůstojnické vyznamenání DFM (Distinguished Flying Medal).

Po dokončení celého turnusu dělal nějaký čas instruktora, ale s tím nebyl spokojený a několikrát žádal o převelení ke stíhačům. Zamítnuto. Tak to zkusil k  68. noční stíhací peruti. Schváleno. Ve svém Beaufighteru likvidoval německá letadla a lodě. Tam také potkal svou budoucí ženu Rhodu. Byla příslušnicí WAAF a Čapka se s ní seznámil při vyhlídkovém letu, kdy se ji snažil vyděsit adrenalinovým způsobem pilotování. Rhoda to však ustála a tím ho zaujala. Svatbu měli 6. června 1944.

Bohužel, válka nebere ohledy. Krátce po svatbě byl sestřelen americkým Liberátorem. Důstojník tajné služby mu později sdělil, že se jednalo o kořistný stroj Němců, který používali k zbabělému „lovu“ spojeneckých pilotů. Čapka si však myslel své. V každém případě s letadlem „plácnul“ o nízké stromy. Byl popálený a téměř slepý. Zázrak, že to dokázal. Při pádu vzpomínal na maminku. „Všichni piloti se zabijó!“

A další zázrak, nebo možná štěstí. Dostal se do péče plastického chirurga Archibalda McIndoea, který ho začlenil do svého klubu pokusných morčat (The Guinea Pig Club). Jeho inovátorské metody zachránily Čapkovi obličej. Oko bohužel ne. Dostal nové. Skleněné. Nejkrásnější skleněné oko ve střední Evropě. Tím končí jako pilot, ale začíná výcvik u pozemního leteckého personálu.

Po válce se vrátil s manželkou do Československa. Sloužil v Olomouci jako instruktor a meteorologický důstojník. Po únoru 1948 se pokusil o útěk, ale převaděč se ten den zrovna pohádal s manželkou kvůli nevěře a utekl za hranice sám. Po návratu do Olomouce byl Čapka zatčen, odvezen do Prahy a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 10 let těžkého žaláře.

Prokurátorem v jeho procesu byl major Vaš, kterého po několika letech potkal ve vězení jako spoluvězně. Rhoda odjela v létě 1948 do Anglie, kde spustila kampaň za jeho propuštění. To se povedlo až v zimě 1954. Na nátlak diplomatických míst mu prezident zbytek trestu prominul.

Po propuštění si sehnal práci jako elektrikář a snažil se získat vystěhovalecký pas. Byl až u prezidenta Zápotockého, který mu nakonec vyhověl a v roce 1957 Čapka navždy opouští svou vlast. V květnu se konečně setkává s Rhodou. Sežene si práci v Londýně, ale jeho vězením podlomené zdraví ho zrazuje. 27. července 1973 umírá na těžký infarkt. Josef „Smiling Jo“ Čapka byl in memoriam povýšen na plukovníka letectva.

Zdroje: Kniha „Oblaka v ohni“ - Kendall McDonald, č. 311 (československá) peruť RAF, Facebook - Barevná historie, Těžký bombardér, RAF Honington